Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (137)
Naprosto přesný Marigoldův komentář výborně vystihuje i mé pocity z tohoto filmu. Dodám jen pár drobností: 1.V interpretační rovině je snad snímek do jisté míry i vyjádřením Bergmanova postoje ke vztahu umělce a konzumentů jeho díla (potažmo kritiků). 2. "Hodina vlků" je celkově podívaná pro silné nervy, na mne osobně však opravdu hrůzně zapůsobila zejména scéna z mořského útesu, kdy kombinace nervy drásající hudby a chlapce zlověstně stojícího za Johannovými zády navozuje atmosféru ďábelského zla a dává tušit, že se zde schyluje k tragédii. Následný výbuch násilí pak už paradoxně působí mnohem méně skličujícím dojmem. 3. Těžko říci nakolik to byl tvůrčí záměr, ale přestože je ve filmu umělec několikrát zachycen při práci a jeho díla jsou častokrát komentována, ukazována jsou však postavám výhradně mimo obraz a filmový divák z nich neuvidí ani čárku. ()
Tak Bergman umí natočit dost dobrý horor. A je to totální psycho, hlavně druhá polovina, u které jsem se dokonce bál (kdyby takhle někdo dneska natočil horor... a ani by nemusel být složitě vyprávěný...) Velmi mile mě to překvapilo, ještě bych vyzdvihl promyšlenost většiny záběrů a především hudbu, která z Hodiny vlků, dělá to, čím Hodina vlků je. Pět hvězdiček to nedostane kvůli (v poslední době to je pro mnou zhlédnuté černobílé filmy čím dál typičtější) jedné déle trvající nudné části. Silné 4* ()
Nikdo mě předtím nevaroval že je to horror :) Nemám z toho filmu dobrý pocit, což je určitě dobře - typicky bergmanovská výpověď o lidském šílenství a "ženskosti" (nebo snad "matkosti"?) ženy. Cáká z toho beznaděj a zoufalství, na konci se Ullmanová obrací na kameru a člověk čeká nějaký závěr, závěr ale nepříjde! "je ještě spousta věcí k přemýšlení..." PS: parádní scéna je zhruba v půli filmu, kdy je jasné, že se všechno hroutí - malíř i jeho žena se vrací z "večírku", ona k němu marně hledá cestu, vítr ohýbá kmeny okolích stromků a ty vypadají jako vyzáblé nohy nějakého obrovského zvířete, ona mu utíká a pláče, on odchází pryč a pak teprve přichází "titulek" Vargtimmen (Hodina Vlků) - dokonalé - 9/10 PS: na druhé shlédnutí opět mrazení v zádech ()
Ingmar Bergman a horor? A prečo nie. Hodina vlkov je čas od polnoci do úsvitu, kedy sa rodí najviac detí, zomiera najviac ľudí a ožívajú nočné mory. Pravdaže, tí z vás, ktorí ste videli jeho ďalšie filmy, klasickú SIEDMU PEČAŤ napríklad, asi tušíte, že riedky dej bude obsahovať zárodky filozofie a veľa scén, o ktorých neviete, čo si o nich máte intelektuálsky myslieť. Na strane druhej, HODINA VLKOV snáď ešte stále, hoci z posledných síl, napĺňa charakteristiku hororového žánru. Či už to budete brať ako príbeh o upíroch, ibaže títo z umelcov vysávajú niečo iné ako krv alebo ako synonymum kritiky umenia, zostane vám hypnoticky pochmúrna atmosféra, opantávajúca vidiecka výprava, uhrančivá kamera a zaujímavé herecké výkony robustného Maxa von Sydowa a krásnej Liv Ullmanovej. ()
Paranormal ARTivity. Minimalistický záznam rozpadu jedné umělecké osobnosti natočený navýsost expresivní formou, která donutí pochybovat prakticky o všem. Vypravěči jsou nejistí a nevěrohodní stejně jako celý film, minimálně jeden z nich je navíc šílený - stejně jako celý film. Bergman těží z E.A. Poea minimálně stejně tak jako David Lynch čerpá z něj. ()
Galerie (21)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (6)
- Původní scénář k filmu z roku 1964 nesl název „Kanibalové“ a byl zamýšlen jako drahý monumentální velkofilm. (Hans.)
- V roce 1968 měly premiéru hned dva Bergmanovy filmy, Hodina vlků a Hanba, k nimž v listopadu 1969 přibyla Náruživost. Vzhledem k touze filmových kritiků shlukovat režisérova díla do sérií bývají tyto tři tituly vnímány jako „ostrovní trilogie“. Ingmar Bergman snímky realizoval na ostrově Fårö, často s využitím vlastního domu, který si postavil na pozemcích objevených při natáčení Persony (1966) a ve kterém v roce 2007 zemřel. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama