Kanáři

Vlad Ivanov v hlavní roli mi sice přišel poněkud nevýrazný, ale bohatě to vyvážila Catrinel Marlon, na kterou se velmi dobře kouká, a je to správná femme fatale s božským tělem. Děj filmu je vlastně docela jednoduchý, ale kvůli poměrně komplikovanému způsobu, jak je to vyprávěno, se v tom člověk může trochu ztratit - na druhou stranu právě v tom zvláštním rytmu a střihu je to zajímavé. Trochu mě zamrzelo, že ačkoli se to odehrává na zajímavých místech, není toho z nich vlastně moc ukázáno, a pokud jde o soundtrack, je složený takřka výhradně z notoricky známých skladeb (Iggy Pop - Passenger) a operních árií (Casta Diva z Normy), což nepůsobí dobře; výběr skladeb mohl být mnohem kreativnější, když zde má soundtrack takovou váhu. Celkově se mi to ale veskrze líbilo, a ten hvízdavý jazyk mě vyloženě nadchnul! (01.12.2019)

Kanáři jsou opravdu zvláštní žánrovou směsicí - v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu. Námět s pískanou řečí je vskutku nevídaný, a i když nejde zrovna o hygienický způsob dorozumívání, tak i přesto má svoje kouzlo. Příběhově mi film přišel z počátku poněkud unylý a nekonzistentní, což se naštěstí změnilo v druhé polovině, kdy vlastně člověk nevěděl, kdo je s kým a kdo proti komu - v tomto směru si cením nepředvídatelnosti vývoje postav, byť už to chvílemi působilo možná až moc zmateně. Úplně nechápu zařazení filmu do komediálního žánru, protože film neobsahoval žádné vyloženě humorné momenty. Jak už jsem říkal - hodně zvláštní film! (11.06.2020)

Zajímavý film díky neotřelému nápadu, ovšem čekal jsem více. Hlavní hrdina je policista, který se zaplete s drogovou mafií a učí se šifrovanou řeč pomocí pískání, což je hodně originální, ale nic moc zajímavého se ve filmu nestane. Chválu si zaslouží nádherná Catrinel Marlon, která se ukáže i nahá a něco do sebe má i finální přestřelka, ale nestačí mi to. Chyběl tomu drajv a označení komedie nerozumím. Příběh***, Akce**, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba**, Vizuál***, Atmosféra**, Napětí*. 5/10. (21.04.2020)

Rumunskou kinematografií jsem byla dosud nepolíbená a z tohohle kousku mám dost smíšené pocity. Zaujalo mě využití skutečně existujícího hvízdavého jazyka (o čemž jsem neměla ani ponětí), smyslnou Catrinel Marlon bych okamžitě obsadila do role nové bondgirl a uchvátila mě závěrečná sekvence v singapurských zahradách (po vizuální i hudební stránce). Vadil mi ale těžce necharismatický hlavní hrdina a zvláštní způsob vyprávění znemožňující divákovi se snadno orientovat. (23.12.2019)

O Gomoru síce nejde a ani o Sodomu-Gomoru, hoci Catrinel sa snažila aj o tieto kúsky, div sa posteľ neprepadla, veď je to predsa herečka a ešte aj modelka. Dostali sme ale aspoň maličkú rumunskú gomôrku s bizarným nápadom dorozumievania sa piskotom, čím pojem whistleblower nadobúda celkom nový význam, ale aj s celkom svižným dejom v typicky neo-noirovom štýle s malou dávkou humoru, ktorý si kvôli jeho absurdnosti nemusí každý všimnúť. (30.06.2024)