Narušitel systému

Mám návrh. Tři týdny v lese. Dětské domovy, krizová centra, psychiatrie, medikace, případové konference, výchovná opatření. Všechno málo, když opičí matka (která návodně skutečně jako opice trochu vypadá) dokurví své nebohé dítě fakt speciálně. Chudáci lidi, kteří potřebují jiné lidi. Systemsprenger může být vykládán jako kritika bezzubosti systému sociální péče. Roli ale hraje úhel pohledu. Zpoza skleněné opony české zaostalosti (přes všechny nesporné úspěchy dosažené za poslední cca dvě desetiletí) se ale mohou jevit institucionální podmínky západních sousedů jako ráj na zemi. (Vzpomněl jsem si v této souvislosti na vhodný referenční dokument Děti ze stanice Leningradská.) Lze si totiž přímo ve filmu všimnout, že případ hlavní hrdinky je spíše výjimkou než pravidlem - že totiž pro řadu jiných obětí rodičovské patologie náhradní řešení nějak funguje. Výmluvné a vlastně věrohodné je i zjevné úsilí malé Bernadette pomocí - přes nutná lidská i profesní selhání lidí, kteří se stejně jako malá Bernadette dostávají do křížku se systémem pro své nejlepší vlastnosti a záměry. Dojem zanechalo kompetentní zpracování odborného tématu, vycházející zjevně nikoliv z dojmů filmových škrabalů, nýbrž z kazuistik, i režie (práce s jedovatou růžovou, hrající v životě hrdinky důležitou roli; buñuelovská, před-závěrečná snová sekvence zdrcujícího obsahu) a další německy precizní kvality. Za samostatnou zmínku stojí výkon malé představitelky hlavní role Heleny Zengel, excelující nikoliv výhradně v extrémních polohách. Děti, které nejsou na medikaci, by takhle zralé herecké výkony podávat neměly. Proč tu Alice a Leo můžou bydlet a já ne? /// Ain't got no father, ain't got no mother / Ain't got no children, ain't got no sisters above / Ain't got no earth, ain't got no faith / Ain't got no touch, ain't got no god / Ain't got no love... (Nina Simone, I Got Life) (08.01.2022)

Tak nekompromisní a syrově realistické sociální drama jsem už hodně dlouho neviděla. Ještě teď mi není moc dobře po těle z toho šíleného koktejlu protichůdných emocí, který ve svém celovečerním debutu německá režisérka Nora Fingscheidt namíchala. Když rodiče neposkytují svým dětem dostatek lásky a péče, velice často se pak stává, že z nich vyrostou nezvladatelní spratci. Agresivní a traumatizovaná dívka Benni v neskutečně přesvědčivém podání Heleny Zengel je typickým příkladem nemilovaného dítěte, přičemž každá její snaha, aby ji měl někdo skutečně rád, končí žalostným neúspěchem... Připadá mi, že žijeme v poměrně dost divném a přetechnizovaném světě, jenž přestává být příjemným místem pro citově založené jedince. Také proto mám velké obavy, že podobně bezprizorních dětí ztracených v systému běhá kolem nás daleko víc, než si vůbec dokážeme představit. (95%) (21.09.2022)

Už dlouho jsem necítil takovou beznaděj jako v tomto případě. Ty malý holky mě bylo líto, ale stejně tak okolí, které svým chováním vysloveně tyranyzovala. Silná sociální psychárna a stejně jako kolega hnědý, při scéně s miminkem se mě na chvíli úplně zastavil dech a bál jsem se každé následující scény. Scéna mezi maminkou a šéfkou ústavu dovršená objetím Benni byla vlastně srhnutí mých pocitů a emocí z celého filmu v jedné scény. Helena Zengel pokud se bude věnovat herectví může čekat zářivá budoucnost, protože její herecký výkon bere dech a Nora Fingscheidt má střibrného méďu právem. (19.06.2019)

"Čím sa chceš stať?" "Upratovačkou záchodov."     Nesmierne silná dráma, ktorá ma zasiahla ako blesk z jasného neba. Okrem toho, že má skvelú dramatickú stránku, vďaka ktorej som miestami ani nedýchal, je film aj vizuálne pôsobivý, niekedy sa doslova čaruje s obrazom. Na filme oceňujem aj to, že nestojí na vratkých základoch, ale je pevne ukotvený v realite - poukazuje na nedostatky sociálneho systému. Hlavná hrdinka má naozaj tváričku anjela, ale vnútri jej hraje sto čertov. Helena Zengel je doslova zjavením, predviedla jeden z najskvelejších detských hereckých výkonov, aké som kedy videl. Kde ju asi tvorcovia našli? (19.03.2022)

Hutné drama o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější snímek roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit. (29.06.2019)