Šílený Max: Dóm hromů

Třetí díl a stejně se nevysvětlilo, proč se to jmenuje Mad Max, když právě Max tam snad jako jediný "mad" není. Každý díl je úplně jiný a tahle už vysokorozpočtová trojka mi sedla nejvíc. Asi hlavně proto, že má konečně příběh, který stojí i docela za řeč. Také ale kamera a výprava velmi mile překvapí a i když se závěrečná honička nevyrovná svou velikostí té z dvojky, celkově je natočená o něco lépe. Pro mainstreamového diváka je to nejspíše nejpřijatelnější podívaná. Ve výsledku to ale působí malinko jako slepá ulička, jelikož se filmový remake i videoherní adaptace stylem a především vizuální podobou inspirují především druhým dílem. (06.09.2018)

Černá ovce distopické (teď již kvadrologie). Dóm Hromu je zajímavý tak maximálně prvních dvacet pět minut, a to ještě ani zdaleka tak, jako všechny tři ostatní filmy. Druhá půlka s bandou dětí je výsměch. Obhajobou Millera je to, že do filmu fest zasahovali producenti a on sám neměl film pevně ve svých rukou. (18.05.2015)

Tak ne, liché díly prozatím pro Šíleného Maxe dopadly v obou případech přinejmenším podivně, přinejhorším jako ty exkrementy, které v tomto díle figurovaly jako hnací motor. Zábavné, možná tím chtěl Miller něco sdělit. První část filmu ještě působí docela slušně Maxovsky, nejpozději od Thunderdome to nabere takové obrátky do demence, že jsem to málem nedokoukal. A ani ta závěrečná akce nestojí za moc. Záporáčka Tiny Turner je navíc velmi podivně napsaná postava. A ty děti snad ani nemusím zmiňovat. Aspoň že Bartertown je stále cool jméno pro takový výkal pouště. (06.10.2015)

Ohromný celosvětový úspěch druhého Šíleného Maxe vyvolal záplavu povětšinou druhořadých kopírek, které v 80. letech vládly videopůjčovnám. Režisér a scenárista George Miller na to zareagoval nečekaným tahem. Namísto toho, aby šel přímočaře vstříc divákům, kteří bažili po opakování předchozího snímku, vytvořil třetí díl série jako naprosto odlišnou variaci postapokalyptického mýtu. Dodnes povětšinou nedoceněný, ale o to více fascinující Dóm hromů, přitom právě v rámci celé ságy vyniká svou osobitostí a inspirativní výstředností, která spojuje prostředí postapokalypsy se zaniklými (western, noir) i populárními žánry své doby (dětské dobrodružky ve stylu Amblinu). Stejně jako v druhém filmu i tentokrát Max představuje legendami opředenou postavu v mýtech jedné postapokalyptické společnosti. Při tom se stává spíše průvodcem tímto bizarním novým světem, kde proti sobě stojí dvě ženy, které na svých bedrech nesou zárodky dvou nových, ale zásadně odlišných civilizací. (anotace pro maraton série v kině Aero, 2019) (14.03.2021)

Poslední Max předvádí variaci na již dříve řečené. Návrat organizace lidí ke kmeni, tlupě a vznik mytologie s náboženstvím se tu akcentuje více než v předchozím díle. Necítím se dvakrát povolaným k hodnocení, jak věrně - cargo kulty v našem skutečném světě však vykazují určité podobnosti s uctíváním Walkera bandou od ostatních odtržených dětí. Ovšem degresu civilizace do podoby Bartertownu přesvědčivost chybí. Logika jednání lidí však nikdy nebyla silnou stránkou Millerových výtvorů. Proč kupříkladu dávají Maxovi při vyhnání do pouště pravděpodobně nesmírně cenného koně? Proč se Bartertown nachází v poušti uprostřed ničeho, když lidé v okolí musí vědět, že děti o relativně pár kilometrů dál žijí v oáze plné vody (co ta prasata a lidi pijí?). Já vím, je to hloupé se takto ptát. S uvážením žánru, s uvážením, že vyprávění se na konci ukáže býti legendou o svatém Maxžíšovi, který vyvedl lid z pouště a teoreticky je vše povoleno. Ale zase na druhou stranu... všechno si povolit, to není moc odvážné... Takže... chvílemi to hezky vypadá dík bizarním kostýmům a rekvizitám, jinými chvílemi to nechtěně rozesmívá (střídání dravé a tesklivé hudby při smrti Mlátičky) a po většinu času dokazuje obnošenost předchozího dílu. (21.10.2014)