Chlast

Chlast zarývá nehty pod kůži pomalu. Ty žlutý špinavý nehty bagrujou tělem natolik trpělivě a požitkářsky, že si toho člověk často všimne až pozdě s tupým, nepřítomným výrazem a pomatenou myslí při pohledu na vyčuhující pařáty, které prošly skrz na skrz druhou stranou ven, jen aby se jak písečnej had zase zanořily do těla o kus dále. __ Snímek ale není (jen) kritikou alkoholu. Daří se mu držet odstup, tempo a notu cynického pozorovatele a nebojí se ani uznat to dobré a svůdné, co alkohol dává ať už na prchavou chvíli nebo delší dobu. Lakonicky konstatuje, jak se proleptal naší kulturou až se stal její nedílnou součástí. Že se jako vir svou opojností, schopností uvolnit ztuhlé šrouby v mysli a kamufláží brání varování našeho konzervativního racia, jež postupně rozpustí ve svém objetí. __ Snimek také pozvolna zarývá své nehty do diváka, který je pro absenci přepjatých scén přistižen nepřipravený. __ Chlast má potenciál zrát v hlavě. Prokousávat si cestu myšlenkama ještě několik dní po projekci. Protože nestaví vše co chce sdělit hned z první na odiv, protože moralisticky neukazuje prstíčkem. Vnímal jsem v něm spoustu marnosti v radosti a v opakovaných chybách, které trocha (nebo celé řeky) ethanolu na okamžik zaplaví. A přes střídmost, se kterou režisér snímek vypráví, mi bylo zle z té neschopnosti hlavních hrdinů vykročit z kruhu. A ono, proč vlastně? K čemu? Ten, koho chlast chytí, daleko neuteče. A on je beztak nedržel zase až tak pevně. Ne vsechny... Vše se beztak děje zas a znovu, jen aby ostražitost časem polevila, přes oči nám natáhla zaslepující saténový šátek a pod nos vrazila voňavě opojný příslib, že bude zas vše bezstarostné, zábavné, že se strach rozplyne a věk se rozplyne a ostych zmizí a starosti s ním a už zase nebudeme nudně všední a vše bude lepší. A na chvíli to fakt funguje. A pak na další chvíli. A pak je to najednou jedno. (hezký komentář napsal Marigold) (25.12.2020)

Zatímco u Hollywoodu nikdy nevíte, do čeho jdete, tak u evropských dramat, troufám si tvrdit, můžete jít na jistotu. Thomas Vinterberg, Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen a další...to je prostě dánská filmařská smetánka. A téma o chlastu, o kterém se rozhodli povědět Dáni, jejichž mládež je široko daleko postrachem všech evropských metropolí, samo o sobě o něčem svědčí. Když jsem pak viděl první scénu, jenom jsem si pokyvoval a říkal, že tohle bude přesně ta pětihvězda, kterou mám od Skandinávie tak rád. Totální psychologický rozklad společnosti, příběh o tom, jak je vlastně chlast super, námět za absolutních pět hvězd, který musí donutit každého, kdo se na něj podívá, k zamyšlení. Geniální závěr naproti dokům v Kodani mi navíc připomněl dobu, kdy jsem se po přístavišti procházel s přítelkyní a přemýšlel nad tím, proč ten chlast Dánové tady mají tak drahej. Řekl bych, že vypitej chlast v tomto filmu stál ve výsledku víc, jak samotný film. Ale za kvalitu se holt musí platit. (17.03.2021)

Všetky mne blízke osoby vedia, že som absolútnym abstinentom, ktorý doposiaľ nikdy neokúsil chuť alkoholu. Na diskotékach som vždy robil “rozvozára”, tiež mi bývalo zle ako ostatným, no z mixu 100% džúsov, ktorých keď za noc na lačno vypijete zo 10, bude Vám tak krútiť žalúdok z ťažoby, že ešte aj konzumácia pól litra vodky sa môže javiť ako lepšia voľba pre “triezvejší” pohľad na svet. Prvý krát som okúsil “chlast” v 2011 počas finále LM medzi Barcelonou a Manchesterom UTD 3:1 (góly: Pedro, Messi, Villa, Rooney), držanie lopty 68%-32%, rohy 6:0, strely 22:4, strely do priestoru brány 12:1, fauly 5:16, ofsajdy 1:6. Bol to Radler “ZB”, a i keď toto asi nie je celkom chlast pre chlapov, nikdy nezabudnem nato, kedy som sa stal alkoholikom 😀 Ale dosť bolo z môjho súkromia, poďme k filmu. “Another round” je proste veľmi vydarenou, psychologickou sondou do sveta postupnej straty či naopak opätovného získania zdravého úsudku, kedy človek nakomplet stráca/získava dohľad nad tým, kedy je prekročená hranica “únosnosti”, teda akýsi bod “zlomu”. Alkohol vplýva na každý organizmus inak. Jednému rozviaže jazyk, dokonca môže byť zábavnejší, inému naopak rastie latka agresivity či intolerancia okolia. Nič to však nemení na tom, že alkohol je “metla ľudstva” a jediná droga, ktorá je oficiálne tolerovaná úradmi napriek tomu, že je jednou z hlavných príčin páchania vrážd, smrteľných nehôd, domáceho násilia, tragických náhod, znásilnení, ublížení na zdravý a pod. No a teraz ma napadá otázka pre všetkých, ktorých sa to týka. Keď toto všetko viete. Prečo pijete (bez miery) ? 🙂 Je totiž milión iných spôsobov, ako sa dá újsť od reality, než potom následne znášať následky svojich činov .. (02.01.2021)

Nebudu si hrát na odborníka na dánské filmy, ale Vinterbergův Hon s Mikkelsenem jsem svého času dost prožíval a zde je situace takřka obdobná. Hvězdičku strhávám pouze za táhlý úvod, kdy jsem si říkal, že Chlast asi nebude nic pro mě (ani s malým ch), nicméně potom se to velmi pěkně rozjelo a já jen zíral, jak má přísloví "chlastat jako Dán" pevný základ. A konec mě úplně rozsekal. 80% a režisérův předešlý film Kursk konečně musím dohnat, jelikož si mi líbil i jeden další jeho film. (07.01.2021)