Requiem pro panenku

Snímek, jenž si ve své době získal slušné jméno a výrazně zabodoval u diváků. Herecky si v něm odbyla premiéru tehdy 16-letá Aňa Geislerová a již tehdy ukázala, že je skutečně velmi dobrá herečka a umí se do role naplno položit. Filip Renč jako režisér také dokázal, že oprávněně patří mezi velké talenty českého filmu, což už sice v dalších letech nenaplňoval zcela podle představ, ale přesto patří mezi naše špičkové tvůrce. Kromě Geislerové odvedly dobré výkony i další herečky, zejména Bára Hrzánová a Eva Holubová. (24.06.2003)

Snad proto, že je film natočen podle skutečné události, snad, že se událost sběhla v mém kraji, snad i proto, že jsem pracovala ve fabrice s ženou, která v ústavu pracovala jako zdravotní sestra, snad že zprostředkovaná hrůza mě zhrozila a hrůzný oheň mi spálil slzy po katarzi, snad jen proto dávám tomuto filmu pět hvězdiček. (25.04.2008)

Tady je každé slovo zbytečné. Film, který náleží k mým nejsilnějším zážitkům vůbec a s výpovědí, která nemůže diváka nechat chladným. Filip Renč našel téma svou silou sdělné divákům na celém světě, téma, které operuje se základními hodnotami, nepoplatnými konkrétní době ani konkrétní společnosti. Strhující herecké výkony patnáctileté Anny Geislerové, Báry Hrzánové, Soni Valentové a Evy Holubové dovádějí film k výjimečné sugesci. (09.08.2010)

V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] (27.08.2023)

Keby to nebolo natočené podľa ozajstných udalostí, povedal by som, že film je poriadne prehnaný. A ostáva už len dúfať, že podobné svinstvá sa už nedejú v takýchto meradlách. Odvaha sfilmovania sa tiež neodopiera. Rád by som vedel, či mentálne zaostalé chovanky ústavu boli ozajstné herečky alebo to zahrali ozajstné, zaostalé dievčatá. Pokiaľ áno, snímam klobúk pred nimi aj pred režisérom utiahnuť a zrežírovať ich asi nebolo ľahké a pokiaľ to boli herečky, tak to čo previedli sa len tak nevidí. Brutalita, vyšinutosť a mentálna chorobnosť boli vykreslené do posledného detailu. To všetko by som však priradil opatrovateľkám. Nie pacientkam. Aj keď nedám plné hodnotenie, ostáva mi z filmu husia koža. A to pritom vadilo len pár chybičiek krásy ako lepšie rozvité charaktery postáv a silnejšie naviazanie s divákom, tým pádom bol aj záver menej dojemný. 80%. (19.08.2007)