Gentlemani

Gentlemani jsou návratem k Ritchieho počátkům, tedy rozjíveným gangsterkám prošpikovaným spoustou podrazů a špinavých zákulisních her, natočených se zjevným nadhledem a s vědomím, že svého diváka chce režisér na prvním i druhém místě bavit. Jak Guy stárne, stárnou a proměňují se i jeho hrdinové. Už to nejsou drzí malí hráči posedlí ambicemi, co by se rádi přiživili u zavedených machrů galerky, ale mocné postavy podsvětí, které se pohybují mezi společenskou smetánkou a přemýšlí o vycouvání z nelegálního byznysu, aby jejich nákladně budovaná reputace neutrpěla jakoukoli újmu. Jenže velký šéf přitahuje pozornost těch, co by rádi zaujali jeho místo v potravinovém řetězci, a tak se poslední kšeft jeho kariéry nečekaně zkomplikuje. Místo spokojeného gangsterského důchodu je nucen odrážet útoky ze všech stran. Ritchie dokáže obvykle přicházet se zábavnými neotřelými figurami, a ani tentokrát mě nezklamal. Vedle dílem okázalého, dílem ležérního šéfa gangu je to především všivácky zkažený prodejný bulvární novinář v přímo lahůdkovém podání Hugha Granta. Ten se kdysi proslavil sterotypními hezounky v romantických komediích, aby se k stáru přeorientoval na noblesní padouchy, obvykle zahrané s jemným ironickým nadhledem a vyznačující se extrémně rozvinutou ješitností. Abych to shrnul, bavil jsem se, a to velmi. Doufám, že Guy Ritchie ještě neřekl poslední slovo. Celkový dojem: 90 %. (27.12.2021)

Jsem spokojený. Vlastně hodně spokojený, protože Guy Ritchie slíbil, že dodá gangsterku ve stylu Guye Ritchieho a taky ji dodal. Jediný potenciální problém s jeho novinkou tak mám v tom, že se drží vyjetých kolejí a jen minimálně se pokouší překvapit. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože Ritchie tenhle žánr umí jako nikdo na světě a opět se mu povedlo natočit hodně svižnou podívanou s nečekanými zvraty a ještě nečekanějšími režijními nápady, v níž si to očividně užívají úplně všichni herci (nejvíc asi Hugh Grant a Colin Farrell). Ritchie umí pomalu budované napětí zakončené absurdní násilností, které připomene začátek Pulp Fiction, ale během momentu dovede přeřadit na své typické frenetické tempo. Dovede být vtipný a zábavný a o chvilku později jde z jeho hrdinů regulérní strach. Prostě je to ten Ritchie, jakého jsme chtěli vidět. Nic víc, nic míň. Mně to stačí. (28.01.2020)

Mal som pocit, že sa Uwe Boll snaží natočiť Pulp Fiction 2. Plné kecov, ktoré však nefungujú ako u Tarantina. Viac časových pásiem pri ktorých ak raz žmurknete, tak sa stratíte. Niektoré scény stoja za to, sem tam sa pousmejete, ale ako celok je to strašné. A hlavne stopáž. Ja hodnotím filmy aj podľa toho, či mám chuť si ich pozrieť niekedy znova. Kľudne len kvôli jednej scénke. Toto si však rozhodne nepozriem už nikdy viac. Jeden zo snímkov, u ktorých platí, že hviezdni herci nie sú všetko. Na záver sa pýtam, či tam vôbec bola jediná pesnička. Neutkvela mi v pamäti ani jedna. A vlastne áno. Tá "hija hija hou". Celé zle. Hviezda za McConaugheyho a Farrella. (29.03.2020)

„Čo urobil?“ – „Nepodal mu ruku.“ Guy Ritchie je pre mňa v podstate anglický Tarantino. Paradoxne sa mi jeho prvé filmy až tak nepáčili, ale Kráľ Artuš a Rozhnevaný muž (a áno, azda i Aladin!) sú obrovské pecky. Gentlemani sa plnohodnotne do tejto silnej série môžu zaradiť. Hoci majú skoro dve hodiny a sú plní postáv, zvratov a skokov v čase a priestore, sú zároveň krásne prehľadní a svižní. Myslel som, že také zbesilé tempo snímke nemá šancu vydržať až do záverečných titulkov, ale som sa našťastie mýlil. Mýlil som sa i v tom, aké brutálne to bude. Predsa len, je to Guy Ritchie... Ale nie je to nijako výrazne explicitné (ak uvážime, že mohlo: prasa, rezanie pol kila mäsa atď.). Čo sa hercov týka, fakt neviem, či si to viac vychutnal Hugh Grant, Charlie Hunnam alebo Colin Farrell. Scenár neprestáva prekvapovať po celú dobu trvania; len čo som predpokladal, že viem, ako to dopadne... dopadlo to presne naopak. A hlášky a dialógy je fakt radosť počúvať („Mladší už nebudem. Skôr naopak.“). Mimoriadne originálny spôsob vydierania! (21.07.2022)

Elegantnější alternativa Podfu(c)ku, která se nehonosí až tolika zábavnými zvraty a vystačí si s překvapivě učesaným stylem, ale zase se opírá o skvělé a nepředvídatelné postavy a minimálně na poprvé také o hravé skládání fabule, jejíž podoba se vyvíjí a mění na základě vědění a vlastní interpretace jednoho z protagonistů. Důležité je, že Ritchie se hned od začátku snaží být před divákem a vnucovat mu otázky, jejichž zodpovězení vyžaduje kompletní (a poněkud nespolehlivou) rekonstrukci - jako ve většině ostatních Ritchiovek se příběh pyramidově drolí do epizodek, které mají směřovat k velkému rozuzlení, a tentokrát se navíc ještě sám podrývá různými subjektivními hledisky, přičemž finální akt není sám o sobě a navzdory očekáváním zase tak překvapivý a jeho účinek tkví právě v tom, že příběh těch elegantních, učesaných a vždy připravených 'gentlemenů' se nakonec vyřeší skrze zásah toho starého, nepředvídatelného a trochu natvrdlého světa, který si ale udržuje své ryzí kodexy. Je to zábavné a neotřelé a zdejší hrdiny mě zkrátka bavilo sledovat, ale přece mi celková výstavba vyprávění přišla místy vágní a nosný konflikt až příliš podřízený matoucímu scénáristickému vtípku, který vypluje v závěru na povrch. Jinými slovy - výborná nahláškovaná jízda, která ale na rozdíl od Podfu(c)ku, držícího pedál na podlaze v každé scéně, v jednotlivých epizodkách poněkud ztrácí a triumfuje sice trochu uměle navozeným, ale sympaticky podvratným a chytrým vyústěním. A s báječnými herci, kteří si to náramně užívají. 80% (30.03.2020)