Suburra

Talianska mafiánovka. Ukazuje totálne prepojenie všetkých dravcov a žralokov zisku do jednej motaniny. V nej výkonné právo získali bezškrupulózni exekútori pokynov tých zhora. Vlastnou drzosťou bez rešpektu odmietajú byť len vraždiacimi svalovcami. Požadujú svoj kus lukratívneho žvanca. Potomkovia dôstojných mafiánskych starcov z juhu dýchajú z posledného. Snažia sa o aké-také zmierlivé riešenie konfliktov. Nastupujú nervní mladí! Obraz želéovito opojný, no opakovane mierne nudiaci. Hudobne sa to približuje oddychovým chill-outovým zákutiam festivalov. Dej útržkovito pobieha stamadiaľ aj odhentiaľ. Prechody sa nesú v mene halucinaginatívnej farebnosti a ukazovania na podobnosť prostredí Ľudsky premrštene poobsadzované. Možno v duchu hesla, že vo veľa veciach podsvetia držia vysoké karty aj Cigáni; vystupujú v tlupách. Celok zamotá vďaka zaľudnenosti a nedopovedanostii trochen aj mozgové závity. Škoda len toľka energie na ozvláštnenie. Pretože všetko to slúži len jednej zabijackej storke o násilí, ktoré eskalovalo z toho, že ambiciózni mladí chcú mať viac moci a výhod. Hneď a rýchlo. Ďalšie poučenie: Nekafrite sa tomu, kto je maximálne zaujatý vlastným opojením do jeho halucinogénno-premýšľavých snení a vízií. Môžete sa to totiž pekne odsrať! Poznámka: film ponúka minimálne jedno neodkryté tajomstvo. No ale nie také, čo by extra kvárilo hlavy. Skôr je v kontexte deja vedľajším, hoci azda kľúčovým. A to je fajn. Začína ním dej. Z času na čas sa tam vráti, A na chvíľu sa ponorí do dôstojne starobylých Vatikánskych chodieb s majestátnou výzdobou a kopcom v koži viazaných starobylých kníh. A pomedzi všetku tú duchovnú dôstojnosť a vznešenosť si pán pápež Ratzinger čosi ševelí, šepce svojmu miništrantovi, ani sa na nás divákov filmu nekukne. Nakoniec skladá úrad. Zvlieka prsteň. Odchod Ratzingera z Petrovho stolca bol fakt nečakaný a nevídaný. Mohol súvisieť s mafiánskymi kšeftami, financovanými Svätou stolicou? No mohol, taký intelektuálsky páprda musel kľaknúť z nôh na kolená, keď sa dozvedel o naozajstnom fungovaní korporátnej finančnej skupiny s názvom RKC. (19.01.2016)

Tenhle Štefan je fuckt třída a navazuje přesně tam, kde Damiano Damiani nechal Koráda Katániho sežrat chobotnicí. Místy si sice trochu hraje na Refna, nicméně na rozdíl od dánského nudila je každý jeho lysohlávkový záběr tisíckrát vyvážen sugestivně brutální realitou, která vám na patře zanechá nepříjemnou sýrovou pachuť nemytého italského ocasu. Bez jakýchkoliv servítek ukazuje, že Smolíkovic kočka už dávno není ta centrálně řízená Puzova romantická partička nonšalantních staromilských dědků s růži v klopě ručně šitého obleku od Armániho, nýbrž z řetězu urvaná banda hnusných vymaštěných cigošů, vypatlaných socek a bezskrupulózních smažek v sériových teplákovkách od Umbra, vkusně doplněných v Turecku šitými kundami z Boženky, která se bez jakékoliv hierarchie vzájemně řeže padni komu padni a bez jakékoliv úcty k životu terorizuje každého okolo. Do toho pár Babišů berluskoniovského typu bezostyšně hrabe u každého nabídnutého koryta, k čemuž se naprosto bezbožně přidávají i jako vždy nenažrané kudlanky a rozšiřují vatikánský imobiliář. Některé reálie velmi nápadně připomínají povltaví, až na to, že se tam mluví latinsky. No, takovému donu Vitovi by dozajista v hubě zhořkla cassata a rozkutálely se mu pomeranče, načež by ho jeblo z toho, jak se ta pečlivě pěstovaná tradiční chobotnice rozprskla v hejno zkurvených piraní a z Cosa nostry je teď Cosa lora, chaos dezorganizovaného zločinu. Genitálně natočený a hnusně mrazivý spektákl, po kterém si člověk přeje, aby někdo okamžitě odřezal Apeninský poloostrov a přilepil ho k Africe! (26.12.2015)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

Sebevědomá evropská žánrovka, která sice nikdy nenabídne tak cool hrdiny ani vybroušený scénář jako klasičtí zámořští konkurenti, ale přesto je příkladem divoce esenciální moderní filmařiny, která nehledí na konvence a servíruje takové audiovizuální hody, že plnohodnotně zaplní každičkou minutku své 130 minutové stopáže. Liboval jsem si v dravém tempu, v otevřených sexuálních scénách nebo poměrně naturalistické a uvěřitelné brutalitě a moc se mi líbila práce s nepůvodní hudbou, která paradoxně dodávala filmu v některých scénách ještě osobitější charakter. Příběh je sice rozprostřen mezi velké množství postav, mezi nimiž navíc není jediná, se kterou by mohl průměrný divák ve stádiu duševního zdraví sympatizovat a fandit jí, ale vyprávění je nesmírně konzistentní a střihač odvedl výbornou práci. Hodně velké překvapení, naše kinematografie má v Evropě nový vzor, kde tvůrčí inspirace neznamená úplné sci-fi - alespoň bych si to tedy snažně přál... 85% (11.01.2016)

,,Koupíme si kohokoliv. " Jako bych to v poslední době někde slyšel. ,,Kúpim si vás všetkých!" Raději mám fantastické filmy, tam alespoň člověk ví, že je to jen JAKO. Ani jedna kladná postava. Politthriller těžící z italské tradice neorealismu a politických dramat sedmdesátých let. Špinavé. Dekadentní. Jedna svině větší než druhá si jdou po krku. Zločin a korupce prorůstá celou společností. Výtvarná kamera a uhrančivá hudba. Prší. Déšť je očistou, ale nejprve s sebou nese smrt. Tušil jsem, proč tenhle snímek odkládat. Zlaté horrory. Na konci by se hodila věta - podle skutečných událostí. Zde bych jí věřil...ne jako u kdejaké mizerné duchařiny, která se nestala... (17.02.2017)