Narušitel systému

Mám návrh. Tři týdny v lese. Dětské domovy, krizová centra, psychiatrie, medikace, případové konference, výchovná opatření. Všechno málo, když opičí matka (která návodně skutečně jako opice trochu vypadá) dokurví své nebohé dítě fakt speciálně. Chudáci lidi, kteří potřebují jiné lidi. Systemsprenger může být vykládán jako kritika bezzubosti systému sociální péče. Roli ale hraje úhel pohledu. Zpoza skleněné opony české zaostalosti (přes všechny nesporné úspěchy dosažené za poslední cca dvě desetiletí) se ale mohou jevit institucionální podmínky západních sousedů jako ráj na zemi. (Vzpomněl jsem si v této souvislosti na vhodný referenční dokument Děti ze stanice Leningradská.) Lze si totiž přímo ve filmu všimnout, že případ hlavní hrdinky je spíše výjimkou než pravidlem - že totiž pro řadu jiných obětí rodičovské patologie náhradní řešení nějak funguje. Výmluvné a vlastně věrohodné je i zjevné úsilí malé Bernadette pomocí - přes nutná lidská i profesní selhání lidí, kteří se stejně jako malá Bernadette dostávají do křížku se systémem pro své nejlepší vlastnosti a záměry. Dojem zanechalo kompetentní zpracování odborného tématu, vycházející zjevně nikoliv z dojmů filmových škrabalů, nýbrž z kazuistik, i režie (práce s jedovatou růžovou, hrající v životě hrdinky důležitou roli; buñuelovská, před-závěrečná snová sekvence zdrcujícího obsahu) a další německy precizní kvality. Za samostatnou zmínku stojí výkon malé představitelky hlavní role Heleny Zengel, excelující nikoliv výhradně v extrémních polohách. Děti, které nejsou na medikaci, by takhle zralé herecké výkony podávat neměly. Proč tu Alice a Leo můžou bydlet a já ne? /// Ain't got no father, ain't got no mother / Ain't got no children, ain't got no sisters above / Ain't got no earth, ain't got no faith / Ain't got no touch, ain't got no god / Ain't got no love... (Nina Simone, I Got Life) (08.01.2022)

„Tohle je Benni. Ze začátku je trochu plachá. Ale to se rychle změní.“ Benni je nevyzpytatelná, chodící časovaná bomba s problémem se ovládat. A když jí navíc někdo nedopatřením šáhne do obličeje (drsné bruslení), je schopná snad všeho. Systém neví, co dělat, a tak si Benni s dalšími průsery ničí zbývající, už dosti prořídlé možnosti, každý dílčí pokrok totiž může v mžiku vyznít do ztracena. A pak už je vcelku jedno, že se najdou i tací, kterým na ní skutečně záleží (a se ztrátou odstupu dávají vsázku nejen svou kariéru, ale dokonce i zdraví své či jejich rodiny), protože snažit se musí obě strany. Na to, že jde v případě Fingscheidt o její celovečerní hraný debut, je divák svědkem až překvapivě suverénní režie, zvlášť v případě práce s emocemi vůči hlavní hrdince (perfektní Zengel!). Nutkání separovat toho nezvladatelného spratka od ostatních je silné, stejně tak ovšem i lítost, kdy si člověk plně uvědomí, že současný stav není jen její chyba (alespoň z pohledu té empatičtější části publika). A závěr je více než výmluvný…kvalitka, dávám solidní 4*. (24.05.2020)

"Čím sa chceš stať?" "Upratovačkou záchodov."     Nesmierne silná dráma, ktorá ma zasiahla ako blesk z jasného neba. Okrem toho, že má skvelú dramatickú stránku, vďaka ktorej som miestami ani nedýchal, je film aj vizuálne pôsobivý, niekedy sa doslova čaruje s obrazom. Na filme oceňujem aj to, že nestojí na vratkých základoch, ale je pevne ukotvený v realite - poukazuje na nedostatky sociálneho systému. Hlavná hrdinka má naozaj tváričku anjela, ale vnútri jej hraje sto čertov. Helena Zengel je doslova zjavením, predviedla jeden z najskvelejších detských hereckých výkonov, aké som kedy videl. Kde ju asi tvorcovia našli? (19.03.2022)

hodně ukřičený film,ale Němci tyhle sociální dramata celkem umí.Malé Benni,jakkoliv byla hodně psycho,mi v rámci jejího uváznutí v soukolí systému nakonec bylo docela líto.Helena Zengel v hlavní roli skvělá,ale nižší hodnocení za mě hlavně proto,že jsem si z toho nakonec nic víc než její výkon neodnesl a i přes chvilkovou lítost mě film zas nějak extra emočně nezasáhl...60% (18.04.2020)

Nikdo si s holčičkou neví rady. Nejblíže k tělu si ji pustí specialista na mladé delikventy. Představitelka Helena Zengelová by měla kandidovat na Oscara za dětský herecký výkon. Má uši rvoucí chorobné záchvaty vzteku a rudé vidění, které utlumuje léky. Zároveň touží vrátit se domů k matce. Ta ale má partnery, jiné děti a z dcery má strach. Příběh chvíli naznačí naději by za chvíli přišla zase beznaděj. Tento typ snímku úplně rozdírá, ale nepoužívá černobílé šablony. Pro Noru Fingscheidtovou je to vydřený debut. Nestranný a pozorovatelský. Diváka k sympatiím k holčičce nepřemlouvá. Protože pokud už ve své osamělosti k někomu přilne, drží se ho jako klíště se strašidelnou vážností: „Kdybych zabila tvou ženu a tvoje dítě, měla bych tě jen pro sebe.“ nakonec se vše začne pohybovat v bludném kruhu. (29.03.2020)