Ichi the Killer

Takaši Miike je jednou z nejpozoruhodnějších osobností světového filmu. Navzdory žánrově i tematicky pestré filmografii ho mnoho lidí má za tvůrce divných, obscénních a stylově brutálních filmů a Ichi, jeden z jeho nejproslulejších titulů, to zdánlivě potvrzuje. Jenže na dílo brakového režiséra je film v postavách příliš propracovaný, v užití a stylizaci násilí příliš důmyslný a v závěru až příliš matoucí a zcizující. Miike totiž moc dobře ví, co dělá, a ze všeho nejradši manipuluje diváky. Ichi je jeho sonda do diváckého vnímání násilí. (07.08.2008)

Kakihara je hlavným zabijakom Anjova gangu v Shinjuku. Jedného dňa, spolu s peniazmi zmizne samotný hlavný boss, Anja. Takmer každý ho upodozrieva z úteku, len Kakihara sa domnieva, že bol unesený inou mafiou. Krutý, bezcitný vrah sa tak dáva na cestu objasnenia pravdy okolo šéfovho zmiznutia. No čo keď je únosca ešte väčším monštrom? Tak toto bola maximálna šialenosť. To sa ani nedá inak označiť. "Ichi The Killer" je jeden z najbizarnejších "splater" zážitkov s akým som sa stretol. Mučenie, gore, podivínsky poňatý príbeh podaný ešte zvláštnejším spôsobom ma nejeden krát prekvapil natoľko, že som s otvorenou hubou čumel nato, čo "šikmáči" dokážu natočiť, aby šokovali diváka. Presto všetko, nemôžem tvrdiť, že by ma nejak mimoriadne bavil, no zároveň, ani NEbavil. Nechápem, no ani sám pred sebou si to neviem vysvetliť. Nie to ešte užívateľovi ČSFD, ktorého hodnotenie pochopím, nech bude akékoľvek - 65%. (09.08.2014)

Dějově lehce zmatená exploze násilí. To samo o sobě je vskutku ďábelsky a detilně propracovné, na druhou stranu tempo je místama dost kolísavé, místama mně film uspával, místama jsem nestačil valit oči. Každopádně je nutno uznat, že ICHI je nadprůměrná záležitost, takových filmů se moc nevidí, režie je vynalézavá a atmosféra je super. (19.09.2004)

No je to divné chvílemi zvrácené a směšné, dějově občas nepřehledné. Přesto, kdo má rád Miikeho "úchylnosti" přijde si na své. já už jsem od něj viděl lepší filmy. Škoda tak dlouhé minutáže, nebo spíše špatně seskladaného děje. Charaktery jsou zde vskutku unikát, jinde by jste je asi nenašli, Kakihara, Džidži, Karen, jde znich strach. (17.01.2009)

Nic než série násilně pospojovaných výjevů ze soudku nesourodosti. Hudba + efekty dosti nepříjemné. Nepopsatelně se mi stýskalo po genialitě Ôdishonu, neboť zde se chvílemi vyskočilo z rytmu do "fakt demence s pěti hvězdičkama", jak by poznamenal Kakihara (a já, pokud bych chtěl být nemístně zlý). Avšak i Koroshiya 1 má koneckonců svoje nepopiratelné kouzlo a vnady. Za opratěmi se skví Takashi Miike se svou nenapodobitelnou invencí a režijní bravurou, která pokaždé zaručeně vytrhne z nastupující nudy. Byl bych idiot, kdybych (alespoň) jeho vizuální hrátky patřičně neocenil... (29.08.2008)