Seveřan

Rozpolcené pocity. Jako divák jsem si Seveřana tolik neužil, ale jde o nejlepší film, co jsem v kině letos viděl, spolu s Batmanem samozřejmě. Od Roberta Eggerse jsem viděl všechny-oba filmy, takže jsem přesně věděl, co čekat a ačkoliv jsem slyšel ohlasy, že je Seveřan podstatně diváčtější než Maják s Čarodějnicí, zas o tolik mi to tedy nepřijde. Nicméně celkově jsem rád, že takové filmy ještě pro kina vznikají, a to jako masovky, jelikož devadesát mega se bude poměrně těžko splácet. Do budoucna bych možná přece jen chtěl ještě diváčtější přístup v kombinaci s Eggersovou režijní jistotou, ovšem co se týče Seveřana, nemůžu vytýkat nic..jen jsem během filmu přemýšlel, co se ani honí v hlavách spolu-diváků, kteří max viděli nic nenaznačující trailer, třeba při scéně, kde se minutu vyje. :D Jinak, co se týče obsazení Seveřana, nemohl jej hrát prostě nikdo jiný než Alexander Skarsgård, jeho nabušenost a vložení do role je zkrátka ohromující.                                                      PS : Malinko mi přišly divné akční scény, které se zaměřovaly na hlavního hrdinu, kdy mi jednotlivé pohyby a reakce na útoky přišly podivně načasované a pomalé, jako kdyby se na ten úder jen čekalo a šlo se dál po nacvičené choreografii. Zajímalo by mě, proč to rejža nechal nasnímat zrovna takto. (22.04.2022)

A tak sa prihodilo, že akýsi artový hipster z Brooklynu natočil najlepší film o Vikingoch a v kontexte súčasnej kinematografie klenot v mori sračiek. Celý čas som chrochtal ako ošípaná s rypákom v plnom válove. Príbeh je zdanlivo jednoduchá báchorka o pomste, v ktorej sa však postupne stiera hranica medzi dobrom a zlom, až si takmer vymenia úlohy. Viac ako dej však zaváži mystická atmosféra podporená famóznym soundtrackom, gejzíry štiav a veľká snaha o akurátnosť historických reálií. Predpokladám, že puristi si tam nájdu také to svoje "trenky má z látky, ktorú začali na Islande tkať až o dve zimy neskôr", ale ja som bol nadšený. Malé koníky, veľmi dobré kostýmy, šperky, zbrane, lode, stavby, nevynímajúc detaily toho typu, že modla v svätyni na Kyjevskej Rusi je replika tzv. zbručského idolu, reálneho archeologického nálezu z Ukrajiny. Takisto zvyky, správanie postáv naprieč spoločenskými vrstvami, hry či rituály sú dosť verne zobrazené, vrátane pohrebu takmer doslova podľa Ibn Fadlána. Pri scéne, v ktorej hrdina bojuje s múmiou dávneho vládcu, zotne jej hlavu a tú potom vezme a položí mŕtvole medzi nohy, tak v celom kine nikto nič a ja chrochty-chrocht, lebo hlava medzi nohy alebo pod pazuchu sa dávala ako opatrenie proti návratu nebožtíka v podobe upíra, nemŕtveho, revenanta... Skvostný detail a takými je napchatý celý film. Oukej, dlhodobo si myslím, že Alexander Skarsgaard s jeho šteňacím pohľadom je mizerný herec a ani tento film na mojom názore nič nezmenil. Lenže Severan je okrem Hamleta či Beowulfa inšpirovaný hlavne Barbarom Conanom (nielen filmovým, ale aj literárnym, viď scéna v hrobke) a tak, ako kedysi k príbehu o pomstychtivom divochovi pasovala Arnoldova topornosť, tak sa aj do tohto rozprávania hodí Alexandrovo (ne)herectvo. (24.04.2022)

- Pomsta je má!-. Což se lehce řekne, dokud nezjistíte, že osud vám karty poněkud zamíchal, a překopal tak vaše plány. Spíše jsem očekával variaci na Statečné srdce, tohle ale mělo mnohem blíže k Excaliburu (z něho si vzal snímek nejvíce), šmrcnuté Barbarem (Conanem) a filmy, jako je třeba - Když letí havran. A to já zase můžu a vůbec mi nevadilo, že chvílemi se film proměňoval v naučný dokument o rituálech a obřadech vikingů. Líbila se mi mytologie, co nezapomněla ani na Odina, valkýry, Valhallu, norny a Yggdrasil, který tu ale současně představoval rodokmen. Pěkný vizuál, řachavý soundtrack a herecké výkony odpovídající povaze postav, včetně čubky Kidmanové. Nevěda o některých, jako třeba Dafoe či Björk, zjistil jsem je až podle titulků. A ta hromadná oplodňovací noc dýchající ryzím pohanstvím, jako by vypadla z Andreje Rubleva. Filmu jsem přicházel na chuť postupně a mám ho hned vedle Majáku. Eggersova Čarodějnice se mi zatím líbila nejméně... (14.05.2022)

