Gentlemani

Přinášet historky z gangsterského podsvětí tenhle chlapík umí, i když Guy Ritchie často odskakuje k velkým produkcím (Sherlock Holmes, Král Artuš, Aladin). Promyšlená hra mezi britskými skupinami zločinců začíná návštěvou Hugh Granta u Charlieho Hunnama, který je pravou rukou marihuanového krále Matthewa McConaugheyho, předhodí mu nabídku, která ovšem hned několikrát změní „význam“. A především samotný boss McConaughey hodlá svůj celoživotně budovaný obchod prodat, což rozhýbá řadu situací. Celé je to složitě propracované a zamotané, pak se navíc (dle očekávání) ukáže, že mnohé je úplně jinak. Postavy mluví ve zběsilém tempu, ztvárňují je navíc výteční herci, přičemž nejvíc mě potěšili Hugh Grant a Colin Farrell. Evidentně si navíc natáčení ohromně užili. Občas jsem se ztrácel, občas si připomněl, že Ritchie nikdy nepatřil mezi mé oblíbence, ale celkově musím uznat, že ty čtyři hvězdy jsou poctivé. (11.04.2020)

Takhle má začínat rok 2020! Nejlepší Ritchie od Podfu(c)ku. Tedy za posledních 20 let. Báječný scénář jak v dialozích, tak zápletkou a její vytříbenými postavami, či hravým lemováním vyprávění jakože dle scénáře napsaného jednou z nich. A samozřejmě zužitkováním hereckých charizmatů celé té mňamkózní bandy. Chválím, jak je Ritchieho dospělácká zábava slovně sprostá a zařve v ní hafo lidí, ale neobsahuje žádné grafické násilí a zdůrazňuje rozdíl mezi morálním dnem záporáků a charakterní úrovní “hodných gangstrů”. Uvědoměle chytrá gangsterka s elegancí. Největším bossem je v ní McConaughey, ale největším frajerem Hunnam. A nejvtipnější samozřejmě Farrell. (29.01.2020)

Elegantnější alternativa Podfu(c)ku, která se nehonosí až tolika zábavnými zvraty a vystačí si s překvapivě učesaným stylem, ale zase se opírá o skvělé a nepředvídatelné postavy a minimálně na poprvé také o hravé skládání fabule, jejíž podoba se vyvíjí a mění na základě vědění a vlastní interpretace jednoho z protagonistů. Důležité je, že Ritchie se hned od začátku snaží být před divákem a vnucovat mu otázky, jejichž zodpovězení vyžaduje kompletní (a poněkud nespolehlivou) rekonstrukci - jako ve většině ostatních Ritchiovek se příběh pyramidově drolí do epizodek, které mají směřovat k velkému rozuzlení, a tentokrát se navíc ještě sám podrývá různými subjektivními hledisky, přičemž finální akt není sám o sobě a navzdory očekáváním zase tak překvapivý a jeho účinek tkví právě v tom, že příběh těch elegantních, učesaných a vždy připravených 'gentlemenů' se nakonec vyřeší skrze zásah toho starého, nepředvídatelného a trochu natvrdlého světa, který si ale udržuje své ryzí kodexy. Je to zábavné a neotřelé a zdejší hrdiny mě zkrátka bavilo sledovat, ale přece mi celková výstavba vyprávění přišla místy vágní a nosný konflikt až příliš podřízený matoucímu scénáristickému vtípku, který vypluje v závěru na povrch. Jinými slovy - výborná nahláškovaná jízda, která ale na rozdíl od Podfu(c)ku, držícího pedál na podlaze v každé scéně, v jednotlivých epizodkách poněkud ztrácí a triumfuje sice trochu uměle navozeným, ale sympaticky podvratným a chytrým vyústěním. A s báječnými herci, kteří si to náramně užívají. 80% (30.03.2020)

Gentlemani jsou návratem k Ritchieho počátkům, tedy rozjíveným gangsterkám prošpikovaným spoustou podrazů a špinavých zákulisních her, natočených se zjevným nadhledem a s vědomím, že svého diváka chce režisér na prvním i druhém místě bavit. Jak Guy stárne, stárnou a proměňují se i jeho hrdinové. Už to nejsou drzí malí hráči posedlí ambicemi, co by se rádi přiživili u zavedených machrů galerky, ale mocné postavy podsvětí, které se pohybují mezi společenskou smetánkou a přemýšlí o vycouvání z nelegálního byznysu, aby jejich nákladně budovaná reputace neutrpěla jakoukoli újmu. Jenže velký šéf přitahuje pozornost těch, co by rádi zaujali jeho místo v potravinovém řetězci, a tak se poslední kšeft jeho kariéry nečekaně zkomplikuje. Místo spokojeného gangsterského důchodu je nucen odrážet útoky ze všech stran. Ritchie dokáže obvykle přicházet se zábavnými neotřelými figurami, a ani tentokrát mě nezklamal. Vedle dílem okázalého, dílem ležérního šéfa gangu je to především všivácky zkažený prodejný bulvární novinář v přímo lahůdkovém podání Hugha Granta. Ten se kdysi proslavil sterotypními hezounky v romantických komediích, aby se k stáru přeorientoval na noblesní padouchy, obvykle zahrané s jemným ironickým nadhledem a vyznačující se extrémně rozvinutou ješitností. Abych to shrnul, bavil jsem se, a to velmi. Doufám, že Guy Ritchie ještě neřekl poslední slovo. Celkový dojem: 90 %. (27.12.2021)