Bylo nás pět

Knižní předlohu tohoto filmu znám jen v podání Františka Filipovského. Její filmové zpracování v podobě televizního seriálu se mi velmi líbilo. Skvělé herecké obsazení a vynikající herecké výkony. Kromě pětice kluků v čele s Adamem Novákem se mi velice zamlouval Oldřich Navrátil i Dagmar Veškrnová. Seriál jsem viděl už několikrát a myslím, že se na něj ještě několikrát rád podívám. Skvělý počin Karla Smyczka. (Sobota 17.04.2010.) (17.04.2010)

"Jen počkej, Rampepurdo rampepurďácká!" a další hlášky stojí nejen za přečtení velmi kvalitní knižní předlohy, která mě po letech odkládání četby velice příjemně překvapila, ale jsou to také úžasně zahrané charaktery jednotlivých postav. To vše by se ovšem nezdařilo, nebýt pečlivého, citlivého a vtipného vedení režiséra Smyczka. Tento geniální režisér s vybroušeným humorem zůstal do dnešních dob nepochopitelně přehlížen..Stále doufám, že si tohoto prohřešku někdo všimne, ale asi marně..? (25.09.2008)

Ač jsem z generace, která Bylo nás pět dost ve své době žrala, mně se to tehdy nějak vyhnulo a viděl jsem to až takřka s desetiletým zpožděním a to už mě to nějak moc nevzalo. Některé díly pěkné a vtipné a s navoděním slušné prvorepublikové atmosféry, ale občas jsem se nudil. Na podívání příjemné, ale nic víc. (09.03.2008)

Jeden z vrcholů české polistopadové televizní tvorby, patrně nejlepší český televizní seriál devadesátých let. Podílela se na něm současná herecká špička a casting do dětských rolí byl opravdu zdařilý. Smyczek má s podobným typem tvorby bohaté zkušenosti a povedlo se mu zachovat půvab Poláčkovy knihy beze ztrát, spíš lze říct, že literární předlohu úspěšně oživil a zmodernizoval. Rozsah šesti dílů je u této rodinné podívané ideální, prakticky se nevyskytují hluchá místa. Celkový dojem 90 %. (30.11.2007)

Jakkoliv to zní hrozně, toto seriálové dílo si uchovává svébytnou poetiku žánru, jehož rozvoj vyvrcholil právě v sedmdesátých a osmdesátých letech: žánru tvorby pro děti a mládež. Děti tu jsou dětmi, dospělí dospělými a výchozí prvorepublikové reálie prvorepublikovými reáliemi. Odlišnost literární a filmové tvorby vyzněla tentokrát určitě ve prospěch televizního zpracování. Vedle kvalitního Vogeltanzova scénáře souzní neméně invenční Smyczkova režie a reprezentativní herecké obsazení, perfektně zapadající do dobře sestaveného soukolí "výroby" - raději bych řekl tvorby - filmu. Pověstné již letité Filipovského rozhlasové ztvárnění tak neméně zdařile bylo doplněno i obrazově. Je nepochopitelné, že tato skvělá a divácky nadmíru přitažlivá věc dosud nebyla přenesena do dévédéček. Její nadčasovost to ovšem zpochybnit nemůže a nedokáže. (28.08.2007)