Šmírák

K tomuto filmu jsem se dostal už před lety, když jsem chodil s jednou fotografkou, která to z bůhvíjakého důvodu chtěla vidět (snad pro profesi titulní postavy). Měl jsem za to, že jsem jeho děj dávno zapomněl, ale už po prvních scénách se mi vše osvěžilo, a měl jsem možnost si tam nově všímat věcí, které mi prve unikly (resp. mám pochybnosti, zda jsem je byl tehdy vůbec schopný evidovat). Těmi věcmi myslím například dva výborné fóry na postavu filmového režiséra nebo nepřehlédnutelnou metafikční rovinu celého filmu (natáčení filmu ve filmu, replika Helen "Viď, že je to jenom film", opakované přechody diegetického zvuku na nediegetický), celým filmem navíc velmi promyšleně prostupuje opakovaný motiv voyeurismu, který tehdy zřejmě ještě nebyl nabobtnalý do tak kolosálních rozměrů jako dnes (na mysli nemám jen současnou všudypřítomnost sledovacích kamer, ale kupříkladu i oblíbený žánr porna à la sex za peníze s neznámou dívkou na ulici natáčený kamerou v ruce muže, který připomene jedna z úvodních scén filmu). Celý film ostatně působí nesmírně cudně, alespoň v té kratší verzi, kterou jsem měl možnost vidět já (v celém filmu není jediný záběr na odhalené ňadro nebo sebemenší náznak krve - možná je to v té delší verzi, ale vzhledem k roku vzniku filmu o tom mám důvodné pochybnosti). Sledování tohoto filmu může vzdáleně připomenout Antonioniho Zvětšeninu, ale opravdu jenom vzdáleně (a to ještě spíše ve smyslu povzdechu, že takové filmy už se dnes netočí), a současného diváka už to asi moc šanci oslovit nemá - osobně jsem se u filmu docela nudil, není ani napínavý, ani strašidelný (nedejbože šokující), ale nelze mu upřít nezpochybnitelné umělecké kvality. Pokud se z toho dnes skutečně stala dávno uznávaná klasika, pak zcela po právu. (27.09.2015)

V době, kdy část společnosti šmíruje druhou a pak to sdílí na netu, asi tenhle snímek šokovat nebude. Pravda, přidanou hodnotou je zabíjení. Je ovšem natočen s řemeslnou precizností a K.Böhm předvádí skvělou hereckou kreaci. Chvílemi jsem viděl K.Kinského. Trochu mi vrtalo hlavou, jak dokázal od boku natočit plnohodnotné záběry, ale to by nakonec vadilo nejméně. Zklamán jsem nebyl, ale nadšen také ne. Psychothriller, který polodokumentární formou (dojde i na FF) přibližuje osud psychopata poznamenaného neradostným dětsvím. Dnes vnímám spíše jako zajímavost a součást světové kinematografie. (29.06.2018)

Kdo čekal brutální vraždy nebo děsivou atmosféru, jelikož se snímek objevil na seznamu "25 nejnebezpečnějších filmů", tak je zklamán. Peeping Tom je pro mě spíše psychologické drama, nicméně moc dobré a musím uznat, že u jedné scény se mi pořádně rozbušelo srdce, což se mi u filmů stává jen svátečně. Powellovo zaměření se primárně na ústřední postavu, Marka Lewise (skvěle zahraného Karlheinzem Böhmem) jsem v tomto případě ocenil. Velmi zajímavá, charismatická, milá a přitom děsivá svým cílem dokončit svůj dokument za každou cenu. Opravdu doslova za každou cenu. Jablko v tomto případě opravdu nespadlo daleko od stromu a Powell jeho tváře zachytil, aspoň pro mě, velmi dobře. (11.04.2013)

Zaujímavé, vizuálne dobre zvládnuté hororové divadlo, po čase ale bohužiaľ s trocha vytrácajúcim sa tempom. Avšak aj napriek tomu má film akú takú hĺbku a patrí k žánrovej klasike, dnes už patrične cenenej. Téma filmu o mužovi, ktorý je poznamenaný svojim detstvom, fascinuje ho strach a nadovšetko miluje svoju kameru, prostredníctvom ktorej desí a následne aj zabíja ženy a súčasne ich skon zaznamenáva na filmový pás, zaujala, ale jej výsledné spracovanie iba priemerne potešilo. (22.02.2007)

Když jdete o půlnoci na projekci osmačtyřicet let starého hororu, čekáte všelicos. Peeping Tom má opatrná očekávání nenaplnil, zcela se jim vyhnul. Nebyl tak úchylný, ani tak nudný, nebyl dokonce ani tak strašidelný, byl prostě jiný a to způsobem, jenž se mi zamlouvá. Nelze nesrovnávat s jiným psychothrillerem - Psychem, natočeným v témže roce a s podobně nenormálním hrdinou. Psycho ovšem navenek vystupuje mnohem seriózněji a jakkoliv je v něm morbidní humor také přítomen, převládajícím dojmem byl šok. Počínání filmového ostřiče Marka Lewise není tak děsivé jako počínání až za hrob milujícího synáčka Normana Batese možná i z toho důvodu, že jej žene vpřed stejná touha jako každého cinefila: dívat se. Powell neustále otáčí kameru přímo na diváka, na jeho touhu mít všechno zakonzervované na věčné časy a moci se k tomu kdykoliv vrátit. Což JE znepokojující, ale zároveň zvrhle vtipné svým nadhledem – nedává nám Powell symbolicky najevo, proč se sám stal režisérem? Výborným režisérem, když už jsme u toho – umí si vyhrát i s takovými blbůstkoidními záběry jako „tužky padající na zem“ a povýšit je na něco tuze originálního, co si osobně rád ještě párkrát přehraji (na nějaké kopii získané alternativní cestou). Peeping Tom je ojedinělý počin, k němuž se nejlépe hodí slovo, které osobně nemám moc rád (pro jeho nadužívání v socialistických knihách o filmu), ale žádné vhodnější mne nenapadá – progresivní. Co už jiného, když ne naše smrt, by mělo být hodné zaznamenání? 85% (08.07.2008)