Nájemník

Roman Polanski coby režisér přináší do detailů přesně vybudovanou a vygradovanou atmosférou a krásně si s ní pohrává. Vtahuje diváka do zdánlivě obyčejného, spočátku i vlažnějšího dramatu, nechává ho vést pomalým tempem, z času na čas to proloží bizardnějším prvkem („kamenní“ lidé v temné místnosti), či bláznivým vtipem (i díky nepřekonatelnému Bernardu Fressonovi v malé postavičce svérázného kumpána!), přidává mezi tím na napětí, kdy se grotesknost stále více míchá se strašidelně temným prožitkem, až se dostává k silnému rozkladu jedince pod vlivem okolitého prostředí. Skoro všechny vedlejší a epizodní postavy majitelů a sousedů se blýskají tajemným i lehce groteskním nádechem a zároveň přidávají na zneklidnění. Závěrečná scéna v nemocnici se zbouřením základní časové roviny v ději pak nasadila tomuto mysterióznímu příběhu výbornou tečku, vskutku přímo „lynchovskou“! :) Roman Polanski coby herec hlavní role mě už ale tolik nezaujal, coby ňouma a protivný nájemník v první polovině ještě šel, ale se stupňující se psychologickou proměnou hlavní postavy nedokázal utáhnout celý pomale plynoucí film úplně sám (a to je zde na scéně úplně sám velmi často). A taky jsem vůbec nepobral, proč je francouzský film odehrávající se celý v Paříži, od režiséra s francouzskými kořeny a s převažně francouzskými herci, namluvený v angličtině? Ale jinak mě tento osobitý psychedelický, místy až zvrácený thriller poměrně dost zaujal a přinesl opravdu „hustý“ zážitek. [80%] (24.06.2021)

Tehdá v roce 1976 bylo nahlížení na filmy určitě odlišné, a tak je dost možné, že byl Nájemník řadou fanoušků oslavován jako druhé "Okno do dvora", bohužel dnes, s odstupem času, vidím mezi horrory Hitchcocka a Polanského propastný rozdíl. Nájemník (podobně jako Rosemary má děťátko) se mi jeví příliš rozvleklý, dobrou 3/4 filmu sledujeme jen potácení se hlavní postavy od jednoho podivného souseda k druhému - on příliš zdvořilý a lidé kolem něj příliš otravní - nezajímavá nuda, nemohu to nazvat jinak, protože děj mi skutečně nic víc nenabízí. Menší satisfakce přichází v poslední čtvrtině, kdy nájemníkova paranoia začíná gradovat, atmosféra konečně nabírá určitý tvar a diváci si mohou aspoň klást otázky, čemu věřit... 5/10 (06.09.2011)

Romanova trilógia,t.j snímky Hnus,Rosemaryino dieťa a Nájomník majú jednu špecifickú vec spoločnú,a to je BYT,v ktorom nastávajú pre človeka extrémne nočné mory podporené desmi,hororom v maximálne depresívnej atmosfére,kde si poviem:„Niet na pokojné susedské vzťahy...”Síce tie moje sú na bode mrazu,ale takýto extrém zase nezažívam ako Roman pred kamerou,zároveň koordinuje spoľahlivo zbesilý hon na nájomníka v jednom veľkom dome,v ktorom sa nachádza divná smotánka susedov,ktorí mu dobre neprajú,totiž predtým tam žila nájomníčka,ktorú dohnali k samovražde,a ako sa s nimi popasuje Roman,to nechám na fantázii divákov... Roman Polanski je človek,ktorý prežil ghetto,a tak sa ani nečudujem,že robí takéto divné projekty s pomocou kameramana Svena Nykvista,ktorý má skúsenosti s divnými atmosférami u mentora Bergmana Ingmara. Pánečku,tento psychologický thriller ma vydesil,Roman je podivín,ale génius v tom,ako pracuje pomaly s atmosférou,ktorá čoraz viac hutne a hutne,a ja som chcel vidieť záverečný diel bytovej trilógie,a som si istý,že byť v koži Trelkovského by som asi nechcel byť,viem,aké je mať roztrieštené susedské vzťahy,ale toto je silné kafe!!! (29.07.2014)

Polanski, ty blázne, co jsi to natočil? Vždyť já ani při závěrečných titulcích nevím, kde končí představy a kde začíná pravda. Ze spořádaného průměrností zavánějícího a spolehlivého podnájemníka se stává černá ovce domu, které je vyčítáno nepatřičné chování. Ztište tu hudbu! Minulá podnájemnice skočila z okna. Ubohá paní s dcerou - chtějí je vystěhovat. A co ty egyptské hieroglify na záchodě a strnulé postavy? Není divu, že skočila, z toho by se zbláznil každý. (21.10.2011)