Elvis

[90%] Viděno v kině. Dle traileru jsem na to moc neměl chuť zajít na velké plátno, ale nakonec jsem udělal dobře, že jsem šel. Úvod mi přišel takový roztěkaný, trvalo mi asi 15-20 min, než jsem se do toho ponořil a pak už jsem se bavil až do konce. Hlavně je to točeno takovým zvláštním stylem, kterému vévodí zajímavý soundtrack, kdy v určitých dramatických scénách je to až na oko hudebně přemrštěně dramatické, ale to mi vůbec nevadilo. Písně byly super, postupně gradovaly a nejvíc se odráželi až v pokročilé půli snímku. Ústřední herec Elvise to zvládl dokonale i po herecké stránce. A co náš filmový velikán Tom Hanks? Po delší době se nám pořádně pochlapil a sehrál solidní herecký výkon. Zbytek herců též v pohodě. Takže, třeba takový Bohemian Rhapsody je u mě úplná topka, ale tohle k ní nemá moc daleko. Dlouhá stopáž není problémem, takže já se mohu časem jen těšit na další a další vidění. Skvělá práce! (29.06.2022)

Za mě tedy žádná velká hitparáda. Bazův bazerantský styl je v podstatě jeden velký načančaný troubící jelen pro kulturně zdegenerované požírače pukjádra, přičemž dramaturga pravidelně zapomíná někde v gejklubu. A tak životopiss nejslavnějšího kolotočářského cigoše a plagiátora světa, který skončil jako napikovaný hotelový klaun naší kozy, je, jak bývá u Lulana zvykem, opět poměrně nezáživným, sterilním a řádně přebarvičkovaným popkulturním dávidlem, nicneříkající kýčovitou prezentací pozlátkových hlavněproudých (pseudo)fucktů a pásmem sameťákem zabroukaných, bezskrupulózně vyčórovaných negroplísní se stopáží naprosto hostilní k prdeli i k trpělivosti. Nevýrazný Prdlák nemá kromě epileptických tanečních záchvatů a živočisného pocení se v homopelerínkách co hrát a slouží v podstatě jen jako komparz Tomáši Visýmu, který se po dlouhé době konečně trochu vymanil ze své standardní škatule empatických dobroserů a fantasticky si střihnul řádně slizkého, veskrze ďábelského memphiského Kočku. Což je asi jediným pozoruhodným atributem tohoto dost úmorného žehlícího martýria. (28.06.2022)

No teda. Byla jsem po několik měsíců vystavena mediální masáži propagující tento film, a stejně jsem si předem neuvědomila, že ve filmu hraje i Hanks, a ani to, že hraje hlavní postavu. (A stojím si za tím, že na záporáka nemá tu správnou jiskru, pořád působí jenom jako pohádkový dědeček se stupidním přízvukem, který ta skutečná postava prý ani neměla.) Sice to je běžný přístup používat v životopisných filmech někoho jiného jako vypravěče a průvodce k nazírání na hlavní objekt zájmu, ale způsob, jakým to Baz udělal tady, odsunul Elvise na druhou kolej a učinil z něj kompletně pasivní figurku. (A je mi to až líto vzhledem k tomu, jak citlivý a přesný výkon Butler podává v porovnání s Hanksovým pitvořením.) Mému zmatení/nepochopení/nepřijetí filmu určitě nepomáhá, že na rozdíl od spousty jiných hudebníků jsem o Elvisovi nikdy nic nečetla a tak o něm nic nevím, a tento film neudělal nic pro to, aby mě přesvědčil, že na něm jako osobě bylo něco hodno zájmu. Nejvíc tak pro mě "Elvis" představuje možnost podívat se, kam se posunuly Bazovy schopnosti, a z toho vývoje jsem taky docela smutná. Některé pasáže, například jak se samy se sebou střetly různé verze That's Allright, jsou promyšlené a políbené vyšším plánem, ale jinak mi pan tvůrce připadal jako by sám nevěděl, proč co dělá. Moderní covery/varianty/aluze Elvisových písní puštěné k některým scénám působily násilně a náhodně. Buďto na ně měl být dán větší důraz jako na budoucí odkaz toho, co se na plátně odehrává, a nebo tam radši neměly být vůbec. Možná když by si člověk pustil soundtrack a soustředil se jen na hudbu, tak se vyjeví síla této rozmanitosti svedená na jedno místo, ale při promítání filmu samotného, kde se zmíněné skladby jen tak mihly, jako by se tam ocitly omylem, a než si člověk stihl uvědomit, co to vlastně poslouchá, byly pryč, mi to připomínalo spíš zoufalost a bezradnost než tu slavnou "inovativnost", která se Bazovi napříč jeho kariérou přisuzuje. (18.08.2022)

Elvis je příjemný hudební biopic, jenž dějově nepřináší nic moc nového pod sluncem a lehce si pozměňuje stěžejní události, aby kolem nich vystavěl o něco lepší drama, nicméně jeho hlavní devízou je samozřejmě svérázný režijní uchopení Baze Luhrmanna a zejména odevzdaný herecký výkon Austina Butlera, jemuž se podařilo s postavou Elvise od prvních minut naprosto sžít. Komu se však nepodařilo splynout s charakterem a kdo ve filmu trčí jak bolavý prst, je Tom Hanks. Je to tak trochu o tom, zda to jeho svébytné snažení přijmete, ale já zkrátka za celé dvě a půl hodiny nevěřil, že vidím kolonela Toma Parkera, ale spíše jen Hankse přehrávajícího pod nánosem prostetik. Baz Luhrmann dávkuje svou hyperstylizaci někdy až zbytečně moc a jeho výběr doprovodného soundtracku, respektive moderních hudebních žánrů, bych v příběhu o králi rock 'n' rollu při vší slušnosti označil minimálně za pochybný, v každém případě i přes tyhle rušivé elementy film v prvé řadě divácky funguje a nabízí opravdu velkolepou podívanou, již je hodno vidět pokud možno na velkém plátně. Za mě mírně rozpačitá spokojenost. (01.07.2022)

Jediná pro mě výtka by byla, že to trochu působí jako trilogie, ze které někdo ztratil prostřední díl - ten časový skok uprostřed je docela divoký, i když svým způsobem dává smysl. Jinak naprosto perfektní ve všem, co chci od Baze Luhrmanna. Je to film, v kterém bych se rád ztrácel klidně dvakrát tak dlouho. Úžasný zážitek. (20.06.2022)