Mission: Impossible Odplata - První část

Mission: Impossible Odplata – První část ještě názorněji než předchozí epizody zpřítomňuje obavu související s budoucností lidstva a Hollywoodu. Film, jehož hlavním padouchem je mimořádně mocná umělá inteligence, vstoupil do kin v době dvojité stávky hollywoodských herců a scenáristů, kteří kromě důstojného ohodnocení žádali také záruku, že nebudou nahrazeni moderními technologiemi. Počítačem vytvářené iluze ve filmu ohrožují přístup k pravdě a relativizují etické kategorie dobra a zla. Ethan Hunt/Tom Cruise je pochopitelně jedinou pojistkou proti tomu, aby stroje ovládly svět, posledním článkem držícím pohromadě lidské společenství (v závěrečné akční scéně, kdy jej jeho parťačka využije jako žebřík, to platí doslova). Čeká jej konfrontace se zatím nejmocnějším nepřítelem, který shromažďuje naše nejskrytější tajemství, přetváří realitu a nachází se všude a nikde. Jinými slovy se bude muset utkat rovnou s (falešným) bohem... jehož zájmy reprezentuje zlosyn s biblickým jménem Gabriel a klíč k jeho ovládnutí má tvar kříže.___ Ačkoliv málokdo dnes v Hollywoodu dokáže tak účinně navodit závratný pocit z pohybu vpřed jako běžící Tom Cruise, Odplata je do značné míry filmem návratů. Ke starým tvářím a analogovým technologiím z dob studené války. Do protagonistovy minulosti i k vychýleným úhlům De Palmovy paranoidní jedničky. A ještě hloub do minulosti. K Frigovi na mašině, Hitchcockovým komediálně špionážním thrillerům nebo na ně navazujícím caper komediím ze sedmdesátých let typu Co dál, doktore? McQuarrie kombinuje stavební principy kinematografie atrakcí a klasického Hollywoodu, ale situace zintenzivňuje a dovádí do takové krajnosti, že se nad jejich nemožností občas rezignovaně uchechtnou i postavy. Vzniká pnutí mezi (neviditelným) klasickým a (sebereflexivním) postmoderním přístupem ke stylu a vyprávění, kdy film střídavě naplňuje a zrazuje naše očekávání, je chvíli hravě ironický, pak tragicko-romantický. Podobně jako se Hunt vzpírá algoritmu. A podobně jako si hrdinové vypomáhají maskami a pokročilými sledovacími technologiemi, které ale opakovaně selhávají. Nakonec se mohou spolehnout jen na lidská těla, důvtip a týmovou souhru. ___ Nedůvěru a podezřívavost postav vůči tomu, co vidí a slyší, vyjadřuje v dialogových scénách nakloněná kamera, zabírající zblízka a v decentrovaných kompozicích tváře herců. Někdy bez ustavujících záběrů, což spolu s překotným střihem (zahrnujícím i skoky přes osu) zesiluje pocit dezorientace, nemožnosti určit, co je pravda a kdo řídí hru. Jindy, obvykle při plánování dalšího postupu, kamera zas neklidně krouží kolem postav. I upovídané vysvětlující sekvence jsou díky tomu strhující a ve filmu prakticky není statický okamžik. K téměř kubistickému rozložení obrazu dochází zhruba v půlce vyprávění během setkání většiny klíčových aktérů na párty v benátském Dóžecím paláci. Dialog postav snažících se rozklíčovat motivace protihráčů je stříhán v rytmu diegetické hudby hrající v pozadí. Jejich slovní přestřelka, při které je každý pohyb kamery synchronizovaný se soundtrackem, připomíná scénický tanec. Také v jiných scénách, byť ne tak nápadně, jsou zprostředkovávané informace srovnatelně významné jako estetická potěcha ze souhry tvarů a linií. Například během honičky úzkými a temnými benátskými uličkami a kanály není pořadí záběrů dané jen kontinuitou probíhající akce, ale také rytmickým střídáním kontrastujících nebo doplňujících se úhlů a pohybů. ___ Epizodicky vystavěný film je tradičně tvořen několika masivními akčními sekvencemi, z nichž každá má vlastní cíl, překážky a vývojový vzorec. Zároveň jsou do sebe pevně zaklesnuté. Každá nás připravuje na to, co se bude dít dál (a co ne vždy probíhá podle předestřeného plánu), a uvádí do pohybu další pomyslné kolo bezchybně seštelovaného mechanismu. Doplňují se také vybrané lokace, poskytující postavám stále menší manévrovací prostor (od rozlehlého několikaúrovňového letiště po uzavřený vlak). Skoro každá sekvence pracuje s těsným deadlinem a nutností přesného načasování, a jak napříč sekvencí, tak v dílčích úsecích (v závěru římské sekvence např. nutnost uprchnout z auta dřív, než jej smete přijíždějící souprava metra). ___ Přestřelky a výbuchy zde narozdíl od těžkotonážních komiksových adaptací nebo vysokooktanové, díl od dílu pitomější série