Hra na oliheň

Konečně jsem taky mohl naskočit na divácky oblíbený Netflix hype train. Hra na oliheň nepřináší nic nového pod sluncem, ale exotické pozlátko zkrátka přiláká každého a i hloupější zástupce IG generation donutí k zamyšlení nad současným stylem života. Předčasný vrchol přichází u emočně vypjatého Kganbu, ale moje nejoblíbenější hra je rozhodně skok do skla. S1: 80% (07.11.2021)

Hype, hype, hype and cheap thrill... Popravdě téma eliminačních her je těžce profláklé v manze, anime. Ale i ve filmu vzpomeňme z 90.let na The Cube, v seriálech loňský japonský počin Alice in Borderland, který jasně ukázal limity tohoto žánru. Squid Game můžete vnímat jako neškodnou akční zábavu, v tom případě, ale není dostatečně nápaditá, protože charaktery nemá moc zajímavé a hlavní herec vše nevytrhne. A tím pro mě není jen Lee Jung Jae, ale Oh Young Soo v roli toho nepatřičně působícího staříka. Sympatická je i kapsářka Kang Se Byeol,Jung Ho Yeon si na nováčka v první roli počíná více, než slušně. Některé díly mají spád, jiné se táhnou, a chybí mi v tom něco hlubšího, překvapivé nápady. Hlavní hrdina Song Gi Hyeon je navíc docela mamlas. Hvězdná camea, která nejmenuji to nevytrhnou. Technicky a řemeslně je vše v pořádku, ale prostě je to příliš jednoduché a prosté, co mě má zaujmout k repríze? Pokud je to viděno jako podobenství na moderní společnost, tak mě tahle pseudoneomarxistická úderka nedojímá. Pravdy typu, že silnější, gangy vládnou, peníze nás mění k horšímu, ale my to napravíme, že na první místa existence dáme jiné hodnoty... Vážně, tomu máme věřit? Vždyť je to dětinské, působí to banálně. Hlavní herec je jeden z předních multimilionářů v Koreji. Navíc jestli to má být výpověď o společnosti, všichni se chovají jako krysíci v kolečku, a to béčkové zpodobnění choutek bohatých mocných je na úrovni capartů z druhého stupně základní školy. Tímhle se fakt bohatí a mocní tohoto světa nezabývají... Mám podezření, že některé tituly Netflix vybírá podle formule, musí to zaujmout co nejvíce lidi..., i když to bude debilní. (04.10.2021)

Nebudu ohrnovat nos nad tím že to je Xtá variace na populární antikapitalistickou alegorii - není náhoda, že je ten námět tak populární, je zkrátka zábavný a velmi vděčný. Mrzí mě jen nevyrovnanost - chvílemi jsem si při sledování říkal, jak chytře je něco rozvedeno, abych o chvíli později kroutil hlavou nad doslovností nebo zmatečností jiného motivu (a upřímně řečeno si myslím, že ačkoliv je SG skvělá na takové té tezovité rovině kritizující kapitalizmus jako celek, velmi nejasno má ohledně kritiky individuální role v celém procesu a v tomhle ohledu utíká k těm nejpovrchnějším zkratkám upřednostňujícím dojímavost nad sdělením). Rozhodně ale chápu, proč je tenhle seriál světovým fenoménem. Vnáší do mainstreamu asijský mix, který je tím lákavější pro méně zkušené (a mladé) diváky, kteří při sledování nebudou vycházet z údivu, že něco může být tak hluboké a promyšlené, protože nikdy nic podobného neviděli. To nemyslím vůbec jako urážku - Squid Game je perfektní Událost, kterou můžou sdílet prakticky všichni konzumenti popkultury, což je svým způsobem vzrušující. Jasně, mohlo to být promyšlenější, doladěnější, možná i trochu svižnější, ale to tolik nevadí. Monologování v posledním dílu už sice přechytřelé monologování věcí, které bychom měli dávno chápat, sice natahovalo strunu trpělivosti, ale nepraskla. 3 a 1/2 (07.10.2021)

Skvělá záležitost, která potěší hlavně ty, kteří čekají na druhou sérii Alice in Borderland (a taky ostatních survival záležitostí typu SAW nebo Escape Room). Navíc musím říct, že „Hra na oliheň" je ještě mnohem vybroušenější podívanou, která precizně buduje vztah k postavám a skvěle pracuje s myšlenkou dilematu účasti v soutěži. Díky tomu prakticky „žijete s postavami". Prožíváte s nimi jejich strachy, pocity úzkosti a nerozhodnosti. Nečekáte jen na to až je všechny v dětských hrách pozabíjí. A to je jednoduše paráda. Občas se objeví nějaký menší logický nesmysl (hlavně mimo arénu), ale vzhledem k žánru a typu seriálu je až s podivem, že je jich vlastně dost málo. Z další série mám mírnou obavu, ale tohle můžu s klidem doporučit naprosto každému. Jsem navíc docela rád, že se díky Netflixu dostávám více i k různým asijským projektům, které jsem v minulosti docela míjel. (23.09.2021)

Pod názvem jako z úchylného ťamanského porna se tentokrát ukrývá snad asi ten nejlepší počin psožravců, jaký jsem kdy viděl. Do detailu promakaná nekompromisní šikmooká vybíjená a rozmanitá psychosonda, co všechno je schopen širokospektrální výtěr korejských zmrdečků a zmrdů udělat pro prachy a pod existenčním tlakem. Tenhle Hwang je fuckt frajer, který je schopen úžasně kreativně a téměř bez obvyklého asijského patosu i přitroublého kokotění uplácat a skvěle vypointovat sysluplnou, krutopřísnou masárnu, což mimochodem blahé paměti prokázal už při dokonale romantických trampotách kimči pedofilů. Zároveň se jedná o historicky první otevřeně rasistickou a homofobní dezintegrační kompozici Netflusu zcela bez negrů, jediný homoklád je úchylné otylé anglosaské hovado a tranzistor začal hlavní hrdina přelaďovat až v posledních deseti minutách. Velmi osvěžující. Bravo! (04.10.2021)