Dva papežové

No vida. Koukám, že nejsem jediný, komu po zvolení Františka proběhlo hlavou, že se strašně podobá Jonathanu Prycovi alias Nejvyššímu vrabčákovi alias bondovskému padouchovi Carterovi. Pro tu roli byl jako stvořený. Jedna z nejpůsobivějších věcí na celém snímku je především přirozený styl, díky kterému do sebe tvůrci hravě prolínají vtipné a milé momenty společně s těmi závažnějšími a hlubšími. Není to jen dobře napsaná kecačka mezi dvěma muži víry, kteří se v mnoha názorech liší, je to i skvělá demonstrace toho, že i když se mohou papežové zdát jako staří podivíni, kteří nedokáží mluvit o ničem jiném než o bohu, jsou to stále jen lidé. Lidé, co mají své preference v jídle, hudbě (ta ABBA mi vykouzlila úsměv na tváři) nebo i fotbalovém mužstvu. Když už je řeč o hudbě, její výběr je zde senzační. V mnoha momentech působí, jako kdyby do dané scény vůbec neseděla, ale zároveň se ta bizarnost divákovi bude vlastně zamlouvat. Nemuselo to být tak sentimentální, plus některé scény z Bergogliovo minulosti postrádaly švih a nějakou silnější emocionální dávku. Chemie mezi oběma papeži ale skvělá, své na tom dělají ty opravdu dobře napsané dialogy. Hezký film. Akorát si říkám, že by bylo vtipný, kdyby Benedikta místo Hopkinse hrál Ian McDiarmid. Benedikt totiž zase trochu vypadá jako císař Palpatine. A to nic proti němu! Má prý rád kočky, takže u mě má plusové body! Průměrné 4* (28.01.2020)

Nejsem úplně nadšený tím propadnutím kultu "cool papeže" Františka. Františkovo papežství je založeno na charitě, starosti o neprivilegované, přírodu a důraz na osobní skromnost, což je jistě chvályhodné (a nějak se mi zdá, že by to mělo být v církvi automatické), nicméně to je zaměňováno rovnou za politickou progresivitu - přitom jeho aktivita v důsledku spíš oddaluje nutnost církve se změnit, není začátkem těchto změn. Naivní progresivní katolíci si do jeho slov projektují přísliby do budoucna, které on přitom popírá a označuje za vytrhávání z kontextu. Je vlastně trochu legrační, jak vehementně je tlačen do pozice bojovníka za novou církev, kterou přitom nechce zastávat. Ale to moc odbíhám od filmu - který je produktem tohohle klišé, ale to neznamená, že ho musím automaticky shodit ze stolu. Jen je třeba říct, že je vhodnější vnímat ho odděleně od reality a zkraje přijmout, že nijak nereprezentuje žádný existující předobraz. A na tenhle posun mají filmaři jistě právo. Dva papežové jsou v této podobě zajímaví a místy strhující. I když bych ocenil větší vyrovnanost. Benedikt dopadl přesně opačně oproti Františkovi. Ratzinger je už půl století vnímaný jako přední konzervativní intelektuál v církvi a je tu zde tak i představován, jistě tedy nesmírně informačně vybavený člověk (který mimochodem stál jako jeden z prvních za odkrýváním sexuálních skandálů - což film podává přesně opačně). Sir Anthony ale neustále lape po dechu a neví, jak na úžasná hluboká Františkova prohlášení reagovat. Je to takový starý dědek, který dělá věci postaru a nepřemýšlí o nich. Jediná jeho možnost vykoupení je poznat svou omezenost. Ve filmu, který chce představit názorový střet formou vybroušených dialogů, považuju za problém, když jedna ze stran (i strana, se kterou z větší části nesouhlasím) je viditelně uměle oslabena. Dva papeže je tak třeba vnímat v jejich efektivitě - v tom, jak dobře jsou Hopkinsova unavená agresivita a Františkova dobrota záběrovaná, jak umí strhnout dramatickým okamžikem. Je to o tragice Ratzingerovy zbytečnosti a očistnosti Františkova dobra - ostatní je jen omáčka. Nejde to vnímat jako diskuzi, jako střet argumentů. Jak vyplývá z mého hodnocení, pořád mi to stačilo, ale vlastně ten film k mojí spokojenosti dost prokličkoval a doceňuju ho i navzdory tomu, že proti tolika jeho kvalitám, které se tu zmiňují, bych protestoval. Zážitek tu pramení ze vzrušení a z emocionálního konfliktu dvou notorických stereotypů, ne z hlubokých myšlenek a hodnot. Pořád mi to stačí, jen teda doufám, že lidi po zhlédnutí nemyslí, že to je film o člověku, který je nyní papežem, a jeho názorech. Po zamyšlení se nakonec spokojím se třemi hvězdami - hlavně pro zdržující a nefunkční flashbacky, které jsem k ničemu nepotřeboval, i tak ale pořád převažují pozitivní dojmy ze zábavného slovního fotbalu. 70 % (29.12.2019)

