1917

Progresivnější divák, kterého otravuje průměrnost a nezanícenost pro věc, by za normálních okolností jistě ocenil režisérovu snahu o ohýbání žánrových konvencí, avšak v případě Mendesova 1917 rozhodně nemůžeme hovořit o promyšlené inovaci. Jakožto zdejší hororový expert si netroufám fušovat do řemesla odborníkům na válečný film, ale přesto si dovolím tvrdit, že 1917 jako válečný film jednoduše neobstojí. Úkolem režiséra bylo, aby se pokusil o evokaci válečného traumatu a přenesl na nás náladu panující na frontě a vojenského života vůbec. Když však sleduji Deakinsovu poetickou kameru založenou na širokoúhlém záběrování a ladném proplouvání bitevním prostorem, tak si říkám, co vlastně bylo Mendesovým skutečným cílem? Proč se snaží navodit dojem, že se celý snímek odvíjí v jediném nepřetržitém záběru kamery, když tuto iluzi každý zkušenější divák nepochybně prohlédne během několika minut? Mám pocit, že Mendesovi nezáleželo na objektivní kvalitě snímku, ale především na tom, aby zapůsobil na akademiky, kteří budou rozhodovat o přiklepnutí Oscara, a vzhledem k tomu nemám jinou možnost, než této vykalkulované exhibici udělit odpad. (04.01.2020)

Mám docela problém se rozhodnout. Na jednu stranu velmi, velmi oceňuji stoický výkon George MacKaye, na druhou mám už teď bezprostředně po shlédnutí silné tušení, že si z filmu nic zásadního nezapamatuji a že mě zpětně nic neponoukne se na film kupříkladu podívat znovu nebo si na něj aspoň vzpomenout. Pro srovnání, když jsem se pár let zpátky dívala na Dunkirk, tak jsem si ho hned potom pustila ještě asi pětkrát po sobě, protože jsem se nemohla nabažit toho nepopsatelného "něčeho", toho pnutí, které v sobě ten dost jednoduchý příběh obsahoval. (A to jsem vůči Nolanovi silně předpojatá a měla jsem jen ta nejhorší očekávání.) Problém 1917 asi bude v tom, že z mého subjektivního úhlu pohledu je v první polovině nejnadupanější a potom už to jen polevuje, místo aby to stupňovalo nebo aspoň drželo stejnou úroveň. Ten finální běh na mě nezapůsobil tak, jak měl, (a jeho hudební podkres byl příliš generický na to, aby se mi z něj srdce hnulo), setkání v hořícím městě mě nezasáhlo a působilo jen jako povinné zklidnění a připomínka lidskosti, zpěv v lese mi zase připomněl scénu z pláže v Pokání, která ten samý pocit zprostředkovala dle mého názoru lépe, no zkrátka a dobře přechod země nikoho pro mě představoval vrchol filmu a první třetina je pro vrchol filmu docela brzo. Říkám si, že Sam Mendes asi nemá ten správný talent pro filmy s nemluvným hrdinou, kde se "nic" neděje. A sama nevěřím, že to říkám, ale Roger Deakins tentokrát nevykouzlil nic, co by se mi vypálilo do sítnice. --- Ha, tak jsem sama sebe překvapila, neboť jsem na film vzpomněla. Vyhledala jsem i rozhovory s tvůrci, které mi objasnily, jak k práci na 1917 přistupovali, a ačkoliv to zásadně nezměnilo mé původní odsudky/posudky, tak hrany to ohladilo, a našla jsem v sobě víc respektu k jejich snaze. A George MacKaye jsem po zběžném scanu jeho filmografie korunovala svým novým absolutně nejoblíbenějším hercem. Hluboce o své práci přemýšlí, neuvěřitelně se převtěluje a vybírá si nesmírně zajímavé projekty. To není jak Adam Driver, o kterém pořád říkám, že je nejzajímavější současný herec, ale potom ani nedokážu vyjmenovat jediný film, ve kterém by hrál hlavní postavu a který by mě zasáhl do srdce. (16.03.2022)

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. (13.02.2020)

Vojnové filmy nie sú moja srdcovka, ale keď sa nejaký vydarí, tak pred ním dávam dole klobúk rovnako, ako keď sa vydarí horor, komédia, dráma alebo triler. 1917 ma bohužiaľ skôr nudilo, než nadchlo. Priznám sa, že zámeru vytvoriť v divákovi dojem, že sleduje film bez strihu, som vôbec nepochopil. Bežný divák si to nevšimne a „expert“ dobre vie, že to v skutočnosti strihy obsahuje. Prvá hodina sa mi strašne vliekla a dokonca som zvažoval hodnotenie 2*. Ale našťastie prišla druhá a tam už sa to i vďaka početnej akcii a čoraz sympatickejšiemu hlavnému hrdinovi predsa len značne polepšilo. (25.02.2020)

Myslím si, že Sam Mendes si pro toho Oskara trošku šel. Nevím proč není více filmů z první světové války, ale asi to bude tím, že většina času se bojovalo v zákopech s nudou, než na zemi o území. Sam Mendes tu ale přestřelil a realističnost zaměnil za absolutní filmařinu. Takže v praxi to znamená, že setu setkáte se záběry, na které coby fanoušek filmu pravděpodobně nikdy nezapomenete. Domnělá představa, že vše je natočeno na jeden záběr, dotváří samotným scénám výrazný surrealistický náhled. Vše začíná pádem německého letadla na rozpadlou stodolu, pokračuje přes světlicemi nasvícené ruiny městečka a končí přímo v zákopech, pár vteřin před vyběhnutím do bitevní vřavy. Nedýchal jsem, byl fascinován vykonstruovanými scénami a užíval si jeden z nejlépe natočených válečných filmů posledních několika let. Poctivá britská herecká trojka (Firth, Cumberbatch, Strong) v důležitých rolích je pomyslnou třešničkou na dortu, která Vás vtáhne do válečného dění a připomene Vám, že se jedná „jen“ o film. (17.02.2020)