Čtrnáctý u stolu

I když se některé scény a detaily daly lépe vydojit (závěrečné odhalení, komorničení, odhalení zloděje), přece jen se stále pracuje s napětím, jak se věci ve skutečnosti mají, a více se přiklání k romantické než detektivní rovině tohoto odlehčeného snímku, jenž se bere s nadhledem. Režie Oldřicha Nového je lehká, netlačí na pilu, mnohé momenty připomenou pozdější Pytlákovu schovanku, kde se ona parodie povedla v sevřenějším útvaru. Zde je "jen" dobrá, ale veselý a lehkovážný mladý muž v podání Karla Högera a jeho protipartnerka v podání nedávno zesnulé Dagmar Frýbortové vše vyvažují. (23.02.2013)

Samozřejmě tak trochu podle německého střihu, ale jak příjemné! Nepříliš nadšené kritiky tehdy Oldřicha Nového od dalších režijních pokusů odradily, což je asi škoda, neb výsledek je velmi dobrý. K tomu navíc první komická role Karla Högera, propracovaná do všech detailů - aj, jak je to vidět především ve scénách s ostatními, slabšími jeho současníky... Rozhodně by si Čtrnáctý u stolu zasloužil více repriz v TV, o vlastním DVD ani nemluvě. (30.05.2008)

V roce 1943 se Oldřich Nový neobjevil ani v jediném českém filmu, částečně také proto, že byl neustále sledován štvavým nacistickým tiskem. Proto se načas uchýlil do poklidného a přátelského prostředí hostivařských ateliérů, kde společně s Antonínem Zelenkou a kameramanem Ferdinandem Pečenkou natáčel detektivní komedii podle námětu někdejší star německého němého filmu Ossi Oswaldy (1897 - 1947). Roli, na kterou by si dříve brousil zuby on sám, svěřil bez zaváhání Karlu Högerovi. I když se to nezdá, ti dva měli leccos společného - brněnské začátky, ale i jemné gentlemanské vystupování a nepředstíranou úctu a galantnost k ženám. Přímo z konzervatoře si Nový do filmu vyžádal dvě mladé adeptky herectví, osmnáctiletou Dagmar Frýbortovou a devatenáctiletou Libuši Zemkovou, z plzeňského divadla k nim záhy přibyla ještě dvacetiletá Jiřina Petrovická. Film plný nových dívčích tváří a rafinovaných zápletek, během nichž se na scéně objevuje důmyslný zločin, neměl tedy čím zklamat. Oldřich Nový si v něm alespoň zazpíval legendární píseň o náměsíčníkovi, vtipný song o pošetilém přání jednoho blouznivce. (09.03.2009)

Rozhodně to není špatný film, to musím říct předem. Jenom totálně zabil svůj prvotní potenciál a to mu dost uškodilo. Celý film začne skvělou, až tajemnou scénou (kterou ale kazí přehrávání ze stran některých herců), kdy na jednu hostinu vejde tajemný Pavel Čtrnáctý a nikdo neví, kdo to vlastně je. Tajemný host se pak rozhodne zdržet ve městě, přičemž se sem tam stane nějaká vtipná situace. Rozjezd na slušnou krimikomedii byl fajn, bohužel se z toho pak stalo něco absolutně jiného - romantická komedie. A ta pak začala naprosto dominovat, tajemnost Čtrnáctého se naprosto upozadila a nějaké napětí po odhalení se úplně vypařilo. Zbyla z toho už jen romantická komedie, navíc ani ne moc vtipná, i když se našly světlé momenty. A i když posledních 15 minut už to zase bylo tím, co jsem od toho čekal, mé zklamání to moc nezměnilo. Sice to není špatné, něco mě pobavilo, ale bohužel se z toho stalo něco, co jsem zrovna nechtěl. Možná to docením někdy v budoucnu, až nebudu extrémně alergický na romantické komedie. Ale Höger tu byl skvělý, o tom žádná. 3* (20.09.2020)

Nemám problém s "indoorovými komediemi" (© uživatel pOne :)). Problém ale mám s komediemi, které svůj zdroj komiky vyčerpají hned v úvodu filmu a kromě závěrečné pointy už nemají co nabídnout. Divák se tak musí po většinu snímku spokojit s lišáckým úsměvem hlavního hrdiny, který dává tušit, že "to hlavní" ještě přijde. To je podle mě ale zatraceně málo. I když hlavního hrdinu hraje Karel Höger. (26.02.2013)