Pán much

Filmy pro děti a mládež mám obecně v oblibě, posledních pár let možná i víc, než v době, kdy jsem věkově plně spadal do cílové skupiny, a skutečně jen nerad jim dávám nízká hodnocení, zvláště když film nepostrádá své kvality a hlavně osobitost. Nakonec určitě rozhodl i povedený závěr, který na mě dost zapůsobil a díky kterému na poslední chvíli v mých očích Pán much trochu stoupl tak, že alespoň 3 hvězdičky můžu s čistým svědomím dát. Jinak nemohu si pomoct, ani přes to atraktivní prostředí opuštěného exotického ostrova si mě to nezískalo a povětšinou naprosto míjelo. Mám zde podobný problém jako u Záhady hlavolamu (hlavně té novší filmové verze) a sice že celý děj působí jako z čistě fantaskního světa, kde existují pouze děti bez jakéhokoliv vztahu k rodičům nebo jiným dospělým (dobrá, asi jednou tu zničehonic zmíní jeden kluk, jak mu táta něco kdysi povídal o nějakém zvířeti...) a jak si tak žijí, vedou si vlastní společnost včetně válečných bojů mezi sebou. Nepůsobilo to na mě ani kousek uvěřitelně tak, abych se do onoho „fantasy“ světa pořádně dostal a nechal se pohltit děním v něm, navíc – a to byl ještě větší problém, celkový dojem zabíjela většina zoufale prkenných hereckých výkonů dětských protagonistů, které na celé neuvěřitelnosti a rozpačitosti jenom přidávaly. Je celkem sympatické, že si v tomhle filmu našli někteří komentující i různá hluboká podobenství, a ještě víc, jaké chvály se zde dočkává knižní předloha. Já zatím budu doufat, že pokud po ní někdy v budoucnu sáhnu, snad mi předá ve své případné hloubce víc, než tenhle Brookův film. [55%] (27.05.2022)

Už i s Goldingovou předlohou jsem měl jisté problémy (těžko si k hrdinům přiřadit obličeje malých kluků) a film to jenom stvrzuje. Je to nefunkční jako adaptace a jako samostatný film to prohrává úplně. Zkratkovitost v jednání a motivech hrdinů tluče pokaždé, když si divák znalý předlohy udělá čárku za vynechaných deset stran. Nevěřil jsem té klukovině ani minutu. Být to rychlokvaška natočená rok po vydání, snad bych i chápal, že na scénáři někdo mohl pracovat skoro deset let, ale je ale neodpustitelné. (14.11.2010)

K námětu se nevyjadřuju, to není zásluha tvůrců, tohle filmové zpracování se ale nepovedlo. Narozdíl od nové verze, která si nebere servítky, je tahle příliš uhlazená a naivní a bojí se ukázat cokoliv krutějšího. Výkony mladých herců jsou jako z vánoční besídky a člověk místy neví, má-li to brát jako film na sobotní dopoledne nebo jako vážnou věc na večer, hlavně kvůli závěrečné scéně. (13.04.2010)

Jako jo, mohl bych si stěžovat, že tam některé prvky, co jsou v knize, dost chybí (třeba viditelné myšlenkově spojení mezi dvojčaty (nevím, jak to líp napsat) nebo ta, ve které Simon mluví s Pánem much), ale jinak jsem překvapivě dost spokojený. Knihy se to drží celkem dost, atmosféru to má, i když to je natočené celkem minimalisticky, dětští herci hrají překvapivě dobře (a stejně jako u modernější filmové verze - většina z nich už nikdy nikde nehrála) a ani o ty nejsilnější scény není nouze. Obecně se mi tahle starší verze líbí víc, než ta moderní, avšak ne o moc, ony jsou dobré obě. Na knižní předlohu nemá ani jedna, ale pokud by někdo nechtěl "ztrácet čas" s čtením knihy (s čímž bych nesouhlasil, ta kniha je úžasná), tak bych mu doporučil spíš tuhle verzi, jelikož je knize blíž. Znovu však připomínám, dobrá je jak stará, tak nová. Je v ní víc znát i to, že kniha rozebírá především politiku a to hlavně to, jak snadno se dají lidé zmanipulovat a jak je těžké nepodlehnout tlaku většiny, když si ji podrobí a ovládne jeden šílenec (tady postava Jacka). Slabších 5* (05.10.2019)

Pán much - jedna z mých oblíbených knih, se dočkala dvou filmových zpracování. Zatím jsem měla možnost zhlédnout pouze tuto Brookovu, starší, verzi. Nemohu tedy srovnávat oba filmy vzhledem ke knize. Nicméně potěšilo mě, že se tato verze z roku 1963 snaží co možná nejvěrněji držet předlohy. Mnohovrstevnatost Goldingova románu samozřejmě nemohla být na plátno přenesena zcela, přesto zůstal hodně nepříjemný pohled na obnaženou lidskou podstatu... Plně se stotožňuji s pesimistou Goldingem, který nahlíží do nejtemějších koutů lidské duše. Peter Brook si rozhodně nevybral snadnou látku ke zfilmování. Vybral si ale dobré dětské představitele a na 92 minut mě s nimi přenesl na ostrov, kde se staletí budovaná lidská civilizace bude muset utkat se zákony džungle... té na ostrově i té v nás. (20.08.2009)