Šmírák

Když jdete o půlnoci na projekci osmačtyřicet let starého hororu, čekáte všelicos. Peeping Tom má opatrná očekávání nenaplnil, zcela se jim vyhnul. Nebyl tak úchylný, ani tak nudný, nebyl dokonce ani tak strašidelný, byl prostě jiný a to způsobem, jenž se mi zamlouvá. Nelze nesrovnávat s jiným psychothrillerem - Psychem, natočeným v témže roce a s podobně nenormálním hrdinou. Psycho ovšem navenek vystupuje mnohem seriózněji a jakkoliv je v něm morbidní humor také přítomen, převládajícím dojmem byl šok. Počínání filmového ostřiče Marka Lewise není tak děsivé jako počínání až za hrob milujícího synáčka Normana Batese možná i z toho důvodu, že jej žene vpřed stejná touha jako každého cinefila: dívat se. Powell neustále otáčí kameru přímo na diváka, na jeho touhu mít všechno zakonzervované na věčné časy a moci se k tomu kdykoliv vrátit. Což JE znepokojující, ale zároveň zvrhle vtipné svým nadhledem – nedává nám Powell symbolicky najevo, proč se sám stal režisérem? Výborným režisérem, když už jsme u toho – umí si vyhrát i s takovými blbůstkoidními záběry jako „tužky padající na zem“ a povýšit je na něco tuze originálního, co si osobně rád ještě párkrát přehraji (na nějaké kopii získané alternativní cestou). Peeping Tom je ojedinělý počin, k němuž se nejlépe hodí slovo, které osobně nemám moc rád (pro jeho nadužívání v socialistických knihách o filmu), ale žádné vhodnější mne nenapadá – progresivní. Co už jiného, když ne naše smrt, by mělo být hodné zaznamenání? 85% (08.07.2008)

Muž s kamerou v neustálom spojení,akoby sa s ňou oženil,zamestnaný ako kameraman vo filmovom štúdiu,ktorý svoju vášeň nosí všade so sebou,aby niektoré ženy,ktoré mu vojdú do cesty,s ktorými sa zoznamuje prostredníctvom optiky kamery a ktoré dýchajú naposledy,okrem jednej,s ktorou sa zoznámi,ale inak, bude mať šťastie,že žije.Tento mladík sa volá Mark Lewis,je fanaticky nadržaný,ktorý sliedi a pozoruje ženy,po ktorých túži,ale nie telesne,túži byť najlepším režisérom,ktorý pácha trestné činy tak,aby nakrúcal vydesené,šarmantné,pekné ženy,ktoré prežijú veľkolepý strach,skúma to,ako vyzerajú pri aktuálnom vpichnutí ostrého pod statívom pripevneného predmetu,ktorý sa im blíži ku krku,do ktorého sa zapichne.Vlastne Mark trpí úchylkou,ktorú si prináša z detstva.Inak sa jedná o dosť provokatívny film,ktorý zničil kariéru uznávaného režiséra Michaela Powella,kde kolega Emeric Pressburger,tu tentokrát neasistuje,ja sa pozerám na FILM,ktorý búra etiku,skrátka už nič viac nepoviem...Haysov Kódex? (05.11.2014)

Zařazení do žánru horor mi nepřipadá adekvátní. Peeping Tom je spíš - na svou dobu vskutku novátorský – zdařilý psychologický thriller. Jak už zde někdo napsal, tak ani mně nesedla představitelka Helen. Naproti tomu Karlheinz Böhm jako sériový vrah opravdu nahání husí kůži a s přehledem zvládl vzbudit pocit odporu i lítosti. Velmi mě taky přesvědčila originální atmosféra, která nedovolila odtrhnout oči od obrazovky a zařadila tento portrét šílenství a voyeurismu do nadprůměru. Jeho síla šokovat je i po letech pořád znát. Přijde mi proto nefér, že tehdejší publikum i kritika Powellův kontroverzní snímek nemilosrdně odsoudily a talentovaný režisér jím neočekávaně vyřkl ortel smrti nad svou úspěšnou kariérou v Británii. (11.05.2011)

Zaujímavé, vizuálne dobre zvládnuté hororové divadlo, po čase ale bohužiaľ s trocha vytrácajúcim sa tempom. Avšak aj napriek tomu má film akú takú hĺbku a patrí k žánrovej klasike, dnes už patrične cenenej. Téma filmu o mužovi, ktorý je poznamenaný svojim detstvom, fascinuje ho strach a nadovšetko miluje svoju kameru, prostredníctvom ktorej desí a následne aj zabíja ženy a súčasne ich skon zaznamenáva na filmový pás, zaujala, ale jej výsledné spracovanie iba priemerne potešilo. (22.02.2007)

Peeping Tom je někdy nazýván jako "praotec slasheru", ale podle mě je rozhodně víc tzv. stalker thrillerem. Tahle sonda do hlubin vrahovy duše, v níž postupně odhalujeme hlavní příčiny a motivy jeho počinání, sice získala punc kultovnosti, ale velkou měrou se o to zasloužil Martin Scorsese. Právě díky němu tohle zvláštní dílko mohlo být znovu uvedeno v kinech, a to v roce 1979. Rozhodně to není špatný kousek, velkou zásluhu na tom má představitel hlavní role. Jenže hra s divákem, kterého film záměrně staví do role režiséra, mě zcela minula. (30.05.2011)