Bony a klid

„Tohle je Praha, ne nějaká zasraná Boleslav!“ Omílání stejné hudby pořád dokola je sice pravdou, ale raději stokrát Frankieho, co jde do Hollywoodu než český syntetizátorový aušus Steps of Frankie J. a přiznejme si, že bez hudby by byl Olmerův film poloviční. Takže Let´s go veksl, pan domácí s mlékem starců, Don´t Touch Me Skamene, čtveřice argentinských reprezentantů běhající po polích a Harry Hanák, dopadající z výšin na pevné střechy komunistických vozů, aniž by je promáčkl. Z pohledu toho, co potřebuje současný útok fotbalové Sparty v zakončení, je název snímku opravdu nadčasový.. (13.09.2010)

Frankie Goes to Hollywood. Netřeba nic dodávat. Snad jen: HUA !!! ... ...taky se vám to rozduní v hlavě pokaždé, když třesoucí se rukou vytrhnete paní účetní z rukou svou výplatnici ? A nebo když nabízíte nějaké bodově dosud nevydojené (pardon) uživatelce/uživateli tady na ČSFD zahrát si na Body a klid ? :-D A taky se vám občas v supermarketu, narvaným až po strop šuntem všeho druhu, zasteskne po omamně tajemné vůni exotických dálek, námi tenkrát dychtivě nasávané z tuzexového zboží ? (21.01.2013)

Neskutečně našlapanej biják. Castingu filmu uděluju jedničku s hvězdičkou, především Pepa Nedorost je jednoznačnej hereckej vekslák. Úplně si představuju jak jde po skončení natáční za Olmerem a říká "nechceš bony, vole". Film díky kameře působí realisticky a díky hudbě má v sobě sex apeal jak hrom. Ani se mě nechce věřit, že Vítek Olmer uměl dřív točit i sex, ať už obraběčku zezadu (záběr na stíny ) nebo klasickou lízačku (sklo + zoom obličeje ženy ) . Dialogy jsou taky jedná velká paráda. Vzpomínám si, že jsem znal jednoho veksláka dělal nám jako dětem výchovnýho poradce na škole v přírodě. Měl úplně stejnou džínovou bundu jako Richard a ten slovník, no ten byl pekelnej, prachy z něj tekly a historek co nám jako dětem vyprávěl sme se nemohly nažrat. Atmosféra filmu je nehynoucí, vždycky si vybavím jak jsem jako fagan v tuzu na míráku dostával švýcraskou čokoládu a možná jsme se viděli u tuzu na pankráci i s kolegou dobytkem. Fakt je úplně buřt, že podstata tohoto filmu je už dávno v hrobečku, pořád funguje naprosto skvěle, hlavně pro ty, kdo ve svým životě na vlastní uši slyšeli "nechceš bony, vole." (27.05.2014)

Perfektní obraz ČSSR konce 80tých let v Praze. Ty lidi prostě už v kapitalismu žili, jen ho nepojmenovali. To až za dva roky. Celý film je točený v reálu a podle mě, se mohl V.Olmer řadit k nejlepším režisérům komunistické éry. Potom už jen Tankový prapor, Nahota na prodej a pak už jen šílenosti...Takhle mu to šlo líp. Takovouhle atmosféru ničím nenahradíš, tohle je reál, kamera v ruce, náměstí plný lidí, herci a jedem. Skvělej scénář a máme supr film, kterej byl nejspíš možnej natočit jen v ČSSR. (28.01.2012)

„Jen seď na zadku a neřvi.“ - „Ale já potřebuju za ním!“ - „Hele kamaráde, tohle je Praha, a ne nějaká zasraná Boleslav, rozumíš?“ Instruktážní film pro naivní, ambiciózní (nebo možná spíš bezskrupulózní?) hochy ze „Škodovky“, kteří se chtějí vydat do našeho krásného hlavního města a vydělat si tam pěkné peníze. Ještě před zhlédnutím jsem četl o nadužívání ústřední písně v tolika komentářích, že jsem se na to při sledování začal soustředit a…úsměvné (až směšné?) to určitě je, ale že by mi z toho krvácely uši či mě to prostě „jen“ otravovalo, to zas ne. Hlavní téma „když proti něčemu nedokážeš bojovat, tak se s tím spřáhni“ se určitě dalo zpracovat lépe, o „odumírání svědomí“ ani nemluvím (to nahrazuje otec, ačkoliv jeho neustálé „zničehonic“ objevování se zarazí), na druhou stranu jako sonda do určité doby a „jevu“ to podle mě funguje velmi dobře. Já osobně se s hodnocením zastavím tak někde na půl cesty, tedy průměru. „Nechci nikoho vokrádat.“ - „Co to meleš vole, jak jinak chceš v tomhle státě uplatnit obchodní talent?“ (18.11.2018)