Čas sluhů

Zvěčnělý pomník MRCHY se všemi velkými písmeny, který v 89. roce po zásluze uchvátil diváky a leckoho naprosto fascinuje dodnes. Na režijní prvotinu (pro kina) v necelých třiceti letech skutečně pozoruhodně zvládnutý počin, u kterého se sešla řada těch, kterým dnes říkáme osobnosti českého filmu - je ovšem otázkou, zda to tím měla Irena Pavlásková ulehčeno, či naopak. To ale není důležité, narozdíl od dosaženého výsledku, a ten je bez debaty luxusní (viz třeba ta hudba!!!). Ivana Chýlková předvádí výkon, na který zůstáváte zírat nejen kvůli její Daně, ale i kvůli osobám v jejím okolí, které sebou nechávají vláčet tak, že se tomu rozum vzpírá uvěřit. Čas Sluhů je i jistou výpovědí o své době a lidech v ní žijících, ale zároveň je v lecčem nadčasový. Jen se rozhlédnete kolem sebe, poslechněte si zprávy, a zamyslete se nad tím, co se vlastně v lidech změnilo, a co to pro nás všechny i pro vás osobně znamená. Můžete pak dát cokoliv menšího než 80%? Nemůžete;) Víc byste mohli, ale já to neudělám, protože si ode mě film držel chladný odstup a nepustil mě k sobě. Třeba to je další rozměr kvality, který jsem nepochopil, ale pro mě je Čas Sluhů doslova osmdesátkový film. (08.01.2011)

O neprůbojné puťce která se stala chladnou mrchou. Trochu se divím že tohle prošlo přes tehdejší cenzuru, protože postavy nedělají hezkou vizitku ideálu socialistického člověka, a v ději se hromadí závadné společenské jevy. Ve své době to mohlo vzbudit poprask, jenže dnes je většina kouzla pryč. Z tehdy jistě působivé sžíravé kritiky odolala času jen vynikající Ivana Chýlková a perfení hudba. Zbytek nezestárl zrovna se ctí. (30.08.2022)

Pořadí tří nejnebezpečnějších žijících tvorů : 3. místo - Vetřelec / dá se zničit pouze plamenometem /; 2. místo - Predátor / dá se zničit pouze Schwarzeneggerem /; 1. místo a suverénní vítěz - Žena / nedá se zničit !! /. Dokonalá vztahová psychárna, která rozsévá strach z žen na všechny strany, skvěle proložená kritikou doby a naší společnosti. Ivanka Chýlková zahrála tu mrchu natolik působivě, že její současný životní partner Jan Kraus se při sledování tohoto filmu jistě neuvolnil, prosím. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, ale když si vemu, že je to debut Ireny Pavláskové, přičtu si k bezchybnému hereckému výkonu Ivanky Chýlkové stejně tak vynikající herecký výkon Karla Rodena, započítám vyvedenou hudební stránku filmu a vzpomenu si, jak jsem po skončení filmu lítal po baráku a přemlouval všechny ženatý chlapy ať se okamžitě rozvedou, dokud můžou a je čas, jinak, že je čekají strašný věci, úslužně přidávám pátou hvězdu. (29.02.2008)

Od kinopremiéry jsem film viděl až nyní. Překvapilo mě, jak nadčasový je, jak se Danám okolo nás stále daří. Samozřejmě film těsně před revolucí vnímal člověk především politicky. Ač v roce 1989 docházelo k jistému uvolňování (v klubech se objevovaly některé trezorové filmy, do knihoven se pomalu vraceli zakázaní autoři a undergroundové kapely vystupovaly stále častěji veřejně), je dobré připomenout, že lednový Palachův týden byl ukázkou nesmírné brutality policejních a represivních složek, že byl vydán obuškový zákon a že se objevil manifest Několik vět. Běžný občan rozhodně neměl pocit, že v listopadu všechno praskne. Pavlásková tedy natáčela snímek v době, kdy nic nebylo jisté. Proslovy směrem k divákovi, že si všechno necháme líbit, že žijeme jiné životy, než bychom chtěli, že se pořád bojíme.... jak aktuální vstříc současné politické scéně. Dnes bych jen dodal, jak mnohým je vše jedno, ale nadávat nepřestanou. A Polívka poslouchající štvavou rozhlasovou stanici či zakázaná píseň Přejdi Jordán pozdější normalizační pěvkyně Vondráčkové, nu, to jistou odvahu chtělo. Samozřejmě dnes lze vnímat zejména jako one woman show I. Chýlkové. Hodnocení ponechávám, i když je to dnes pro mne spíše za 4*. Tenhle zlý film si už asi nikdy nepustím, zlaté horory. ,,Kreténe, kreténe." (04.07.2018)

To je snad ještě blbější film než "Requiem pro panenku".Pavlásková dělá uplně typický debutantský chyby.Točí to jako sled scén, který neumí pořádně vypravěčsky provázat.Místy to má i přes rytmickou a kompoziční střídmost vyloženě klipový charakter.Do toho tam má podivný vsuvky typu "Polívka poslouchá v restauraci zahraniční rozhlas" nebo "Skupinka ouřadů nacvičuje v plynových maskách chemický poplach".Těžko říct, jestli tyhle věci byly už ve scénáři.A nebo je tam Pavlásková vpašovala ex post.Jestli to měla být subverze, tak je blbě provedená.A navíc zbytečná, protože celý ten film se o režim otírá docela silně a tyhle skeče nebyly vůbec potřeba.Scénář je nedotažený.A vystačil by dějově na hutnou hodinovku.Rozhodně ne na bezmála dvě hodiny.Do toho vlastně není jasné, jaký má režiérka vlastně vztah k hlavní postavě.Po většinu času ji vykresluje jako totální kreaturu - byť místy poukazuje na její chladně pragmatickou logiku.Problém je v tom, že pak jejími ústy pronáší do kamery morální odsudky českého národa.A v poslední záběru je okolní společnost černo - fialová, zatímco Chýlková je provedená v červené.Čímž jako kdyby bylo naznačeno, že tahle odpudivá postava je v celé té mrtvé polečnosti vlastně jediný živoucí tvor.Samostatnou kapitolu pak tvoří Brabcova kamera.Na jednu stranu si ten film můžete zastavovat a záběr po záběru ukazovat, jak je to dobře nasnímaný.Jenže to působí trochu moc strojeně a opulentně.Jakože "děláme velký biják".A pak jsou tam podivné nesmysly typu "lidi stojí na zastávce" - v jednom záběru se mladící absurdně rozcvičují a ve druhém jsou starci melancholicky shrbení.To jsou takové ty momenty, kdy člověk zhruba chápe, co tím chce Pavlásková říct.Nebo co by tím chtěl říct, kdyby dělala nějakou krátkou skicu.Ale dramaturg už byl asi po smrti.Nebo se chystal na Sametovou revoluci. (25.09.2023)