Asi to ukončím

Tuhá káva. Čo to vlastne bolo? Surreálna, snová, filozoficko-existencialistická hororová poetická esej, ktorá prostredníctvom podivného vzťahu zobrazuje márnosť ľudského snaženia, života a neodvrátiteľnosť plynutia času a príchodu smrti? Alebo je to o tom, že si myslíme, že žijeme vlastný život, hoci je to len akási vykonštruovaná umelá fantázia, prebratá z rôznych iných myšlienok, kníh a filmov? O tom, že si nahovárame, že každý z nás je originálny a jedinečný, ale v skutočnosti sme zameniteľní, neúprimní a nič vlastne neznamenáme? O tom, že šťastie dokážeme (možno) nájsť len vo svojej fantázii, ale tým nič na svojom osude nezmeníme? Že sa napokon musíme zmieriť s nevyhnuteľným? Že vlastne ani tú fantáziu nemáme pod kontrolou a rozpadá sa nám pod rukami? Že ľudský život je vlastne fraškou a tragédiou? Ešte si to nechám prejsť hlavou. O I'm Thinking of Ending Things by sa dalo veľmi, veľmi dlho diskutovať A to mám rád. Dostalo ma to. Pohltilo. Parádne mrazivá atmosféra a sebavedomá réžia autora s jasnou víziou. Jessie Buckley je fantastická (a ostatní tiež nezaostávali). (04.09.2020)

Je to zajímavé, to jo, ale fakt mi dalo zabrat, abych se dodíval do konce. Je hodně těžké tento film popsat. Je takový zvláštní a rozhodně originální. Řekl bych že Kaufmanův styl prostě není můj šálek kávy, i když první půlku jsem si celkem užil. Celá pasáž u rodičů byla dost dobrá. Ale potom už mě to trochu přestalo zajímat. Líbil se mi formát 4:3. Pro lidi, kteří mají rádi takový typ filmů je to ideální, já nemůžu hodnotit jinak než průměrně. 5/10. (04.12.2020)

Příjemně znepokojivá hra s divákem, hezky snová zimní atmosféra, top herci, poutavé dialogy, řada famózních scén a obrazů (prasečinec, večeře, Tulsey town). Velká škoda úletově abstraktní Oklahoma!-ový poslední půlhodiny, lehce mi ten dojem pohřbila. "We’re all the heroes of our own stories, but what if our stories don’t go anywhere?" (05.09.2020)

Hehe. Kaufman s diváky dobře vyjebal, hlavně teda s diváky Netflixu. Naservíroval jim film, u kterého musí myslet, aby ho vůbec pobrali a za to ho cením. JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ Dle mojí interpretace se vlastně jedná o úplně jednoduchý příběh odvyprávěný co nejsložitěji. Je jeden pár. On a Ona. On ji veze představit svým rodičům, Ona se s ním chce rozejít a čeká na vhodný moment, kdy mu to říct. Dorazí k Jeho rodičům, při večeři ji jim představuj a v tu chvíli se to pomalu začíná lámat. My nevidíme, co se reálně stalo, vidíme to, co se odehrává v hlavě Jí - především jsou v tom znát její obavy ze stáří a nemoci s tím spojené. Po opuštění domu jeho rodičů se oba vydávají domů. Obě tyhle "road movie" části jsou vlastně tím jediným, co se pevně odehrává v realitě. Ta druhá však končí Její vyřčenou větou Asi to ukončím. V realitě to On slyšel čistě a jasně a oba se pak následně rozešli. Ve filmu to ale On neslyší a místo toho si jedou dát zmrzlinu, ačkoli je zima a dokonce sněhová vánice. Tohle absurdně vtipné intermezzo se postupně metamorfuje do té "divné" (psychologické) roviny snímku, stejně pomalu jako u té první. Ta druhá psychologická část začne s příjezdem do školy, protože od této chvíle se vše odehrává v hlavě toho chlapa. Je tu jediná nedomyšlená scéna, mimo pve které je Ona zavřená v autě, čeká na Něj, ačkoli stále nepřichází a pak se jakýmsi zázrakem dostane ven. To tam je jen pro kontinuitu, v příběhu to ale nemá úděl. Druhá psychologická část se odehrává ve škole, kde starý muž pracuje jako školník. Ten starý muž je On v budoucnosti. Protože je plachý, nikoho si nenašel a sotva si vydělá na živobytí. Tu noc, která je evidentně výročím událostí, které ve filmu vidíme, na to vše smutně při práci vzpomíná a představuje si, jak krásné by to bylo, kdyby to vše dobře dopadlo a Ona neřekla tu památnou větu. Jenže jestli ho nemilovala, nedá se nic dělat a on s tím musel žít do konce života. Jednoduše - Je to o rozpadu jednoho páru z pohledů obou dvou, jenom jeden je v přítomnosti a druhý je v budoucnosti. KONEC MOJÍ INTERPRETACE. Dalo se to teda líp domyslet, ale to není hlavní důvod, proč nejsem spokojený. Ten film je totiž strašně protivný. Části v autě jsou složené jen z nudných (a někdy i zbytečných) dialogů a všechny postavy mi přišly neskutečně otravné a doufal jsem, že se jich zbavím co nejrychleji. Kvůli tomu to mělo slabou atmosféru a celý film mě docela nudil. A i když to není špatně vymyšlené a i když mám tyhle lynchoviny rád, na víc jak slabé 3* to fakt nevidím. To by to nesmělo mít tak iritující postavy. (30.10.2020)

Ťažko k tomu hľadať ekvivalent. A určite sa tomu nedá odoprieť originalita. Hoci aj tá, môže byť len vecou pre nezasvätených. Tí čo sa možno dostali ku knihe Iaina Reida si povedia - dobrá adaptácia a tam to pre nich hasne. Pre nás, čo sme nepoznačený knihou vyvstáva pri pozeraní dôležitá otázka - a tou je, čo sa snažil majster týmto povedať. Napadlo mi hneď niekoľko vecí. Najlogickejšia z nich mi ale príde, že sa duša rozprávala sama so sebou. Ľavá a pravá hemisféra, myšlienky, nápady, pocity, fóbie. Ale nedávam za to ruku do ohňa. Celý príbeh sa bohužiaľ stráca v neskutočnej miere neustáleho kecania, vysvetľovania a filozofických úvah. Takto sa osoby medzi sebou nerozprávajú. A čím ideme bližšie ku koncu tým je to bizarnejšie. Kupodivu práve tá preformance a muzikál to pre mňa vytiahol na znesiteľnú úroveň. Inak sa jedná o ťažkopádne dielo, kde sa nedá vytvoriť vzťah podľa mňa k ničomu. A finálna myšlienka je natoľko všeobecná a pritom je podaná ako niečo úžasné, až som sa musel pousmiať. Toto nie je Európsky film. Toto je kvázi americké umenie. Kaufmanovi to očividne nejde, hoci mu nápady nechýbajú. Celý čas som si rozprával, prečo by ma to malo vôbec zaujímať. A odpoveď... práveže nemalo. Vážená hlavná predstaviteľka... Dakedy je hlúpe o veciach uvažovať. V budúcnosti tak radšej spravte. Ušetríte všetkým, čo sa do toho pustili s vami, kopec času. A možno som len fakt blbý a ušlo mi to. A druhá projekcia to napraví. Ale takto k tomu dielu pristupovať nechcem. A ani nebudem. Herecky slušné - hlavne Thewlis. (09.10.2020)