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní. (24.04.2020)

Dal bych odpad, ale herci hrají fakt skvěle a výprava je dokonalá. Jinak ať mi nikdo netvrdí, že nejde o film na objednávku. Kardinál Bergoglio je úpa úžasný, civilní, moderní, fandí fotbalu, má rád skupinu ABBA, miluje uprchlíky (jedno, že spíše ekonomické migranty), ale ten Ratzinger, poslyšte, ten pořád lpí na tom kozervatismu, a tak musí dobrák Bergoglio přiletět do Říma, aby Ratzingerovi otevřel oči, a ten si pak mohl zatančit tango a s Bergogliem u pizzy a fotbalu kouknout na fotbal... Jen mám sice pocit, že ten Bůh a Desatero a hřích a kříž se někam vytratily, ale tady jde o liberální hodnoty, které naženou hromadně zase lidi do kostelů! Bez ironie, tenhle film je  jedna velká blasfemie na papeže Jana Pavla II. i Ratzingera. Celé se to od začátku veze na vlně "Jan Pavel II. posílil konzervatismus v církvi zaměřený proti homosexuálům a svěcení žen", "Ratzinger nezná písničku od skupiny ABBA, kterou si píská Bergoglio", "kostely se nám v Evropě vyprazdňují, je třeba svěží vítr z hor", "Bergoglio má oblíbené fotbalové mužstvo, tak je fajn", "Bergoglio představuje změnu, reforma je fajn", "Bergoglio obědvá s černošským kardinálem, Ratzinger ne" (velká lež, poslední knižní rozhvor dělal Ratzinger s africkým kardinálem Sarahem!), "Lidé opouštějí katolickou církev kvůli konzervatismu", "uprchlíci jsou fajn"... Atd. Ostatně se tahle hra hraje i obrazem - Bergoglio je čilý, aktivní, zajímá se o koření, Ratzinger se všude jen šourá o holi. Hodně to překrucuje skutečnou Ratzingerovu osobnost, jeho myšlení a názory, a na druhou stranu to hodně idealizuje Bergoglia, kdy se temné stránky jeho života ponechávají vědomě stranou. Není to fér. Takže film působí spíše ideologicky, na objednávku. A dnes už můžeme říct, že tento "nový, svěží vítr" nové katolíky do kostelů nepřivedl, navzdory této až přehnané agitační adoraci jak z dob statečných komunistických ocelářů. (18.08.2023)

Příjemná konverzačka, ve které uvidíte papeže koukat na Komisaře Rexe, nebo pochutnávat si na stánkové pizze. Právě jeho zobrazením coby člověka, který se taky potřebuje vyzpovídat a který může mít taky pochyby o svém poslání, si Meirelles získává diváka. Přátelství, které si tito dva ze začátku nesbližitelní knězové postupně vytvoří, se stává hlavní linkou filmu. Velmi dobré obsazení obou hlavních postav. Hopkins si německého radikála podává s typickým gustem a Jonathanu Pryceovi pro zobrazení jeho jemnějšího protipólu naprosto stačí jeho přirozenost. (08.01.2020)