Skrytá hra

Polští scénáristé si vycucali z prstu příběh o špionážním žonglování na pozadí významného šachového utkání a musím uznat, že si to nevymysleli nijak špatně. Největším kladem filmu byl ovšem profesor Mansky; Bill Pulman totiž podal v této roli parádní výkon, jeho geniální alkoholik mě fakt bavil. I když jsem měl v některých momentech pocit, že už to tvůrci trochu přepískli, dohromady to na mě docela fungovalo, takže jsem se slušně pobavil. (14.05.2020)

Film má hned několik plusů, který to drží nad průměrem, jinak bysme to mohli částečně považovat za určitou šílenost. Především výkon B. Pullmana je naprosto dokonalej, celej snímek si naprosto ukradl pro sebe a vévodí tomu od začátku do konce. Další devizou je pak celkem neokoukaný polský prostředí, přestože se většinou pohybujeme v interiérech. Jo, zní to divně, ale výprava atd. tady má svoje kouzlo. Vyprávění v retrospektivě je a v tomhle podání je trochu zvláštní, ale nic, co by vyloženě rušilo. A pak přichází ta největší ujetost, a to je šachovej génius, kterýmu na začátku dají trochu perníku, následně do sebe lije litry vodky a díky tomu je vlastně schopen "normálně" fungovat. To bylo fakt ujetý.. nicméně smyšlenej příběh o turnaji (jen na oko), aby v pozadí mohla proběhnout velká špionážní akce, to nebylo špatný a Poláci se tady vytáhli. (17.05.2020)

Coldest Game se dokonale přibližuje čisté definici Netflixovského filmu. Absolutní průměr v atraktivním kontextu (tentokrát studené války) s průběžně uvolněným rozpočtem na atraktivnější záběry polo-davu nebo impozantní architektury, jinak ničím origiální, výjimečný, vybočující z řady. Bohužel, i Bill Pullman tu vypadá jako v Lost Higway a nehraje nic navíc. Nemluvě o za vlasy přitaženém příběhu. (19.05.2021)

Na současný polský film je to rozhodně lehce slabší partie, ovšem s dokonalými hráči jak v pozadí, tak i v popředí, myšleno především herecky. Bill Pullman to rozhodně nemá lehké, přesto děj z větší části táhne a věčnou opilost hraje výborně. Jeho parťák na noční procházky Robert Więckiewicz, už má za sebou průpravu od samotného "Strážnýho anděla" a Alexej Serebrjakov zase od "Leviatana". Nakonec, jistě bych i u Pullmana nějakou tu dřívější opileckou roli našel, čili sestava na ve vodce utopenou šachovou špionáž, jak má být. V příběhu navíc funguje i mírná nadsázka, například postava, kterou taktéž výborně hraje Serebrjakov, má příjmení Krutov... a je to znát. Jenže zvolený styl vyprávění je právě tím, co dělá tuto partii lehce slabší, především cestou k finále se skáče příliš. Naštěstí potom přichází záchodový zvrat (nemá nic společného s koníčkem hlavních postav) a tím i nejlepší scéna filmu, která mimo hlavní pointu překvapí například i svoji drsností... taková forma likvidace se už přeci jen nevídá často. 70% (09.12.2020)

Vnímám to jako ukázku ohromného sebevědomí soudobého polského filmu. Varšava jako hlavní město intrik studené války, špičkoví herci z celé Evropy, polská filmová superstar jako plnohodnotný parťák světové, hollywoodské filmové superstar... Úspěšný polský producent si stavěl křiklavý pomník, který nikdy neuzřel na vlastní oči. Tenhle záměr mu vyšel, ale jeho Bohové se mi líbili podstatně víc. Navzdory svému názvu nebyli tak namachrovaní a drželi se příjemně při zemi. Tady bylo naopak všechno velkolepý, a to pak není těžký sklouznout do určité trapnosti. Nebylo jí moc, nebyla tak okatá, ale byla. Nemrzí mě to, je to daň žánru. (26.03.2021)