Večer kejklířů

Je strašná škoda, že to má vleklé tempo a ne zrovna dobře podaný konec, jinak bych byl nadšený. Od Bergmana člověk zpravidla čeká něco hlubokomyslného, avšak tenhle film je výjimkou, nýbrž se jedná jen o psychologické drama - jenže tak dokonale psychologické, jako málokterý film. Už jenom to považuji za umění, hlavně když vím, kolik filmů má jenom problém s tím představit postavy... Nevadí mi ani to, že se dějově jedná o celkem banální příběh, ona v jednoduchosti je síla a tady se to povedlo předvést v plné parádě. A o filmařské a herecké stránce se zmiňovat už asi ani nemusím - tu má Bergman vždy perfektní. Fakt je mi jen líto těch mínusů, protože jinak bych dal plný počet okamžitě, ale i tak je Večer kejklířů povedeným filmem. 4* (15.11.2020)

Cirkus veľmi nemám rád a tak ma aj filmy z cirkusového prostredia trochu odradzujú (samozrejme netýka sa to skvelého Cirkusu (1928) s Chaplinom). Našťastie ale vo filme Večer kaukliarov o cirkus nejde (z cirkusového predstavenia film ukáže dokopy asi 2 minúty), je to opäť prvotriedna psychologická dráma, v akých je Bergman absolútny majster. A opäť tu zaznieva režisérov obľúbený motív, postavenie umelca v spoločnosti. Umelec (divadelný herec, režisér) je tu (v danej dobe) považovaný za spodinu, pričom ešte väčšia spodina, ktorou aj divadelníci opovrhujú, sú cirkusáci. Veľmi silnou témou filmu je potom pohŕdanie a hlavne poníženie. Popri tom film ešte rieši vzťahové a existenčné problémy ľudí z tejto tzv. spodiny. Trochu mi tu chýbali Bergmanoví dvorní herci, hlavne z jeho neskoršej tvorby, je tu len ako vždy skvelá Harriet Andersson (Anne) a Gunnar Björnstrand (riaditeľ divadla Sjuberg), ktorý ale má veľmi málo priestoru. Napriek tomu musím uznať, že jednotlivé roly boli obsadené typovo skvelo, či už Åke Grönberg ako riaditeľ cirkusu Albert, Anders Ek ako klaun Frost, alebo Hasse Ekman ako herec Frans. (20.09.2021)

Studie poutě neúspěšných cirkusáků, ale hlavně vztahu muže a ženy, kde prim hraje nedůvěra a žárlivost. Jak návštěva manželky, tak herce-milovníka stojí za to, pozdější vyrovnávání se s nevěrou nadchne svojí přirozeností, a přestože se Albert chová v určité chvíli skoro jako blázen, divák mu vlastně docela rozumí. Vcelku dobrý tahem byl souboj ve stanu, jehož průběh nejspíš ne každý divák dopředu odhadne, ale na druhou stranu tak úplně překvapivý, vzhledem k jedné (velmi symbolické) pasáži na začátku, není. Konec se mi líbil možná nejvíce. Celkově slušné 4*. (25.02.2014)

Ponuré existenční drama Večer kejklířů považuji za jeden ze slabších Bergmanových počinů, což ovšem ani náhodou neznamená, že by šlo o špatný film. Prostě mi tak úplně nesedl. Nejvíce mě asi zaujaly, když odhlédnu od děje, siluety cirkusáckých vozů trmácející se na obzoru. Jako by předznamenávaly Bergmanovo mistrovské dílo Sedmá pečeť. Ve srovnání s tímto kinematografickým skvostem však musím jít s hodnocením níž. (02.05.2020)

Melodrama jak má být - intenzivní, katarzní, odkrývající postavy až na dřeň zatímco ony samy vůči sobě pod povrch nahlédnout nenechají. Právě cirkusácké prostředí je jako stvořené pro vypjatost nerovného vztahu, který by však v jiných podmínkách těžko nalezl příslib další šance. Bergman vypráví lehce až rozverně, krajní deprese si nechává na později a Nykvist vše dotváří nádhernými kompozicemi a atmosferickými obrazy jakými jsou především temné komediantské vozy v podvečer putující po horizontu. Velmi překvapila Harriet Andersson - když srovnám její neotesaný a živočišný výkon v Létu s Monikou s kultivovanější a klidnější polohou Anny, zdá se mi až neuvěřitelné, že tyto role vytvořila v jediném roce. Navíc je tento snímek je ucelenější a osobitější než LsM, které více nakládá se stereotypy. (02.03.2010)