Šmírák

Kdo čekal brutální vraždy nebo děsivou atmosféru, jelikož se snímek objevil na seznamu "25 nejnebezpečnějších filmů", tak je zklamán. Peeping Tom je pro mě spíše psychologické drama, nicméně moc dobré a musím uznat, že u jedné scény se mi pořádně rozbušelo srdce, což se mi u filmů stává jen svátečně. Powellovo zaměření se primárně na ústřední postavu, Marka Lewise (skvěle zahraného Karlheinzem Böhmem) jsem v tomto případě ocenil. Velmi zajímavá, charismatická, milá a přitom děsivá svým cílem dokončit svůj dokument za každou cenu. Opravdu doslova za každou cenu. Jablko v tomto případě opravdu nespadlo daleko od stromu a Powell jeho tváře zachytil, aspoň pro mě, velmi dobře. (11.04.2013)

Hysterický rozruch a totální odsouzení kritikou - to je něco, co v případě Šmíráka zároveň naprosto chápu i naprosto nechápu. Ve stejném roce a stejné zemi přece přišlo do kin Hitchcockovo Psycho, kde minimálně slavná scéna ze sprchy je snad brutálnější, než dohromady celý Peeping Tom (kde se neobjeví jediná kapka krve)! Tak proč bylo Psycho vychvalováno a Šmírák všechny tak nepříjemně šokoval? Psycho je po technické stránce bravurní, všechno v něm šlape jak má, aby byl divák co nejvíce napjatý; je to zkrátka taková fantastická učesaná atrakce. Po stránce obsahové jde ovšem o velmi průměrný thriller s bizarní, skoro až groteskně směšnou pointou. Šmírák je pak téměř dokonalým protipólem Psycha - důležitá zde není forma, hlavním úkolem filmu není přinášet geniálně nastříhané scény vražd, ani napínat diváka k prasknutí (proto mi vadí, že velké procento zdejších komentátorů Šmíráka s Hitchcockovými opusy srovnává). Peeping Tom není strašidelným hradem jako jeho úspěšnější kolega, nejde "zvnějšku", ale "zevnitř". Je spíše esejem o voyeurismu, zkoumáním role diváka. V různých obměnách se tu hraje s tématem šmírování, pozorování. Psychopatický otec vystavuje svého syna neustálému pozorování okem kamery, doširoka otevřené oko je také to první, co ve filmu vidíme. Jediný, kdo včas odhalí blížící se nebezpečí je slepá žena, protože lidi neposuzuje zrakem (,,Cítím, že všechno to filmování není zdravé."). Dívky, než jsou zabity, vidí v zrcadle připevněném na vražedné zbrani svůj vlastní obraz v momentu smrti. Což je něco nechutného, perverzního, ale zároveň jaksi podivně vzrušujícího. Vrah Mark při tom své oběti natáčí a my vidíme jejich utrpení přímo jako bychom ho páchali my sami. Jsme v tu chvíli diváky, šmíráky, režiséry nebo vrahy? Neneseme náhodou vždy díl viny za to, nač se díváme? Když si navíc uvědomíme, že Markova otce hraje sám režisér Powell a Marka v dětství Powellův skutečný syn - scény mučení malého synka jsou náhle kvůli přesahům do reality ještě nepříjemnější a provokativnější. Je to celé jen fikce a nebo si režisér tímto filmem sám něco léčí? Šmírák je jistě pomalejší a méně efektní než Psycho. Ale zato je podvratnější, temnější a mnohem více znepokojující. A nejspíš proto byl ve své době odsouzen k zatracení... (Mimochodem - nad to všechno je to také film o absolutní lásce k filmování. Vlastně taková perverznější Americká noc.) (21.02.2016)

Tento film jsem viděl na 29. LFŠ v Uherském hradišti kdysi dávno, v roce 2003. Tohle dílo údajně pohřbilo kariéru svého režiséra Michaela Powella, každopádně v 21. století už snímek zas tak šokující není. Je to skutečně spíše studie psychopata. Někdy bych se na to rád zase podíval. Je to dost postmoderní film, hlavní anti-hrdina je zaměstnancem filmového studia, z diváků filmu vlastně také dělá voyeury. (20.11.2004)

"Jestli má smrt nějakou tvář, tak ony ji určitě viděly". Zajímavý a ve své době jistě velmi šokující film. Michael Powell měl skvělý smysl pro detail, což trochu zastínilo jeho vedení chování postav, které je místy trochu nelogické. Nepokládám to ovšem za nějak velkou vadu a Peeping Tom jako celek působí velmi dobrým dojmem. Možná by neuškodila trochu kratší stopáž, ale já byl v zásadě spokojen. (08.10.2011)

Muž s kamerou v neustálom spojení,akoby sa s ňou oženil,zamestnaný ako kameraman vo filmovom štúdiu,ktorý svoju vášeň nosí všade so sebou,aby niektoré ženy,ktoré mu vojdú do cesty,s ktorými sa zoznamuje prostredníctvom optiky kamery a ktoré dýchajú naposledy,okrem jednej,s ktorou sa zoznámi,ale inak, bude mať šťastie,že žije.Tento mladík sa volá Mark Lewis,je fanaticky nadržaný,ktorý sliedi a pozoruje ženy,po ktorých túži,ale nie telesne,túži byť najlepším režisérom,ktorý pácha trestné činy tak,aby nakrúcal vydesené,šarmantné,pekné ženy,ktoré prežijú veľkolepý strach,skúma to,ako vyzerajú pri aktuálnom vpichnutí ostrého pod statívom pripevneného predmetu,ktorý sa im blíži ku krku,do ktorého sa zapichne.Vlastne Mark trpí úchylkou,ktorú si prináša z detstva.Inak sa jedná o dosť provokatívny film,ktorý zničil kariéru uznávaného režiséra Michaela Powella,kde kolega Emeric Pressburger,tu tentokrát neasistuje,ja sa pozerám na FILM,ktorý búra etiku,skrátka už nič viac nepoviem...Haysov Kódex? (05.11.2014)