Nekonečný příběh

Když víte, že každá scéna, každý záběr ve filmu, je pro Vás stejně osudový, jako ten předchozí a k té osudovosti Vám hraje svoje zvučné melodie král syntetizátorů - Giorgio Moroder, tak nemůže jinak, než hodnotit pětihvězdičkovou nadílkou. Tohle je prostě film, který je svojí kvalitou za hranicí reality. Ostatně jako příběh samotný. (25.12.2019)

"Fantazie nemá hranice." Film mého dětství č. 1 a dodnes nepřekonaná fantasy s originálním konceptem prožívání čteného příběhu. Antikvariát, kamenožrout, Atrej, Auryn, Morlor, Falko(r), Sandonoriko, střet s G´morkem, finále v rozpadající se Slonoviné věži a realitě, kam také jako by dorazila Nicota v podobě bouřky... jedna kultovní scéna za druhou, o dialozích (Morlor, G´mork) ani nemluvě a ten nejkatarznější konec. A hudba, hudba je tu BOŽSKÁ. Jako malí jsme si s oblibou hrávali na Atrejovo proběhnutí mezi sfingami, přičemž naše "sfingy" měly místo laserů z očí praky v rukou. Samozřejmě nikdo nechtěl být Atrej. (07.12.2010)

Notoricky neúspěšný právník Lionel Hutz sice oprávněně podal na Nekonečný příběh žalobu za podvodnou reklamu, ale překvapivá konečnost filmu je také jeho jedinou slabinou. Neznám jiné rodinné fantasy, které by zvládlo se stejnou bravurou bavit, dojímat i nefalšovaně napínat, a to vše v nezapomenutelných kulisách a pod sebejistým režijním vedením, které činí každou scénu inscenačně špičkovou. Moc se povedla i Doldingerova hudba, masky nemají chybu a dodnes jde o možná nejlepší případ čistého propojení dvou fikčních světů, které se vzájemně doplňují. Petersen se po skvělé Ponorce zase neuvěřitelně vytáhl a podruhé ukázal v 80. letech většině Hollywoodu záda. (02.01.2021)

Fenomenálně natočená fantasy pecka s dějem tak nadupaným, až se tají dech. Od chvíle, kdy se neposlušný student pustí do čtení magické knihy, začíná spalující dobrodružství, kde se střídá jedna úchvatná lokace za druhou, o silná a trefná slova není nouze a vše krásně podbarvuje skvostná hudba. Jestli Petersen do něčeho dal srdce, byl to právě Nekonečný příběh. Závěr je naprosto geniální, a při scéně, kdy Atrej prochází první branou není možné nemít tep na hranici infarktu. (17.09.2007)

Z části jsem Neverending Story jako kluk miloval a z části nenáviděl. Nenáviděl proto, že zabili koně (navíc historka o tom, že se to stalo i ve skutečnosti při natáčení tomu moc nepřidala), no a miloval kvůli stylizaci, jelikož jsem už jako malej vnímal její naprostou odlišnost od všeho, co jsem viděl. I z dnešního pohledu se jedná o až překvapivě velice koukatelnou záležitost. Ostatní díly jsem snad nikdy neviděl a v nebližší době na tom nehodlám nic měnit. A soundtrack z hlavy snad už nikdy nedostanu...8o% (01.06.2014)