Jak jsem se stal gangsterem

Trocha Scorseseho, trocha Ritchieho, opravdu hodně adrenalinu a to všechno pěkně po polski! Sice bych si tím termínem historia prawdziwa nebyl až tak jistý, ale o to vlastně vůbec nejde. Bezejmennému hrdinovi by těch jmen sedlo a to včetně těch nám dobře známých. Jeho příběhu nechybí přehlednost, což se ne vždy podaří, když film sype informace, postavy a navíc kráčí přes desetiletí. Nepostrádá dynamiku podpořenou velmi pestrým soundtrackem a samozřejmě kamerou, střihem... Takový kostel nabízí mnoho využití a co když se svatba s popravou vhodně prostříhají. Nechybí řada výborných dialogů, které díky polštině působí ještě úderněji a postavám vyloženě sednou. Z těch samozřejmě musí zaujmout hlavní hrdina, ale i jeho "syn" Walden, v jehož roli je Tomasz Włosok fantastický a čím blíže závěru, tím více. Právě díky výbornému závěru budiž odpuštěna lehká ztráta tempa přibližně uprostřed filmu a Magda, jejíž naivita působí občas hodně neuvěřitelně. 80% (27.04.2022)

Snaživý gangsterský kousek na motivy těch největších filmových "fláků" alá Scorsese od našich severních sousedů, který se rozhodně nemá za co stydět! Ideálně bych si představoval stopáž o dobrou půlhodinku kratší, jako divák jsem místy trpěl v první půlce, ale v druhé tempo nabralo velice slušné obrátky (aspoň se to vykompenzovalo). Jedná o audivozuálně stylovou žánrovku, jež sází na ty největší hudební hity minulého století. Kromě toho jsem si s těmi slow-motion chvílemi plus různým zasahováním hlavního hrdiny do děje z pozice vypravěče připadal i ve filmu jako od Ritchieho. Příběh je srozumitelný, dost lineární, což ale není na škodu. S brutalitou se taktéž ve filmu nešetří. Jsem přesně na 7/10 (hlavně díky konci!), film mohu s čistým svědomím doporučit. (17.08.2021)

Přestože zde nehodlám tuto podívanou hodnotit jako nějaký výjimečný filmový zážitek, tak rozhodně musím jako výjimečnou hodnotit polskou kinematografii, která skutečně patří k té nejvýraznější a nejkvalitnější filmařské špičce, a to dokonce možná nejen v rámci evropské produkce, jelikož už opravdu nemůže být jen náhoda, kolik vážně parádních a úspěšných snímků za posledních pár let vyslali do světa. Každopádně tuto svou světovou kvalitu mohli Poláci ukázat i prostřednictvím právě tohoto filmu, a nejspíš se jim to i vzhledem k většinovým oslavným reakcím povedlo, já ono nadšení ovšem příliš nesdílím, ačkoliv opakuji, pořád se v rámci minimálně Evropy jedná o velmi slušný nadstandard. Co tedy nemohu Gangsterovi upřít, je minimálně první půlhodinka, kterou nelze označit jinak než ze řetězu utrženou parádu, která mě strhla a nadchnula, hned poté ovšem nastává onen problém, a to že jak úžasně zběsilý je úvod, tak postupně únavně upadající je zbytek filmu. Nemohu tedy tvrdit, že by se poté už nic nedělo, ale spíš šlo už jen o několik silných a působivých jednotlivých scének než o celek, tvůrci prostě s vyprávěním o vzestupu ústředního gangstera začali postupně přešlapovat na místě, dokonce se začali i chvílemi opakovat, film ztratil rytmus, záživnost, a co se týče přímo závěru, tak ten vyprchal úplně do prázdna, bez koulí, bez energie, a hlavně bez jakékoliv gradace. Další výtku bych pak měl k postavám, kdy samozřejmě proti té ústřední nemám absolutně nic, je zajímavá, výrazná a i skvěle zahraná, jenže v tom zůstala až povážlivě sama, jelikož prakticky všechny ostatní se tu prostě jen objeví, zmizí, objeví a pak zase bez vysvětlení zmizí a tak se divák o osudu většiny postav v podstatě dozví prd. No a jako možná to největší negativum zmíním akci, jejíž pojetí mi hlava opravdu nebere, ale abych to nějak popsal, tak pokaždé, když se třeba schyluje k nějaké velké bitce, tak je záběr na rozzuřené postavy, které se proti sobě rozběhnou, napřáhnou a … je střih na zakrvácené polehávající figurky, z čehož logicky vyplývá, že té kontaktní akce je minimum, a těch pár přestřelek v tomto ohledu fakt už nic nezachrání. Abych ale jen nekritizoval, tak hodně fajn jsou veškeré dialogy a pobaví i monology ústředního hrdiny, doslova parádní je jinak atmosféra a vizuál filmu, casting je též výborný, a i přes jisté výtky, co se zábavnosti týče, tak lze pochválit celkově funkčnost celé zápletky, které by pomohlo určitě nemalé prostříhání, jelikož pak by jistě nabrala na mnohem větších obrátkách a záživnosti. Jak jsem se stal gangsterem je tak zkrátka určitě výrazná podívaná, která ovšem pro mě osobně po většinu svého času lape po dechu, nicméně za pozornost rozhodně stojí, na to své nepopiratelné kvality totiž jistě má. (03.04.2024)

