Okja

Bohužel hrozná blbina. Chvílemi člověk neví, jestli si to dělá srandu samo ze sebe nebo co vlastně, chvíli to zase brnká na smutnou notu. Mijin dědeček vypadá jako bezďák, kterýho našli na nádraží (a stejně tak chlastá) a ne jako nejlepší "local farmer". Celé je to takové nesourodé a charaktery postav se mění častěji, než ponožky jejich protagonistů. (02.07.2017)

Toto môže napadnúť len Kóreu, pričom by ma fakt zaujímalo, čo chcel týmto básnik "povedať". Joon-ho Bong je u mňa za pá snímkov, ktoré produkoval (Madeo, Memories of Murder) neskutočným borcom, no toto jeho domáce pestúnstvo špecifického "digital" maznáčika, v kombinácii boja so svetovou populáciou konzumujúcov všetko dýchajúce, bohužiaľ príliš nesadlo. A to píšem napriek tomu, že to bol najmä úvod, ktorý dostatočne zaujal. Bohužiaľ však, po "návrate" do Nového Yorku, môj interes začal upadať, až mi bolo šuma fuk ako to celé vypáli. No a mimochodom, ten záver vrátane vývoja deja je taktiež akýsi ne-Kórejský, nezvyčajne čitateľný ... (05.07.2017)

Prasátko Babe (v podobě bachyně všech bachyní) už zase jede do města aneb sociálně-korporátní kritika skrze žánrový megamix s pitvořícími se hvězdami za doprovodu balkánské dechovky. Dle veškeré logiky by to nemělo fungovat, ale Joon-ho Bong již poněkolikáté dokazuje, že nesourodost umí udržet na uzdě. Sice to má zákonitě mnohá "ale", ovšem výsledek je vždy minimálně zajímavý a v těch nejlepších případech, ke kterým se i Okja těsně řadí, dokonce přímo výtečný. (02.07.2017)

Hrochoprase vypadá fajn a docela chutně - sorry, já fakt nejsem vegetarián. Překvapivé je, jak dokázali hrozivě omletý námět - dítě se snaží zachránit něco, co miluje, před zlovolnou korporací - podat svěže a šťavnatě. A to zejména tím, že snímek si až cynicky dělá srandu ze všech zainteresovaných stran: z korporace, jejích oddaných zaměstnanců, i ze zaměstnanců, kteří jsou lemplové, z televizních zábavných pořadů i z ekologických aktivistů. Ze všech si střílí stejně, hlavně z jejich stádnosti a tupé umanutosti. Vlastně i z nevinné hlavní hrdinky, která kvůli svému hrochopraseti překoná půlku světa, ale sama si s dědečkem dává k večeři ryby nebo kuřata, takže taky schvaluje zabíjení kvůli jídlu. ____ Je to vážně hodně cynický film. (01.10.2017)

Nie je zvykom, aby aktivisti Animal Liberation Front boli v blockbustery takéhoto rázu zobrazení v pozitívnom svetle, a už vôbec nie aby tvorili hlavných kladných hrdinov. Vzťah dievčaťa k zvieraťu je tiež vykreslený veľmi pekne a emocionálne. Je to veľmi dobrý spôsob, ako poukázať na šialenosť priemyslu živočíšnej výroby, konkrétne na príklade veľkochove prasiat. Vystupuje tam síce druh, ktorý sa podobá skôr na hrocha ako na prasa, ale po celý čas sa hovorí o „geneticky modifikovaných prasatách“, čiže ok, žiadna veľká fikcia. Myslím si, že tento film je skvelá agitka, ktorá môže potenciálnych veg(etari)ánov presvedčiť, a napríklad aj to, že na Americkej premiére sa podávali iba pescetariánske jedlá, dosvedčuje, že iba neidealizujem. (31.07.2017)