48 hodin v Paříži

Radšej, ak by ma v budúcnosti volala žena, keď sa budem práve sprchovať, tak už poučený od doktora Walkera, zvolím to, že zastavím vodu, a opýtam sa jej, čo potrebuje, pretože sa môže stať, že keď odtiaľ vyjdem, tak po nežnom pohlaví, ani chýru, ani slychu... Toto sa stalo tomuto, povedzme suchárovi, ktorý zažil nepríjemný reťazec udalostí v hlavnom meste Francúzska, v Paríži, a hovorím o Richardovi Walkerovi. Strávi tu 48 hodín, to sú v podstate dva dni, alebo ak chcete 2880 minút, či až extrémnych 172 800 sekúnd, ale som si istý, že tieto zdrobneniny, nemal šancu tento človek vnímať, pretože ani NESPAL, vlastne dá sa povedať, že si pár hodín po počiatočnej sviežej parížskej sprche, zdriemol, ale odvtedy, čo sa prebudil, mal hlavu plnú starostí, kde zmizla Sondra ? Vyparila sa, ako smrad... Na príčine, je výmena kufríkov z letiska, áno títo manželia prileteli zo San Francisca. Hovorieva sa, že niečo zlé, je na niečo dobré... Richardovi bude pomáhať pátrať SEXY kočka Michelle, ktorá sa zaskvie v červenom, niečo na spôsob AFRODITY. Aj popri týmto všetkým starostiam, ktoré ho postihli, nestráca elán, pretože má po ruke práve Michelle, a snaží sa zistiť, kde je pes zakopaný ? Ja som to postupne zistil, ale najprv to vyzeralo všelijako, až postupne to všetko zapadalo do seba, ako ozubené koliesko do hodín... POLANSKI má očividne bujarú fantáziu, ktorá mu pracuje na plné obrátky. Toto vymyslieť, nie je len tak, je to pomerne prehnané, ale popri tom, aj výborne nakrútené, títo borci, t. j. - Roman a kameraman Witold, sa inšpirovali jedným geniálnym, starým, klasickým filmom, ktorý sa považuje za majstrovské filmové dielo. Nepoviem vám, ktoré to je. Máte jedinú možnú možnosť. Zistiť si to sami. Brilantné 80. roky Harrisona Forda, ktorý strieda výnimočných režisérov, ako ponožky, a ja ho za to doslova žeriem ! A čo na záver povedať na EMMANUELLE SEIGNER ? Je krásna, ako HROM, sexy, nečudujem sa, že si ju Romo vzal za ženu, no musím podotknúť, že extra talentovaná, nie je, Ona je viac pekná, ako šikovná na herecký chlebík s úrodou... (21.03.2017)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Asi najslabší "Polanski". Problém vidím hlavne v dejovej linke, ktorá mi prišla chaotická a totálne bez šťavy. Jednoducho tu nie je nič, čo by aspoň trochu zaujalo. A tak pekne to začínalo... škoda. Jediné plus sú herci. Žiadny mrazivý thriller na spôsob Hitchcocka sa veruže nekoná. Slabší priemer. 55/100 (09.06.2023)

S cizí ženou v cizí Francii.. Může se to stát i vám a nepomůže hotelový detektiv, ambasáda ani komisař Moulin. Záměnou kufrů na letišti je zoufalý Ford po hlavě vržen do nebezpečné hry plné absurdního humoru (vystřihování z rodinného fota na policejní stanici, střecha), typického pařížského feelingu a bohužel i postupně uvadajícího tempa. Při pohledu na manželku Harrisona jsem si vzpomněl na vtip, jak přijde chlap, na policii nahlásit zmizení vlastní ženy. Policista ho požádá, ať uvede její popis. A muž říká: „Je těsně před důchodem, vysoká asi tak metr padesát, má plnoštíhlou postavu, řídké vlasy, dioptrické brýle, pod nosem ji raší knír, kulhá na pravou nohu a má problémy s alkoholem. Jak tak nad tím přemýšlím, strážníku, víte co..? Ani ji nehledejte…“ (09.09.2008)

Tak jsem na to kouknul po letech a už to není ono. Začátek je napínavý, ale popravdě mi přijde, že padouši se chovají pitomě a když bych si celou tu jejich akci rozebral, vyjde mi, že jsou všichni břídilové nejvyššího kalibru. Třeba že cennou věc svěříte na letišti v podstatě náhodné holce a nedokážete si tu věc ani holku uhlídat. Ale no tak. Jenže to by nemohla přijít tahle překombinovaná historka, která má své napětí, své skvělé scény (všechny na střeše) i mizerné (celé finále u řeky, neustálé záběry na francouzskou Sochu svobody - jo, Romane, my jsme to pochopili, ty úchyle, tu narážku na ten soudní rozsudek). Morricone se snaží, seč může, ale mně film přišel nakonec chladný, až jsem k postavám nic necítil. To Unknown mi přišel filmařsky líp udělaný. Navíc od zhruba 80. minuty už se to táhne a vymýšlejí se jen další překombinovanosti, snad jen proto, aby se to na ty dvě hodiny natáhlo. Slušná kamera, řemeslo, ale celkově mi to přijde zbytečně odtažité a jen hudbou emoce nenaladíš. Btw - jak to, že doktora nikdo nesháněl z konference ohledně jeho přednášek? (07.07.2019)