Hvězda padá vzhůru

Takhle to dopadá, když se svévolně zachází s národní klasikou. Josef Kajetán by si to možná blahé paměti rozmyslel, ale bohužel nemohl tušit, že se jednou ve Švandu dudáka promění Zlatý slavík osobně. Muzikálová modernizace celku nijak nepomáhá a filmu nezůstává nic víc, než status dobově poplatné absurdity. Svým způsobem se jedná tak trochu o žánrovou kuriozitu, nicméně Ladislav Rychman má ve své dílně mnohem zdařilejší kousky. (28.02.2009)

Jó, šaškonický lulák se vydal na normalizační touru. Karel Bůh si budoval v těchhle dobách největších sraček, co tahle země zažila v kultuře i společnosti od padesátých let svoji pevnou pozici, všichni chtěli budovat a pracovat a tvořit - až se všichni zpozvořili a tohle je jeden z důkazů oné dobové nestoudnosti. Pokračování vlastně až podnes a nejspíš na věčné časy... To je teda na dudy... Škoda slov... (17.04.2006)

Pro filmové masochisty až labužnicky vysilující náhražka za západní muzikály, která se strašlivě průhlednými postupy snaží „zplebejštit“ Karla Gotta. Jako naivní a dobromyslný chlapec z venkova musí hrdina pochopit, že jeho životním údělem není zpívat pro prachy, nýbrž pro český lid (který žádné prachy nemá). Co mu schází na intelektu, dohání nebetyčným narcismem, což bychom zřejmě neměli vnímat jako charakterovou vadu. Stejně tak se asi nepředpokládá negativní hodnocení faktu, že vše dobré se minimálně iniciativnímu protagonistovi přihodí bez jeho vlastního přičinění (nepotřebuje pěvecké vzdělání, neboť božský hlas dostal od sudiček, superstar se z něj stane díky věnované vestě). Dosažení úspěchu je věcí náhody, ne usilovné snahy. Každý může být Gott. A být Gottem se vyplatí! Protože je v podstatě jedno, jak velká je vaše důvěřivost, pokrytectví a natvrdlost a do jak kolosálních rozměrů narostlo vaše ego – jste-li Gott, vše vám bude odpuštěno. Šosácký nacionalismus je ospravedlňován vytvářením iluze, že Gott coby novodobý Švanda dudák navazuje na dávnou lidovou tradici. Jako zpěvák lidu (a tedy strany) by měl udělat totéž, co se žádalo od všech občanů – rezignovat na ambicióznější cíle a zůstat sedět doma na zadku. Film tak nepřímo vyjadřuje pohrdání nad všemi umělci, kteří se zaprodali západu. Ten je zde narychlo načrtnut jako místo dekadentních banketů, na nichž polonazí muži divošsky tančí s nestoudnými ženami. Jde jen o jeden z nemnoha nechtěně WTF momentů jinak veskrze nezajímavě nedobrého filmu, jehož prostřednictvím Rychman spáchal tvůrčí harakiri a Gott prokázal svou svolnost k intelektuálnímu kýčaření nejhrubšího zrna. 15% Zajímavý komentář: JFL (10.03.2013)

Filmový muzikál či písničkový film s Karlem Gottem, v jeho první hlavní roli, se uvádí jako jakási parafráze na klasické dílo Josefa Kajetána Tyla 'Strakonický dudák'. Svým způsobem se však nejedná o nic jiného, než zasazení příběhu s určitou úpravou do doby svého vzniku, tedy do sedmdesátých let dvacátého století. S úctou ke klasickému dílu byl plně natáčen přímo ve Strakonicích a jeho okolí. Ale samozřejmě, že diváci poznají i Prahu a Karlovy Vary. Bylo to ale všechno houby platné. V době uvedení do kin snímek diváci nepřijali. Karel Gott byl ve své roli nevěrohodný, což se u neherce v podstatě dalo čekat, a dílo J. K. Tyla bylo upraveno tak razantně, že z něho v podstatě nic nezbylo. Snímek, mimochodem natočený na cinemascope, se stal značně nezáživným. Bez patřičné energie a hlavně zábavného charakteru. Písniček nazpívané Karlem Gottem je tu sice více než dost, ale už videoklipy na jeho písně vypadají daleko lépe. Vliv trendu normalizace je na snímku zkrátka hodně znát, což snímek vcelku pohřbilo. A to si na tom dal, podle strakonických pamětníků, kteří se natáčení účastnili jako komparz, režisér Ladislav Rychman setsakramentsky záležet. Inu, doba snímku nepřála, ale čas dokáže udělat své. Ani dnes sice snímek nevypadá nijak povzbudivě, ale s úctou ke Karlu Gottovi a jeho písničkám se hlavně jeho fanoušci s tichou vzpomínkou na to jistě rádi podívají. (07.05.2020)

Když přihmouřím obě oči tak je to jedna hvězdička s odřenýma ušima za úvodní celkem dobrou píseň. Pak už je to jde skopce. Po šesti letech jsem to viděl znovu. Musím dost korigovat svůj původní názor. Myslel jsem si, že to je opravdu hrozný film, ale po letech se mi to kupodivu líbilo. Už úvodní scéna je dokonalá. Lépe nasnímaná jízda sanitky za podvečerní bouřky prostě neexistuje. Následuje krásná úvodní píseň. Ale i pak se na to dá koukat. Gottovi kupodivu jde i hraní, ve filmu vystupuje spousta krásných modelek a vynikajících českých herců (nejlepší Sovák). Tentokrát jsem celkem překousl i Molavcovou, která naštěstí nemá příliš velký prostor. Stopáž je dost přepálená. Pomohlo by zvláště prostříhání psychedelického pekla kapitalistického Alfatonu. Byl jsem maximálně překvapen, jak jsem po letech změnil na tento film názor. (21.06.2007)