Corpus Christi

Za slušnou filmařinu a herecké výkony tu jednu hvězdu dám. Jinak jsem si zase hned vzpomněl na Vonneguta, že bez kladné postavy, ke které si čtenář, potažmo divák může utvořit nějaký vztah, to prostě nejde. Tady nám tvůrci jako hlavní postavu, které snad má divák fandit, od začátku prezentují nepříjemného týpka, kterého byste nechtěli potkat v noci v zapadlé uličce ani na rušné ulici. Tak jo, Ježíš taky chodil za celníky a prostitutkami a vybíral z nich své následovníky, ale nečetl jsem, že by tak činil i s vrahy nebo bezbožníky či dokonce rouhači. A poté autoři ve vidině ceny z nějakého hezkého evropského artového festivalu promlouvají ze své pozice do duší těch zkostnatělých katolíků, kteří nechápou, oč vlastně ve víře jde, a musí jim to prostě říct lump a darebák, lhář a zloděj, protože nikdo jiný přece nemá takový nadhled a moudrost a porozumění hříchům druhých lidí. Mně se ta premisa moc nepozdává, protože v reálu by takového podvodníka odhalili i na vesnici když ne během pár hodin (farář má povinnost žádat doklady a poslat papír dál, výš), tak určitě během pár dnů (třeba hned po první zpovědi, kdy falešný kněz neodříká povinnou modlitbu rozhřešení na závěr, to je dost velká chyba, pokud se film chtěl tvářit realisticky.). Una111 má ve svém komentáři pravdu s NOM - kdyby musel mladík sloužit latinskou mši, je v háji. A ne že celou dobu mu všichni budou věřit, že je kněz. Ono totiž to buď v sobě máte, nebo ne. Nestačí opakovat kázání svého mentora z pasťáku, když je nemáte vnitřně zažitá a svými skutky děláte pravý opak. Což je další premisa, kterou jsem nepochopil. Proč by lump chtěl studovat na kněze? V sobě to očividně neměl. Možná, kdyby tvůrci hlavní postavu pojali nějak uvěřitelněji, třeba že kluk byl v pasťáku omylem, ale jinak nemá násilné sklony, vzal bych to celé lépe. Takhle je to z prstu vycucaná moralitka (ne-li dokonce agitka) zaměřená proti bigotním věřícím, kterým světlo musí přinést až darebák (úplně cítím to pomrkávání na artové komise festivalů ve smyslu „cítíte ten zajímavý rozpor?“). Jinak ale chápu to vysoké hodnocení, neb film se skutečnou vírou nemá nic společného, spíše do věřících moderně kope, a to se mazlíčkům líbí. (31.05.2024)

Další polská perlička z církevního prostředí, která skoro neměla chybu. Působí to prostě tak nějak reálně a je to natočeno upřímně a lidsky. Sice jsem nečekala, že to bude mít až tak promyšlený příběh, který byl cítit trochu zápaďácky, tady je to ale podáno tak nějak pořád v tom okruhu pobožných obyčejných obyvatelů, kteří jsou ve skrytu vlastně docela pokrytečtí. Corpus Christi nabízí humor i dojetí a zahřátí u srdce nad transformací ústředního 'hrdiny', který dokázal osvítit i ty nejchladnější srdce skrze svoji upřímnou víru. Vlna smutku ale přichází v závěru, kdy jsem si ten konec představovala poněkud veselejší. No pro dobrotu, na žebrotu. Tak to asi v životě prostě chodí. (22.12.2020)

Precizně vysoustružené drama kluka z pasťáku, který se vydává za kněze, mě celou dobu udržovalo v napětí a zájmu o (nejen) hlavní postavu. Bartosz Bielenia si ve filmu vyzkoušel snad všechny možné polohy, a přesto to působilo, že hrál jedinou postavu. Scénář se nesnaží jít proti církvi jako několik jiných polských filmů z poslední doby, spíš jen využívá institut církve a post kněze ke studii jediné postavy. Vlastně jsem od toho ani moc nečekal, o to lépe jsem byl překvapen. (09.10.2020)

Jan Komasa je rozhodně šikula a jeho Hater považuji za novodobou špičku Polské kinematografie. Corpus Christi mi na disku ležel asi rok a kvůli tématu se mi do něj vůbec nechtělo a ve výsledku je to docela strávitelné, ale rozhodně nic, z čeho bych padal na kolena. Bartosz Bielenia hraje skvěle a scény z pasťáku mě bavily, scény z kostela už naopak méně. Docela to zachraňuje intenzivní finále a postava Bonuse je opravdu zrůdná, ale byl bych raději, kdyby hlavní hrdina v průběhu filmu více řádil- tedy ženy, drogy, alkohol- tohle je zde nastíněno jen v menší míře a jen za příběh utrácet hvězdami nehodlám. Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 2/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 3/5. 6/10. (26.08.2021)

Je to něco mezi Zoufalství a naděje a Spielbergovým Chyť mě, když to dokážeš. Je to typicky polské včetně vodky a zároveň univerzální příběh. Je to myšlenkově provokující drama. O tom co to vykoupení vlastně je. Film má také co říct o náboženství a odpuštění. Je to film o vyprázdnění víry . Víry jako substituce alkoholu. Hlavní hrdina tím, že se na chvíli stane falešným farářem, problematizuje hranici mezi falešností a opravdovostí víry. Nápodoba Krista a jeho cesty musí být úplná, nejen symbolická, tak jako není jen symbolická takzvaná transsubstanciace oplatky, chleba a vína v tělo a krev Páně. Jak něčím pevným vyplnit prázdnotu existenciální nudy, když se člověk bojí nasadit sama sebe naplno, včetně tělesné schrány? Jak najít věčnost, když se bojíme objevování času ve světě nudy? To, že víra bolí jako kdysi tělo Krista, předvádí režisér Komasa bez patosu. Je v tom takřka bezohledný, přesto jeho film sugestivně vtahuje, až mámí. (21.11.2020)