Svatá Maud

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)

Saint Maud je rozhodně velmi nadstandardně dobře natočená, Rose Glass se uvedla jako režisérka, na kterou si je do budoucna potřeba dávat pozor a její tvorbu sledovat. Její debut je temným psychodramatem s nepříjemnou, lehce hororovou atmosférou. Což jsem čekal, a nejsem tedy vyloženě zklamán, byť mírnou pachuť mrzutosti, že se to nevytočilo do větších hororových otáček, cítím. Potenciál v tom příběhu o labilní nábožensky založené sestřičce, která dojde k přesvědčení, že ji bůh předurčil k záchraně duše své ne zrovna křesťansky se chovající pacientky, byl. K významnější spokojenosti bych zkrátka trochu víc té čisté žánrové radosti potřeboval. Velkým plusem je ovšem rozumná stopáž, dokážu si představit autory, kteří by to samé natáhli na dvě hodiny. (01.02.2021)

Škoda, že se Saint Maud držela vcelku moc jistě u země a netlačila víc na pilu, určitě by to sneslo ještě pár scén navíc, které by ještě více prohloubily poznání vnitřního stavu zdejší hlavní postavy. Narážka na Williama Blakea a jeho originální vymyšlený náboženský systém zde není zmiňován náhodou a náboženskou fanatickou vírou je tento film přímo protkaný. Pro herečku Morfydd Clark byla role jako ušitá a na režisérku Glass si taky dám pozor, protože společně s Corrinou Faith mě teď ženské režisérky uměly poslední dobou překvapit. Navíc mě tento snímek zase ujistil v názoru, že ortodoxní věřící jsou prostě blázni. (04.06.2021)

Je až překvapivé, jak rychlý tento film je na to, že se ve filmu vlastně nic neděje. Nemůžete mít hororový/psychologický film, když 70 minut z 90 minutové snímku nemáte žádné napětí. Je zde sice kvalitní kamera a hlavně kvalitní herecké výkony (hlavně tedy hlavní postavy), ale to nevyváží nudu, kterou musíte prosedět. Radši můžu doporučit například film Possum nebo First Reformed. (01.02.2021)

V první řadě nechápu, proč dal na ČSFD tomuhle filmu někdo zavádějící nálepku horror. Protože pojednává o otázkách života a smrti? Ano, pro někoho jsou taková témata jistě horrorová, neboť současní lidičkové myšlenky na smrt bázlivě vytěsňují. Nebo kvůli několika halucinačním scénám jurodivé masochistky Maud? Ale kdeže, spíš než o horror se jedná o psychologické drama. A s pořádným artovým ocasem, je vidět, že mladá pí rejžová není žádná tuctová, povrchní a duchoprázdná slečinka. A i když možná někteří řadoví fanoušci vampyrismu a zombismu budou trochu zklamaní, u mne naopak vládne velká spokojenost. Hodně příjemná hoďka a půl, během které jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je neklamné znamení mého nejvyššího diváckého zaujetí. S chutí zaokrouhluju nahoru za úžasnou Morfydd s úžasným jménem, za závěrečnou scénu a za mnoho dalších podnětů. A Bůh Otec šprechtí velšsky, cool. (03.02.2021)