Všichni musí být v pyžamu

Herecký koncert Františka Husáka v příběhu stavěném na myšlence, že ať se člověk snaží sebevíc v zájmu svého zdraví a života, vše je prostě a nemilosrdně marné. Ono se řekne žijte zdravě, dodržujte životosprávu, vyhýbejte se stresu. Ale copak to jde? Příběh na základě divadelní hry je ve své podstatě platný v každé době, včetně té současné? Že ne? Každý má možnost si to zkusit. Ale pozor, ať dotyčný nakonec nedopadne jako Řehoř Maršíček, hrdina tohoto příběhu. Snímek ne tak komediální jako úsměvný nad nástrahami života a lidí. Vzniklé situace jsou příkladné a naprosto uvěřitelné. Lidé jsou zkrátka různí. Na celovečerní film neobvykle krátká stopáž, avšak děj je postaven dobře. Nevzniká dojem umělého natahování a vyloženě hluchých míst. Vyprávění příběhu si pevně drží tempo a hlavně ucelenou úsměvnost nad danými situacemi, což je ohromné plus. Jsou tedy životní jistoty vždy jisté? Tento snímek napoví. (03.10.2020)

Husákův herecký koncert v poněkud podivném galymatyjáši o bloudění jednoho kardiaka, který po prodělaném infarktu hledá cestu jak dál životem. Hrdina nám v podstatě od nuly, jako kdysi v mládí. Klidné zaměstnání kontrolora neschopenek ho přivádí do roztodivných situací plných pokušení. Snaží se stranit alkoholu i žen, ne vždy to vychází. Kostrbatý příběh má slabá i silná místa, ale poselství je jasné- můžeš prohrát, ale nesmíš rezignovat. 85% (19.12.2013)

Tady spravedlivě řečeno musím jít s hodnocením níž. Není to rozhodně kvůli panu Husákovi, který se jednoznačně snaží dát do své role všechno své herecké umění. I další herci jsou oživením filmu, včetně paní Balzerové, Janžurové či Kemra. Nicméně příběh sám o sobě neutáhne celý dlouhý film. Komedií bych to nezval jen ve výjimečných chvílích. Většinou se ale momenty opakují a příběh spíše zobrazuje osamělého padesátníka, který má pocit, že mu život utíká mezi prsty. Stejně se ale na konec vrací k alkoholu a ženám. Pan Papoušek měl sice výborné komedie, ve kterých dokázal vytáhnout z minima maximum, například série o Homolkových, zvláště pak první dva díly, ale zde se mu stejný pokus ne úplně daří. Komediálních prvků je o mnoho méně. (30.12.2018)

Předvídatelná anekdota natočená s lhostejností k příběhu a jeho aktérům i k divákovi, snad s cílem utvrdit se (či spíše obelhat se) o nepřerušené kontinuitě vlastního režisérství. Chladná, nevidomá kamera uvádí do světa, v němž každé slovo němne ještě dřív, než je vysloveno, očekávané a prázdné, a tedy nepostřehnutelné – a stejně mizí i obraz. Děj se nevypráví, ale eviduje, jako by se rekonstruoval zločin, kterým – s nadsázkou řečeno – film sám ve skutečnosti je. Zločin proti talentu a původnímu osobitému vidění při normalizační amnézii, při níž se nešťastnému Papouškovi navracejí jen kdysi užitá slova – beze smyslu a bez původní krásy. Smutek ochočených. (10.03.2017)

Řehoř Maršíček je charakterní, přísný a o zdravý způsob života se snažící kontrolor. Všechny tyto vlastnosti ovšem rychle mizí, objeví-li se v jeho blízkosti alkohol či vdavekchtivá žena. Lehká komedie o pracovní politice dob minulých, v čele s vynikajícím Františkem Husákem a dalšími skvělými herci. (15.02.2013)