Byli jsme to my?

-DÁ SE TU VŮBEC JEŠTĚ TVOŘIT? -TO SE PTÁTE MĚ? -SEBE. OD RÁNA DO VEČERA. Mnohovrstevnatý film, který se zaobírá životem ve svou historických etapách, otázkou viny a umělecké tvorby. Občas patetický, občas trefně glosuje společenskou situaci. Své chyby má, ale hodně často má také pravdu. Polistopadová "agitka" to skutečně není, přebírá sice listopadový étos, ale také se na věc dívá skeptickýma očima, takže je možno hodnotit roli herců tehdy i teď realisticky. Je lehce naivní, ale to k životu také patří. Věnování Schormovi & Juráčkovi potěší. 70%. (02.09.2024)

Jeden z největších výkonů Leoše Suchařípy ve filmu , který vznikl hned po Listopadu a snaží se reflektovat život v socialistické společnosti, vztahy mezi lidmi. Ukazuje k jakému cynismu vede kličkování a snaha mít se co nejlépe, byť třeba i na úkor ostatních. Čím více se vzdalujeme téhle době, tím více zapomínáme na tyhle vzorce chování a tím obtížnější (jak se zdá) je natočit film, který by tak věrně zachytil atmosféru doby. Evald Schorm by se jistě neurazil. (11.01.2010)

Fantasticky trefný film, bohužel mnohem víc přesný, než vtahující a burcující. Antonín Máša se toho nebál a hned po revoluci nadhodil otázku, na níž společnost ani po třiceti letech nenašla uspokojivou odpověď. Postupem času se sice prosadila teze o deseti miliónech obětí, ale s tím se nespokojila ani realita, ani divadelní režisér Jan Jonáš, tady ztvárněný vynikajícím Leošem Suchařípou. Vcelku chápu proč film zapadl, ale stát se to nemělo. (12.01.2021)

Úplně mě nasírá, když vidím jaký filmový klenoty máme a jak s nima naše-vaše televize hrajou hru na schovávanou. Tahle mistrovská trpná, ale přesná satira našich povah, nabitá sarkasmem, ukazuje zrcadlo nejen herecké branži, ale celé české společnosti (infarkt na chodníku, rvačka v tramvaji ) Tenhle film je starej 23 let, ale ani jedno filmový políčko neztratilo nic na aktuálnosti . Mluvené slovo je nejcenějším drahokamem tohohle filmařskýho klenotnictví. Z trefnosti filmu až mrazí a ty herci, Láďa Frej, Petr Čepek, Leoš Suchařípa, to je prostě radost takový lidi sledovat. (16.08.2013)

Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. (26.08.2014)