Démanty noci

4 roky po krátkometrážním, studentském diktátu Sousto, kde dokázal Jan Němec něco nevídaného, tedy zachytit vraždící nacistický program ve 12. minutách, přichází na scénu se stejným námětem, a také se stejně nekompromisní režií. Je to skutečně originál každým coulem. Originální pojetí nové vlny. Snímek z období, kdy se bojovalo o život různými způsoby a které dokázalo změnit mysl člověka natolik, že někdy ani nevíš jestli se daná situace odehrála pouze v napůl šílené mysli či v reálu. Ona imaginárnost a neurčitost přítomnosti, je onen originální prvek, který někteří odborníci na vše z ČSFD prostě nepřijímají. Chytrácké argumentace o tom, jak to mělo být či nemělo být natočeno, jsou opravdu směšné. Tohle zaslouží respekt ve všech směrech, i když sám musím uznat, že některé opakující se scény (4x bylo už opravdu moc), byly mírně rušivé. (26.07.2013)

Zahřívací cvičení s prvoplánově zádrhelovým příběhem, zbytečné flashbacky a iritující jednoduchost. Hlavní hrdinové v sobě nemají jedinou věc, pro kterou by stálo za to se s nimi ztotožnit a já už je raději nikdy nechci vidět. Tahle Němcova "hodina strachu" je pro mě hodinou ztracenou a chválené Démanty pak neuchopitelnou prázdnotou. (27.01.2006)

...Ručná kamera p. Kučeru, flashbackový strih p. Hájeka a réžia p. Němca, ktorú by som prirovnal k experimentálnej, pričom taktiež debutuje, to sú hlavné ZNAKY KVALITY TOHTO KRÁTKEHO FILMU, čo sa rozprestiera na poli jednej sugestívnej hodiny, kde pozorujem enormnú snahu prežitia, za každú cenu. Dej je situovaný do druhej svetovej vojny, konkrétne do vlakových transportov, ktorých zástavkou je 100 % garantovaná SMRŤ ! Niektorí „cestujúci” sa zachovajú duchaprítomne, a v poslednej chvíli, vezmú nohy na plecia, aby si zachránili krky, a tak sledujem dvoch chalanov, ktorí si pozisťovali moje nepríjemné skutočnosti, čo by ich inak čakalo, ak by sa na to vykašlali. To teraz ešte neznamená, že majú vyhraté, stáva sa z nich štvaná zver, ktorú pôjdu loviť, a uloviť nadmieru povolaní záškodníci, čo si radi zgustnú na koristi. Obsahuje to množstvo zástavok v minulosti, a prehnané predstavy o budúcnosti, a tak v prítomnosti, je niečo medzi tým. Forma víťazí nad obsahom, je to vskutku geniálne spracované, viď spomínaný „trojlístok” , ale scenár mi neponúkol nič EXTRA, s čím by som sa naplno stotožnil. Aj tak poviem : „Veľmi dobrá práca” ! (12.08.2017)

Jednoho dne jsem zavítal do Boskovic a zašel si do místní židovské synagogy. V patře jsou dvě kamenné desky velikosti průměrně vzrostlého člověka. Jsou pokryty jmény židů, kteří byli z Boskovic odvlečeni německými nacisty do koncentráků a nikdy se nevrátili. Dvě plné, kamenné desky, popsané drobným písmem, ve třech sloupcích odshora dolů, jméno za jménem. Mráz mi šel po zádech. Tenhle film je v podstatě o tomto mém pocitu a o nesmyslnosti toho, co se dělo, o krutosti Němců, o nemožnosti židů utéct do bezpečí. A mimochodem - povšimněte si, že pro nejtragičtější scénu nemusíte použít detailní skoro realistické záběry, že většího účinku dosáhnete zvukem a záběrem na ženu zavazující si šátek a na pokoj, kde vítr provívá záclonami u oken. (06.07.2019)

Obrazová výpověď o stavu - býti loven. Sebou, okolnostmi i jinými. Předobraz katastrofy Holocaustu a snahy uniknout jí a zůstat svobodný. Psychicky náročný film o psychologii cizí, zároveň něčím tak blízké dvojice utíkajících. První obraz plynule snímající překotný běh je bravůrní a tep zvyšuje natolik, že po zbytek filmu divák pozbývá dechu. (27.11.2008)