Nekonečný příběh

Jedna z nejkouzelnějších a nejnepochopitelnějších pohádek mého dětství. Teď už pochopitelná je, ale kouzelná je stejně jako tehdy před lety...skvělý scénář, drakopes Falco, závodní šnek, krásná královna, prostě dokonalost...Klaus Doldinger složil k Neverending Story úžasnou hudbu, a na tu se nezapomíná, i díky Kai Tracidovi a jeho Life Is Too Short:) (17.11.2004)

Wolfgang "Amadeus" Petersen natočil film, který nechci dlouho vidět, aby se mi nepřesytil. Tady je jasně vidět, že kvalitní fantasy s parádně zhotovenými "loutkami" nepřekoná ani 3D a dig. triky 21. století......kde není příběh, ani smrt nebere....těmhle pohádkám už dávno odzvonilo..... ten scénář je perfektní, plný nápadů a myšlenek, roztodivné postavičky nejsou jen roztomilé a skvěle navržené, ale do světa fantazie pasují a zabydlují jej. Moc se mi líbil dialog s Gmorkem, který toho o světě fantazie řekl Atreyuovi víc než kdokoli předtím, byť stál na opačné straně barikády. PS: Nevím, proč má tolik lidí nutkavou potřebu srovnávat s LOTREM - důvod? Zkrátka dva bezchybné fantasy počiny, u kterých se do toho prapodivného nereálného světa podívám moc rád, byť žít náš obyčejný život je stokrát lepší fantasy... (19.09.2006)

Fenomenálně natočená fantasy pecka s dějem tak nadupaným, až se tají dech. Od chvíle, kdy se neposlušný student pustí do čtení magické knihy, začíná spalující dobrodružství, kde se střídá jedna úchvatná lokace za druhou, o silná a trefná slova není nouze a vše krásně podbarvuje skvostná hudba. Jestli Petersen do něčeho dal srdce, byl to právě Nekonečný příběh. Závěr je naprosto geniální, a při scéně, kdy Atrej prochází první branou není možné nemít tep na hranici infarktu. (17.09.2007)

Když jsem se teď po velice dlouhé době znovu díval na Nekonečný příběh, uvědomil jsem si, že ho nemám v paměti zarytý z dětství jen kvůli tomu, žo to bylo široko daleko jediné fanatsy k shlédnutí, ale také prostě proto, že je to dobrý film. Na rozdíl od ostatních dnešních fantasy chrlící na nás komplikované geografické, politické a národnostní uspořádání smyšlenýchsvětů, a které jsou ve stejném duchu, je Nekonečný příběh nekomplikovaný, jednoduchý a přitom krásný. (08.06.2009)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)