Démanty noci

Od prvej sekundy v nekompromisnom zbesilom filmovom pohybe. Hlavne uniknúť. Zo strnulosti väzenia, z odovzdanosti vonkajším okolnostiam. Ale čo robiť, keď únik neposkytuje istotu prístrešia, jedla a prítulnosti milovanej osoby? Prináša len prenasledovanie všetkého schopných a životom oklepaných dedov so škrekľavými povelmi a puškami v rukách. Pretože únik z nalinajkovanej koľaje neprináša porozumenie rady starších, ale len nenávisť mrzutých starcov. Neznášajú ak im nejakí fafrnkovia narušia zaužívané trasy. Takí si nezaslúžia prívetivé zaobchádzanie. Úzkostnú situáciu plnú únavného behu po skalistom povrchu, blatistom lese, dažďa a následne premočeného oblečenia pomôže prekonať únik do spomienok, predstáv a fantázií. Ten jediný dokáže prekonať aj smrť. Ako moment, okamih večného putovania oslobodených duší z vytrhnutých pút spoločenského nacizmu. (23.04.2015)

Strhující film, který je dobré vidět vícekrát, protože až při dalších shlédnutích si jej člověk opravdu vychutná. Po mém soudu jedno z mála filmových děl, které se vyrovná literární předloze. Poněkud matoucí je slovo "filmového historika" na DVD FEXu. Nejen že Pavel Taussig nepochybně nečetl Lustigovu předlohu, protože interpretuje závěr zcala opačně, než jak má ve skutečnosti vyznít, ale navíc celé jeho slovo působí poněkud rychlokvašným dojmem. (23.09.2006)

Lustigova povídka Tma nemá stín si něco podobného nezasloužila. V takových extrémní případech, jako je tento, mě to unisono žene zpět k psanému textu svinským krokem. "Snažil jsem se záměrně potlačit všechny prvky, které by příběh situovaly do doby a místa. Chtěl jsem se zamyslet nad osudy člověka - člověka dnešní doby. Příběh je mi prostředníkem k tomuto zamyšlení. Osamocení a ponížení člověka, do něhož se může dostat - a zápas o únik z tohoto útlaku." Tolik z repertoáru frází Jana Němce, které věnoval Kinu v památném to roce 1964. Démanty noci aneb 64 minut prožitých v 64 letech subjektivizovaného času nefalšovaného trýznění prázdným filmem. (09.12.2012)

I kdybych chtěl sebevíc, nemůžu dát více hvězd. Vůbec mi to nesedlo. Pochválit mohu kameru, pár atmosferických scén a skutečnost, že ve filmu zazní minimum slov a přesto divákovi nechybí. To je ale tak všechno. Příběhově nezaujalo, psychologická stránka filmu rovněž nezafungovla a ve finále mi přišlo i těch 64 minut celkem dost. (16.02.2017)

První setkání poznamenané pověstí – hodnou chvíli mi trvalo vůbec najít to správné rozpoložení (místo meditačního vplynutí mi běhaly hlavou věci jako á, tak tohle je ta slavná kamerová jízda), příště už budu vědět líp, jak na to koukat, ale už teď vím, že tohle je za mě Němcův vrchol, čisté hledačství prosté pozdějších póz a strojeností, baštím mu tu nerozpletitelnou (k rozplétání neurčenou) směs různých verzí reality, vzpomínek, představ, strachů i tužeb, sázených na plátno napřeskáčku tak, jak se vyčerpanému člověku střídají v mysli, a jsem zvědavý, kam mě zavede, až se do ní pořádně ponořím. (20.02.2019)