Chicago

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Pro mě jeden z největších omylů akademie. Říkala jsem si, to bude asi fakt hodně dobrý muzikál, když porazil tak výborný film, jakým je Pianista. Ale obrovské zklamání, film naprosto bez emocí, který mi nepřišel vůbec zajímavý. Některá čísla sice výborná (vězeňský tanec), ale třeba takové finále, které většinou v muzikálech bývá absolutním vrcholem, mi tady přišlo naprosto slabé. Chicago se hodně přirovnává k Moulin Rouge, to však nejde, Moulin Rouge je někde úplně jinde. (10.01.2011)

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)

Po dlhej dobe zase poctivý muzikál, ktorý dokončil víťazné ťaženie v kinách. Podobne iste dopadol aj v domácej zábave. Tento film ma ohromil, nič také som nečakal - prakticky všetko bolo dokonalé, hlavne záverečná hudobná scéna Roxie a Velmy. Podobne ako u Ewana McGregora a Nicole Kidman v Moulin Rouge ma prekvapila všestrannosť talentu Renée Zellweger a Catherine Zeta-Jones. Ale pozor! - Iba ak ste fanúšikmi muzikálov. Inak ruky preč. (10.12.2012)

Nikterak nemusím muzikály, ale tenhle se vcelku nabízel sortou hereček, které ukázali hodně a občas víc než je dost pro diváka, aby ho hlavně pobavili a potěšili. Hudební stránka je první věc, co mě zajímalo a přiznávám, že herečky (zpěvačky) se snaží a docela jím to i jde. Respektive, perou ze sebe všechno, jen aby ukázali jak dokonalé ženy jsou, žé? Je to pro mě těžké sledovat, když vím jak muzikály nemám rád, ale vydržel jsem to, protože tento mě narozdíl od jiných zajímal a nakonec se také povedl nad očekávání. Sice Oskarů dostal opravdu dosti, což potvrzuje, že špatný film to rozhodně není, ale nejspíš ne každý ho dokáže zkousnout. (22.11.2007)