John Wick: Kapitola 4

Po jedničce, určitě nejlepší díl. Trochu jsem se bál té délky, prdel mám teď zarytou v křesle tak, že budu muset pár minut přemýšlet, jak vůbec vstanu. Ale z těch skoro tří hodin, je 80% jen akce, takže to parádně odsejpá. Top scéna za mě ta v Berlíně - Adkinse, jsem vůbec nepoznal, až po skočení jsem si vyhledal, jakou tady měl vůbec roli a málem to se mnou šlehlo, hah, tak to se fakt povedlo ! A samozřejmě i ta scéna kde je pohled na místnosti ze shora, to bylo fantastický ! Každopádně, jsem celkem zklamaný, že už je offiko oznámen pátý díl, jelikož tak jak to zde končí, tak by to mělo i zůstat. Momentálně, nejakčnější Hollywood. (06.06.2023)

Pořád je to povětšinou akční řemeslo špičkové, avšak wickovské téma už je notně vyčerpané. Scenář s napsanými dialogy Keanu Reevese měl asi 2 stránky formátu A5, na víc bych to neodhadoval, a když se zrovna někdo s někým nemlátil, chtěl jsem si spíš zacpat uši. Je tu jedna ge-ni-ál-ní akční sekvence (z ptačí perspektivy snímané řádění brokovnice s ohnivou „Dragon Breath“ municí), ale ta ještě nezapomenutelný film nedělá. Předchozí díl, který mi přišel lepší, měl spoustu momentů, ze kterých vám padala čelist, ať to byla bitka s nožemi, akční inferno s pejsky či koňské kopance, tady se vymyká fakt jenom ta krátká scéna s brokovnicí a pak kinetická sekvence u Vítězného oblouku. Jinak je to hlavně o headshotech a těch je tu tolik a s takovou frekvencí, že při závěrečné zdlouhavé scéně na „nekonečných“ schodech už jsem byl otupělý a bylo mi všechno tak nějak jedno. Navíc, jak se mám coby zainteresovaný divák bát o hlavní postavu, když to, co tady John Wick přežije jenom s mírným oklepáním, to by snad nerozdejchal ani T-1000 ve dvojce Terminátora?! Nebyla to radost, jako v předchozích dílech, spíš únava ke konci. Další zamýšlený díl už prosím ne. (27.03.2023)

Dá To bulletproof Kostěj, nebo bude na konci jen Air Wick k osvěžení vzduchu u tlejícího těla? Nalinkované jak skutečnost, že Zatoichi Donnie Yen nemůže stoupnout do lejna, protože hovno vidí. Úsvit nad Paříží a opulentní řežby nepokorně sloužící prostředí umělejší než chrup Iana McShanea. Ztékání schodů na Rue Foyatier už spíš jen pro legraci podobně jako deštník kevlarového krejčího Fishburnea. Stereotyp je za normálních okolností uklidňující, ale už se mi to sebepohlcující pozérství mýtické pomsty začíná zajídat. Konci nevěřím, ani co by se za psí čumák vešlo. Milující manželé neumírají, stejně jako výnosné podnikatelské záměry.. (02.04.2024)

Kapitola 4 je v akčních scénách ještě spektakulárnější a celkově monstróznější než předchozí díl (a to už je co říct). Ve třech monumentálních setech (hotel v Japonsku, noční klub v Německu, ulice Paříže) Stahelski se svým týmem geniálních choreografů a všehoschopných kaskadérů předvádějí vysokou školu akčního řemesla a servírují divákům (další) strhující kombinace úchvatných kontaktních soubojů, masivních videoherních přestřelek (záběr zvrchu je vyloženě lahůdkový) a divokých honiček. Minimálně stejně mě ale film dostal i skvostným castingem, prací s postavami a hlavně neokázalým 'john-wooovským' pojetím, kdy musí hrdina čelit kromě armády bezejmenných (v jednom případě dokonce doslova) vrahounů  také svému dávnému příteli. Právě díky skvěle zkonstruovanému vztahu Wicka s Cainem (Donnie Yen je pro mě hlavní hvězdou filmu), jejichž společné scény nenásilně generují silné emoce (posezení v kostele je okouzlující), si mě tahle velkolepá a audiovizuálně omamná řežba natolik získala. Kdyby tvůrci některé akční scény bezdůvodně tolik nenatahovali a nedováděli místy do absurdna Wickovu nepřemožitelnost a nezničitelnost, bylo by to dokonalé. 85 % (26.08.2023)

Trojka byla pecka, čtyřka je monstrum. Zatímco trojka začala být intenzitou a délkou špičkové akce únavná až ke konci, čtyřka je únavná od začátku. Zároveň jí až do finále chybí kompaktně cool akční scéna (ve trojce bitka s noži nebo přestřelka se zapojením bojových psů), kterou by si člověk pustil znovu nebo poslal vytípnutou na Youtube kámošům - pro mě to byla až přestřelka z ptačí perspektivy nacházející se ve finálovém sendviči čtyř po sobě jdoucích akcí. Přitom má člověk paradoxně pocit, že o akci tu jde až v druhé řadě a prim opět hraje opulentní výprava, která každou druhou scénu zasazuje do epického interiéru/exteriéru, až vedle toho bondovky vypadají jako televizní snímky. Další věc je, že když už to má skoro tři hodiny a nemá to příběh a zase se jen obráží a vraždí staré a nové postavy, mohl by John pro ten nekonečný masakr aspoň mít nějakou motivaci. Takhle byly moje sympatie spíš na straně zabijáka Donnieho Yena, který svým jednáním chránil svou dceru. Donnieho účast samozřejmě potěšila a bavil mě i Skarsgardův záporák. Ale i když Stahelski opět předvádí stylové akční inferno, na jaké se nikdo jiný v Hollywoodu - kromě Garetha “Raid” Evanse - nechytá (a které připomíná zlaté časy Johna Woo a jeho heroic bloodshed), preferoval bych kdyby sérii ukončil vyrovnanější trojkou. (24.03.2023)