Krajina ve stínu

Bohdan Sláma si přece jen uzmul až moc velkou porci a snahu o kroniku jedné pohraniční obce úplně nezvládl. Zásadní problém je v tom, že na jeden film je až moc postav, osudů a řeší se dlouhý časový úsek. Téma, jak ho Sláma nastolil, by vyžadovalo spíše seriál, který by dokázal s charaktery pracovat obratněji a nejspíš by vysvětlil i mnoho dějinných konotací, které tu zásadně chybějí. Ve filmové podobě tak zůstaly jen střípky, které si divák, jenž musí být navíc znalý historie, musí domýšlet a skládat dohromady, což není úplně dobrá cesta k úspěchu. Černobílá kamera má snímku dodávat jakýsi punc dobovosti a rádoby dokumentárnosti, jenže se nelze ubránit dojmu, že Sláma ji nevyužil na maximum a není tak nádherná a kontrastní, jak by mohla být. Příběh je zcela zbytečně roztahaný do zhruba dvanácti let, o nichž neřekne vůbec nic a opravdu vyžaduje znalost všech souvislostí. Možná i proto scény, které byly potenciálně silné a nedá se pochybovat o tom, že na papíře silně vypadaly, nakonec nejsou tak působivé a dějí se jen tak mimochodem a bohužel i tak trochu očekávaně. Z mnoha událostí a nějakých osobních podzápletek nevyplyne vůbec nic a jejich zařazení postrádá smysl. Ačkoli je film obsazen výborně a ne tak okoukanými tvářemi, vlivem množství nerozvinutých a epizodních postav se o nějakém hlubším hereckým výkonu dá mluvit jen u výborné Magdalény Borové, která dokáže všechny emoce vyjádřit pouhým pohledem a mluví naprosto minimálně, a snad ještě u Csongora Kassaie, jehož postava aspiruje na tu nejtragičtější v celém filmu, opět ale platí, že není úplně dotažená. I stopáž mohla být o něco kratší, protože dlouhé záběry v první polovině nikam nevedou, působí samoúčelně a už tak pomalé tempo ještě víc zpomalují. Výsledku se ale rozhodně nedá upřít silná tematika, několik působivých momentů i opravdu stísněná a depresivní atmosféra obce, v níž se všichni znají, zároveň se ale navzájem bojí, protože neví, co od druhého čekat. Bohdan Sláma určitě zaslouží uznání, že se do takhle těžké látky pustil a v našem malém rybníčku se pokusil po vizuální a technické stránce jít nevyšlapanou cestou, jenže jeho ambice asi byly větší, než dokázal zvládnout a Krajina ve stínu tak skončila někde na půli cesty. 60 % (23.01.2022)

Když nám vyšmikli z mapy Slovensko, přišli jsme na mapě o kus světa; kdyby nám vyšmikli Vitorazsko, sotva by si toho někdo nevšiml. Ale i zde "se děly kusy, nejen za tý velký války s Prusy". Bohdan Sláma dobře zná soudobou filmovou produkci, zvláště u našich západních sousedů, stejně tak jako potávku, které se drží formou i obsahem, a zřejmě také ví (?) k čemu tyto, bez jízlivosti "agitační" filmy, mohou vést a k čemu možná i vedou. V Československu, přestože se bojů prakticky nezúčastnilo, nebo se jeho účast nadměrně zveličuje, trvala válka 14 let, jak Sláma či jeho poradci v oblasti historie dobře postřehli. Pokud ovšem netrvá dodnes. Přesto se však režie nedokáže vyvarovat mnohých chyb, uvedu jen nejtriviálnější: pokud se chci pomilovat ve stodole na slámě, nebudu si brát reflektory, abych si na to posvítil a pokud budu kosit obilí, tak se to nejrve naučím A další trivialita: z herců mě zaujal Miloš Černoušek (Cyril Drizda) v roli starosty, jeho dikce i gestika byly na Oskara, otázka je jen, zda za hlavní či vedlejší roli, případně obě... Komentovat děj, osoby, jejich vzájemné vztahy atd. nemá u filmů tohoto typu smysl. Sám jsem se v tom také příliš nevyznal. Zde stačí jen patřičné napětí a konstatování, že se děje něco, co není správné. A tato kritéria film rozhodně splňuje. (15.01.2021)

Syrový příběh, který svoji dobou vzniku, proveniencí, ale též obdobím, do něhož se děj hlásí, může snést lehké srovnání s Nabarveným ptáčetem, avšak v tomto boji, co se vyznění příběhu a vizuálního ztvárnění týče, jasně prohrává. Období 1938-1952 je hodně dlouhé a aby film o této stopáži vše pojal natolik dobře, že by v divákovi zanechal hlubokou stopu, je příliš krátký, resp. ona doba je vylíčena příliš zkratkovitě. Krajina ve stínu má skvělé herecké výkony, v mnoha scénách i atmosféru a emoce, ale jako celek nezafunguje tak, jak bych očekával. Jistý pocit deprese a zmaru sice po zhlédnutí zůstal, ale zpracovaná látka má potenciál ještě silnější. Oceňuji však, že se Češi pustili do jakéhosi tématu sebereflexe a prezentaci zločinů, které na konci války páchali a k čemu docházelo v divokých 50. letech. Na můj vkus však bylo zobrazeno válečné období a utrpení lidí v této době až moc fragmentárně a takové to rčení, že zlo budí zlo, či kdo seje vítr, sklízí bouři, tu skrze to nedostalo správné podhoubí. Dojem po zhlédnutí byl proto spíše negativní vůči Čechům, než Němcům, což... :-/ (25.02.2021)

S filmem jsem měl docela problém. Nebylo to tématem, protože se snažím nenahlížet na dějiny černobíle, tudíž si nemyslím, že co Němec to nácek, případně co Čech to mirkodušínovský hrdina odboje. Pokud jde o naše Revoluční gardy, drží se v mém žebříčku na úrovni sebranky z komanda Dirlewanger, takže jsem u snímku nepociťoval žádný národnostní stres. Vadilo mi ale, že nedošlo k dostatečnému prokreslení postav a že ani děj dostatečně nepřiblížil události doby. I přes více jak dvouhodinovou stopáž na to prostě nebylo dost času. Hlavní poselství: válka je svinstvo, které plodí další dceřinná svinstva. To podepisuji, ale film hodnotím jen třemi kousky. (24.04.2021)

Jeden z těch velkých černobílých širokoúhlých filmů o velkých věcech, který je přesně takový, jaký by teoreticky měl být. Otázka je, jestli tyhle krystalicky povinné filmy skutečně musí být realizovány. V době covidu na to školy stejně chodit nebudou. A už vůbec nikdo nebude řešit, že se v soundtracku objevují náhodně zvolené německé šlágry, které jsou naprosto špatně vybrané, Slámovi totiž zřejmě stačilo, že jejich slova jsou v němčině a němčina je přece definice zla. (22.01.2021)