No to mě poser! Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě pronést něco jako „Div se světe!“, „To tedy zírám!“ nebo nějaký podobný šosácký pamrd. Každopádně, buď se ze mě stal na postarší kolena artový hnědopich, nebo Vaječňák tentokrát opravdu natočil něco, co se dá vcelku zdárně „vstřebat“ a usedět i bez kapesníku napuštěného ředidlem a tolik erektilní Heideggerovy ontologie v müsli. No, jelikož jsem stále na štěrbiny (a štěrbiny na mě), neobjevily se mi lupy, uhry, nekokotám, nesmrdím, nadměrně se nepotím, netloustnu a ani nemívám nutkavou potřebu unudit se xmrti u kdejaké rádoby hluboce filosofující smažkopičoviny, abych o ní posléze mohl velkohubě žvanit, jak jsem ji pobral ještě lépe než samotný zfetovaný autor, který vesměs taky neměl šajn, o čem to vlastně narkotizuje, tak bude PŘE-QA-PI-VĚ asi správně za b). Vskutku jsem se s predicktivním tikem v oku upřímně děsil v očekávání další Topořící se Valhaly a duševně se připravoval na mentální i gluteální nekrózu, ovšem Vaječňák tentokrát jen pomlel Barbara Conana s bio Hamletem v naturální podobě, okořenil hrstkou Oidipia a naprosto uhrančivě (i díky Islandu) natočil poměrně strhující, poplatně době temnou, syrovou a surovou vikinskou mykologickou telenovelu se spoustou až za hranu odpudivě brutálních záběrů, zejména v podobě přímých a naprudko nasvětlených frontálních nájezdů na xichty příšerně zombifikované Kidmenky a i bez botoxu od přirození děsivé Aničky Krejčí – Radostné. Samozřejmě by to nebyl Vaječňák, kdyby se nesnažil i takto vizuálně orgastickou a poměrně záživnou ukázku toho, že scénicky i akčně potuněné oridžiny bez Třesoštěpovy slovní rakoviny a pouťové filosofie mohou být s kapkou Miliuse veskrze snesitelné, dokurvit nějakými těmi vikinskými pa-rituálními smaženicemi z lysohlávek a muchomůrek, avšak ty tentokrát, patrně za pomocí svého terapeuta, udržel na přežitelných dvaceti procentech hrací doby. Dvakrát do roka si to sice znova pouštět nebudu, ale bezprostřední dojem z některých scén a obrazů byl, promiňte mi ten buzerantský výraz, „magicky uchvacující“. A berte v ocas, že ty homokládoviny na plátně menším než 3 metry rozhodně tolik nevyniknou! (16.04.2022)

Seveřana jsem se trošku bál. Předchozí filmy Roberta Eggerse mi přišly spíš zajímavé než skutečně dobré a měl jsem strach, že v případě jeho novinky by trailery mohly lhát a že výsledek bude rozkročený mezi snahou o epickou vikingskou řežbou, a ne úplně přístupným autorským stylem. Ale bál jsem se zbytečně. Eggers totiž držel sebe jako umělce a auteura až nečekaně hodně na uzdě a jeho Seveřan je divácky velmi vstřícná podívaná. Není tu moc prostoru na nějaké interpretace obrazů, dialogů a čehokoliv jiného, mnohem víc jde o jen a pouze o onu vikingskou řežbu, která je v základu celkem prostá a její tvůrce si toho je vědom. Pokud přistoupíte na fakt, že Eggers chtěl jednoduše oživit legendu o zradě a pomstě, a víc než o cokoliv jiného mu šlo o to, aby na plátně ukázal krutý svět Vikingů a pořádně se vyblbnul po audiovizuální stránce, budete spokojení. Nebo možná nadšení jako já. Hudebně jde o lahůdku, z na jeden záběr točených scén dobývání měst, ve kterých umírají desítky lidí a krev stříká proudem, mi padala čelist k zemi, protože tohle vymyslet a zorganizovat tak, aby to klaplo, musela být šílená piplačka. Výsledek ale stojí za to. Hercům taky není co vytknout a fantasy prvky jsou do děje vložené nenásilně a do divokého světa plného podivných rituálů zapadnou naprosto přirozeně. Ty dvě a čtvrt hodiny jsem si užil opravdu hodně. Dovedu si ovšem představit, že fandové Majáku budou z tohohle vlastně až nečekaně divácky přívětivého filmu trochu rozhození. Já osobně jsem však letos zatím nic lepšího než Seveřana neviděl. (12.04.2022)