Tenet

Po prvním zhlédnutí Inception jsem o filmu psal jako o dokonalé hračce pro potěšení jejího tvůrce, ale to jsem byl o dekádu napřed. Až právě Tenet je do posledního záběru vysoustruženou stavebnicí, která šlape přesně tak, jak autor potřebuje. Znamená to také, že nejlépe si s ní hraje právě Christopher Nolan a diváci mu jen nahlíží přes rameno a ptají se, jak který mechanismus funguje a že by si třeba rádi pohráli taky. On jim to nejspíš dovolí, ale až když se přijdou podívat podruhé nebo potřetí. Nemůžu se zbavit pocitu, že s každým dalším filmem jde Nolan ve vyjadřování o kus dál, nikoli jen ve smyslu spletitosti scénářů, ale i ve vztahu k divákovi. Třeba právě Počátek nebo ještě dříve Dokonalý trik dokázaly každý zvrat nebo fintu podat téměř vlídně a "vypravěčsky", i když se jednalo o nervy drásající twist. Už v Interstellaru ale bylo potřeba chodit informacím více než naproti a v Tenetu už nelze dostat odpovědi jinak než v kulometném dialogu či bleskovém prostřihu. I přes obvyklou rozmáchlou stopáž navíc film neumí zavelet pohov a i v situacích, kdy hlavní postavy odpočívají nebo na něco čekají, do nás pere další informace, rozvětvení nebo teorie, které klidně mohou být slepou uličkou - nebo naopak tou nejzásadnější indicií. Takovému přístupu tentokrát podřizuje úplně všechno, tedy jak poslední zbytky viditelné divácké přivětivosti, charakteristiku postav (tentokrát vyjádřitelnou bez výjimky dvěma větami) nebo viditelné emoce. Přesto mi na konci vyskočil tep do netušených hodnot a za to děkuju nejvíc. Za to, že i když nová Nolanovka až překvapivě ostře rozděluje divácké spektrum, stála mi za každou drahnou minutu a její špinavý a netypicky agresivní svět ve mně bude důkladně zrát ještě dlouho. (01.09.2020)

(1001) Film se velmi snažil být citově odtažitý, well, mission frickin' accomplished, nic jsem necítila. A že jsem toho napsala tak málo, tak ještě přidám pár komentářů opsaných zpod Honest Trailers: "It's not Nolan at his best, but Nolan at his most." "Of all the Chris Nolan movies, this was definitely one of them." "Go hang a salami I'm a lasagna hog." --- P.S.: Od premiéry jsem film viděla asi bambilionkrát, protože se mi líbí Göransson, Pattinson a Washingson (hehe), i když si pořád myslím, že to není moc dobrý film. Nicméně jsem se naučila mít ráda soundtrack, Protagonistův úsporný smysl pro humor a Neilovo zakoukání do Protagonisty (plus jeho šály, viz skvělá scéna v low cost Tenet parodii). Kdyby byl Kennethovo záporák úplně jiný, tak bych ten film snad mohla mít i ráda, ale Sator bohužel zosobňuje všechno, co je na Nolanově přístupu k výrobě Tenetu špatně: je na sílu, megalomanský, tak překombinovaný/přeplánovaný?, až postrádá zajímavost, a nerozumí tomu, že ženy jsou taky lidé. (13.12.2020)

Intelektuální výzvu Tenet určitě nepředstavuje a patří k snímkům, které si užijete tím lépe, oč méně budete přemýšlet o časových paradoxech, motivech filmových hrdinů a jejich cestě za porážkou bondovského zlosyna. Jako popkornovka, která úmyslně připomíná příběhy agenta 007 ve sci-fi kabátku, a jako akční spektákl ale Nolanův snímek opravdu funguje. Díky Johnu Washingtonovi tak vlastně máme prvního "nebílého" Bonda v historii. Pobavil jsem se dynamickým úvodním přepadením opery, kdy Nolan vyšel ze skutečného teroristického aktu, potěšil mě i Kenneth Branagh, který svého padoucha záměrně přehnaně buduje jako monstrózní zrůdu komiksových rozměrů. Celkový dojem: 65 %. (27.03.2024)

Obsahuje přítlačná křídla a brojlery. "Ty umíš bulharsky?" - "Bulharsky? Já!? Mně dělá potíže i mateřština." / "Rimmerosvět jsme už zažili. Teď nám dělá větší starosti ta ošklivá věc, co se stala Listerovi." Povinný trefný citát z Červeného trpaslíka máme za sebou, teď k "poslednímu Nolanovi". No, neberte to s ohledem na hodnocení úplně doslovně, mám Nolana rád a Interstellar, Dunkirk či Dokonalý trik patří k mým nejoblíbenějším filmům. Proto ho nezahazuju, nicméně nesmlčím, že Tenet je pro mě těžký ústřel s opačnou entropií, než se kterou byl zamýšlen. Ať už je na vině přespříliš komplikovaná konstrukce zakrývající chabé jádro či co je toho příčinou, film se mi jednoduše nelíbil. Přes všechnu zdánlivou složitost je to svým způsobem jen obrácený Interstellar. Tam nám naši potomci pomáhali, tady nám škodí. A to tak, že místo aby nám zabili Johna Connora, rozhodli se zabít nás rovnou všechny. Bez nábalu hrátek s časem tu zůstává jen tuctová Bondovka, ve které není nic snazšího než vykrást dobře zabezpečený sklad, odcizit tajný materiál z pancéřové dodávky nebo unést letadlo plné zlata. No zkrátka jako v Bondovce. Ony časohrátky, možná si fandím, není zas tak těžké pochopit, nikoli si je však užít, na to není čas a prostor, navíc si troufám tvrdit, že nejednou jsou nastavená pravidla porušena podle toho, jak se právě scénáři hodí (např. "invertovaní" někdy dýchací přístroje potřebují, jindy zase nikoli). K tomu postavy, ke kterým jsem necítil žádné sympatie (a říct o Elizabeth Debicki, že je šeredná jak noc, je vysloveně urážkou krásné hvězdné oblohy), ne moc uvěřitelná motivace "budoucích" (leda by budoucnost ovládli Greténi) a vyloženě směšný přepálený ultrazáporák, který chce všechno a když to nemá, zničí celý svět (k takovému jistě chcete do jeho armády). Zkrátka nebavilo, nelíbilo. Jakýkoli díl Trpaslíka obsahující hrátky s časem, či naše české Zítra vstanu a opařím se čajem, je neskutečně zábavnější. P. S. vzpomněl jsem si na Crichtonovu knihu Proud času, tam Crichton v předmluvě (či doslovu) otevřeně přiznal, že mechanismus cestování časem, který popsal, se nezakládá na alespoň teoreticky fungujícím principu či logice, prostě potřeboval dostat lidi do minulosti. Možná je takový upřímný způsob čestnější než se tvářit "mám všechno na háku a promyšlené za vás, tak mi věřte a nesnažte se to pochopit." (02.09.2020)