[2,5*]     "Naprawdę nie wiem, skąd w tej rodzinie wziąl się taki chuj jak ja."     Gangsterské filmy nie sú zrovna mojím obľúbeným žánrom (ak ich práve nenakrútil Tarantino) a problém s nimi mám najmä vtedy, keď je nejaký veľký mafián vykreslený ako ohromný sympaťák s mimoriadne vyvinutým zmyslom pre česť, spravodlivosť a priateľstvo. A tento film je presne takého typu - hlavný hrdina je štýlovo "hustý" a veľmi charizmatický. Napriek tomu ma film celkom dokázal zaujať (napr. svojim humorom, často poriadne čiernym, či zaujímavým, pre gangsterky netradičným prostredím) a nemôžem mu uprieť, že je nakrútený naozaj dobre. Dokážem mu odpustiť aj tú okatú snahu byť silou mocou ohromne štýlový (použitie hudby, pózy hrdinov, spomalené zábery). Páči sa mi aj vykreslenie jednotlivých postáv, s výnimkou hrdinovej partnerky Magdy, ktorá sa na začiatku javí ako inteligentná a silná žena, ale sa tak akosi zmení na hlúpu husičku. Dojem z filmu u mňa kazí nevhodný výber hudby, ktorá je poväčšine hrozne obohraná a dokopy tvorí neskutočný guláš.     "Nie będę jak inni gangsterzy, nie będę debilem." (15.08.2023)

Fajnigoście aneb Goodfellas ogólnopolscy se nestydí za zjevnou inspiraci Marťasem a celuloid tu zase idealizuje, zlidšťuje, zinteligentňuje, zesympatičťuje a romantizuje další oxymoronální „vypatlané, bezskrupulózní a agresivní animální hovado s pevným správňáckým morálním kodexem“ a „děsně kůl sériového vraha“, jehož málem stylizuje až do podoby Roberta Kutasa (pozn. překladatele: Robin Úd). Ten „pravdivý příběh“ je nutno brát se značnou rezervou, protože scénárista a „spisovatel“ Gureczny je v podstatě takový Kmenta Rzeczi pospolitej, co si postavil kariéru na bulvarizaci a zprstocucání si dramatických historek z lopatistických výpovědí asi nejznámějšího malometrážního venkovského pšontkovského Valachiho – Jarka „the Otyloně“ Sokolowskiego. Nasraně druhé však erudovanému filmovému teoretikovi a kritikovi nezbývá než opět konstatovat ono nesmírně odborné, byť kapku otřepané „Ja pierdole!“, neboť z toho Zespół filmowy „Wyborowka“ zase wysmerfowal další kurewsky zábavnou, vtipnou, perfektně sehranou a velkolepě natočenou ságu Scorseseho parametrů, až po titulky napěchovanou dokonalými polskými bonbonmoty, idiomy i idiotmaty. (26.04.2021)