Rychle a zběsile nikdy nezastiňují lidský element. Naopak jsou dvojnásob napínavé díky chemii mezi uvěřitelnými postavami. Jejich charakterizace, probíhající bez pauz rovnou během akce nebo přípravy na další úkol, je navrch šikovně navázána na určité navracející se motivy a rekvizity (např. Huntův zapalovač, jehož putování mezi postavami odráží vývoj vztahu mezi Grace a protagonistou). Právě o tom je celá série. Cruise v ní neváhá s maniakálním odhodláním zas a znovu nasazovat život, aby nás přesvědčil, že sebeinteligentnější stroj nikdy nedokáže něco tak velkolepého jako člověk (resp. tým lidí). V nejnovějším filmu, který je vypravěčsky nejharmoničtější a stylisticky nejvíc experimentální, tak poprvé nečiní jen v podtextu, ale v prvním plánu. Čas na subtilnost už vypršel. 95% (09.02.2024) (méně) (více)

Od Toma Cruisa mám v súčasnosti len tie najvyššie očakávania, jeho posledné filmy sú udalosti, ktoré patria medzi špičku a príchodom Christophera McQuarrie sa už tak výborná séria stala absolútnym žánrovým vrcholom, čo som dúfal aj v prípade Odplaty, teda jej prvej časti a našťastie sa to aj splnilo. Ale spočiatku som si tým teda vôbec nebol istý, dokonca som sa aj trochu vyľakal, keďže prvá polhodina je ako z úplne iného filmu. Úvod s ponorkou a rozhovor na veliteľstve pôsobia ako z bondovky deväťdesiatych rokov a ani púštna akcia mi tu úplne nesedí. Sama o sebe je dobrá, ale patrí skôr do samostatného akčného filmu. Ale potom už začne konečne ten pravý Mission: Impossible, na ktorý som sa tak tešil. Celková zápletka s umelou inteligenciou je síce taká trochu podivná, ale aspoň sa séria niekam posunula a pôsobí to ozaj nebezpečne, kedy sa môže všetko pokaziť každým okamihom. A McQuarrie si to samozrejme ustrážil, dejovo je to skvelo spracované, vôbec mi nevadili ani tie dlhé dialógové sekvencie, neustále sa striedajú zaujímavé lokácie a tempo je celé tie nasledujúce dve hodiny už skvelé, tu som si užíval každú minútu, pričom úroveň filmu ide neustále len hore. Letisko, Rím, Benátky a finále s Orient Expresom, všetko je vynikajúce a zakaždým iným spôsobom. Funguje humor, napätie a miestami je to aj riadne osudové. Jedine by som trochu vytkol, že viaceré situácie sa vyriešia len vďaka mimoriadnej náhode. Toto si predtým ustrážili lepšie. Ale stále je to akčný film, tak sa cez to prenesiem. Obsadenie už asi ani nemohlo byť lepšie, pôvodná zostava zostala kompletná, teda Tom Cruise, Rebecca Ferguson, Ving Rhames a Simon Pegg. Nová postava Hayley Atwell tu síce sadla až prekvapivo dobre a chémia s Cruisom funguje výborne, ale zase na úkor zvyšných postáv, čo ma mrzí hlavne v prípade Ferguson, ktorá je predsa len omnoho charizmatickejšia a jej postava sa doteraz zaujímavo vyvíjala a preto ma veľmi mrzí, čo s ňou urobili tentoraz. Sadlo mi záporné duo Esai Morales a hlavne jeho pravá ruka Pom Klementieff, ktorá je v akcii výborná a vrátili sa aj Vanessa Kirby z minulého dielu a dokonca Henry Czerny z prvého. Jedine Shea Whigham ako agent, ktorý Cruisa neustále prenasleduje pôsobí úplne zbytočne, ale možno sa v pokračovaní jeho význam opodstatní. Akcia je očakávane absolútna žánrová špička. Predchádzajúci Fallout mi síce typom akcie sedel trochu viac, ale aj táto je úžasná. Vynikajúce naháňačky, skvelé súboje, hlavne všetky v Benátkach, dokonca aj slušné prestrelky, čo som ani nečakal, no a hlavne samozrejme perfektné kaskadérske kúsky. Tom Cruise už má po šesťdesiatke, čo mu už síce v tvári začína byť dosť vidno, ale v akcii vôbec. Je skvelý v súbojoch, bežeckých sekvenciách, za volantom a očakávane hlavne s motorkou a padákom. Tu sa aj ťažko vyberá to najlepšie, veľmi sa mi páčila osudová akcia v Benátkach, ktorá je silne emocionálna, zábavné náháňačky v Ríme a samozrejme celé finále. Jazda na motorke, skok do priepasti, všetka akcia vo vlaku a keď som si myslel, že už je po všetkom, Cruise ešte predvedie vynikajúci speed flying. Režijne je to najvyššia úroveň, efekty vynikajúce a hudba samozrejme perfektná. Takže predchádzajúci Fallout zostal neprekonaný, to je môj najobľúbenejší akčný film vôbec, ale s ostatnými dielmi ho budem vedieť porovnať až po viacerých pozretiach. Inak všetka konkurencia je momentálne úplne niekde inde, riadne zaostáva v každom ohľade. Takže sa teším na opakované pozretia a samozrejme hlavne na pokračovanie. 90% (19.07.2023) (méně) (více)