Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Javier Cámara, Darío Grandinetti, Leonor Watling, Rosario Flores, Geraldine Chaplin, Fele Martínez, Paz Vega, Elena Anaya, Lola Dueñas, Ana Fernández (více)Obsahy(1)
Jsme diváky taneční kreace souboru Piny Bauschové. V hledišti sedí dva muži: jeden pláče, druhý se dívá. Touto symetrií, zprvu absurdní, posléze logickou, začíná film. Od prvního obrazu víme, že budeme sledovat dva příběhy, které se protnou v tomtéž stavu čekání. Mladý ošetřovatel Benigno už několik měsíců pečuje o mladou tanečnici Alicii, která po nehodě upadla do kómatu. Zamiloval se do nehybné a němé mladé ženy, vypráví jí o všem, co dělá. Na téže klinice potká svého souseda z divadla. Marco je spisovatel, přítel toreadorky Lydie, která je rovněž v komatu poté, co ji nabral na rohy býk. Oba muži čekají, zda se ženy probudí: jeden tajně miluje dívku, jež by za normálních okolností byla pro něj nedosažitelná, druhý nemusí svou lásku skrývat, ale tuší, že je ztracená. Jeden věří a doufá, druhý pochybuje. Almodóvar přechází od jednoho ke druhému zaznamenávaje banální rituály nemocniční péče, než dospěje k překvapivému rozuzlení. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (313)
(1001) Takové absurdium natočené kompletně vážně. Takže se mi ve výsledku nechtělo ani smát, ani plakat. Jestli je to dobře, nevím. Každopádně se mi hodně líbilo pár jednotlivých scén a záběrů, takže závěrem asi můžu říct, že jsem si to sledování užila. A jo, když se tak zkoumám povzdálí, tak to ve mně vzbudilo citovou odezvu. ()
I přes to, co Benigno udělal, mi ho bylo líto, protože svým zavrženíhodným činem a až dojemnou láskou ve skutečnosti Alicii opravdu pomohl. A stejně tak svým přátelstvím Marcovi (btw, asi nepochopím španělskou mentalitu, ale ty vztahy mezi muži mně nepříjdou úplně normální :-) ). Mluv s ní je jednak o naději a druhak o pocitech, které v divákovi film vyvolá a nazval bych je asi empatií k hlavním mužským hrdinům a jejich chování. Vskutku zvláštní snímek tohoto Španěla, jenž si znovu říká o zhlédnutí dalších jeho počinů. ()
Tomuto filmu se podařilo to, co málokterému: umlčet mě. Krása, zoufalství, poetika, smutek, naděje. Takovou směs umí namíchat jen Almodóvar, jehož myšlenkové pochody a způsoby miluju. Pohnutý, neuvěřitelný příběh, tak krásně lidsky napsaný, hudba včetně té u ohně, kamera - na scénu, kdy se pase na obřadně se oblékajícící toreadorce, bych se mohla dívat stále dokola. Zadupána do země a vynesena do nebe, tak dvojace jsem si připadala, když jsem za pár dní ještě pod vlivem zážitku hledala a našla spřízněné duše na Čsfd. ()
Nádherné záběry kamery a stylová barevnost snímku postupně ustupovaly do pozadí, aby mohl naplno vyniknout příběh o lidské naději a beznaději. Po skončení filmu bych delší dobu nemluvil ani s ní, ani s ním. Dokázal bych si pouze pustit píseň Velosa a nechal bych v sobě doznívat sílu tohoto příběhu. ()
Citlivý film o životě a smrti, o darech i bolestech, o věcech ztracených a znovu nalézaných. Dvě ženy, jež se propadají do nenávratna a dva muži, kteří řeší neřešitelnou otázku. Jak vlastně nechat odejít někoho, koho hluboce milujeme? O co více je tento problém palčivější, o to více je dříve nebo později v životě nevyhnutelný. A Almodóvar tváří v tvář ztrátě rozvíjí naplno svoji schopnost živelným a vysoce emocionálním způsobem zachytit momenty velké i banální, směšné i hluboce lidské. Ladný tanec a býčí zápasy se střídají s tichým zármutkem, stejně tak, jako na dohasínající divákův úsměv dopadají horké kapky slz. Silné. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (6)
- Film se dostal do obnovené edice knihy "1000 a jedna filmů, které musíte videt, než zemřete". Kniha původně obsahovala filmy do roku 1999. Teď její seznam obsahuje tituly do roku 2011. (TeeAge)
- Francúzsky filmový časopis Les Cahiers du cinéma zaradil Hovor s ňou medzi 10 najlepších snímok roku 2002. (Niles)
- Oscar 2002 za původní scénář; nominace za režii. (Geriel)
Reklama