Tajemství Ocelového města

Dobrodružný sci-fi film natočený podľa literárnej predlohy francúzskeho spisovateľa Julesa Vernea. Nie je to tak vizuálne pôsobivé ako diela Karla Zemana, ale aj Ludvíkovi Rážovi sa podarilo dobre spracovať danú tému. Kredit tohto snímku naviac výrazne zvyšuje celá plejáda prvotriedných českých hercov, ktorí sa tam objavili. *** (29.10.2008)

Způsob, kterým dokázal proměnit Ludvík Ráža vědeckofantastickou, v kontextu Verneova díla spíše průměrnou knihu v nadčasový zázrak syntetického žánru, dostupný právě tak dětem jako dospělým, je pozoruhodný. Postavy tohoto televizního díla skutečně žijí a zejména Jaromír Hanzlík tu dostal a beze zbytku v titulní dvojroli využil tuto příležitost k jednomu ze svých mimořádných hereckých výkonů. Myslím, že neaktuální není ani základní myšlenka díla o vítězství (řekl bych raději vítězení) demokracie nad zvůlí a diktaturou. Úroveň naší dětské tvorby let sedmdesátých a osmdesátých byla opravdu pozoruhodná, navíc hranice malé středoevropské země v řadě případů prolamující. Je to, chtěnechtě, nostalgie. A ne malá. (26.08.2007)

Ačkoliv jsem přečetl verneovek poměrně dost, musím se přiznat, že Ocelové město mezi nimi nebylo. Uchvátila mě atmosféra a také výprava! Začátek je dějově trochu náročnější a vyplatí se dávat pozor i na maličkosti, ale jakmile pochopíte rozdíl mezi Fortunou a Ocelovým městem, můžete si začít užívat plejádu vynikajících českých herců. Jediná výtka, která ale plyne z neznalosti předlohy (a pokládám ji proto jako dotaz) je, zda i v knize je společnost profesora Januse takhle jednostranně vykreslena jako echt kapitalistická (ve filmu je ostrý konstrast - obyvatelé Ocelového města chodí do skoro roboty, jsou terorizováni ozbrojenou složkou, můžou být kdykoliv propuštěni z práce jen zlovůlí zaměstnavatele - oproti tomu společnost kolem Sarrasina je spokojená, i když obyvatelé pro jistotu ve filmu raději nefigurují, předpokládá se, že všichni pracují a budují lepší zítřky). Je i v románu takový kontrast socialismus X kapitalismus nebo alespoň náznaky, že to takhle Jules myslel? (31.03.2014)

S ohledem na dobu vzniku slušná podívaná. Když jsem byl malý kluk, tak Verne byl pro mne ve spojitosti s knížkou nebo filmem obvykle kouzelnou jízdenkou do světa fantazie k tajemným dobrodružstvím. Neboť jeho romány vždycky přišly s něčím zajímavým. Jeho příběhy obvykle brázdily vlny všech moří a ve vědeckofantastické literatuře byl prostě mého dětství naprostá jednička. K jeho knihám se vracím už jen s nostalgickým pohledem a starou zaprášenou vazbu s obrázkem Julia Vernea očima jen pohladím. Ostatně měl velkou představivost a uměl tehdy předpovědět spousty věcí. No ale vrátím se k filmu. Musím se přiznat, že pomalu s přibývajícím věkem ztratilo toto zpracování příběhu už to kouzlo dětského pohledu. Přesto je to film, který jistě stojí i dnes za vidění. (02.01.2020)

Ocelové město je moje neojblíbenější kniha od Julese Verna a jsem nesmírně rád, že právě Češi ji zfilmovali. Už jenom proto, že když Verneovky zfilmuje někdo jinej, nestojí většinou za nic. Ale pokud je za kamerou Čechoslovák...Zvláštní, že se dříve takové filmy točili jako na stříbrném podnose a dneska po nich neskočí ani pes, a když už jo, tak jsou natočeny tak strašně, že se na to nedá koukat. V čem to tenkrát bylo tak jiné. Neřikejte mi, že Komunista šlapal na pilu a chtěl se veřejnosti představit v tom nejlepším světle právě díky dobře natočené Verneovce. Tahle nepatří mezi uplně ty nejlepší. Tam se řadí Tajemný hrad v Karpatech. I tak se mi na to ale koukalo moc hezky a závidím, především tátovi, který tyhle filmy miluje, dobu, kdy tyto filmy u nás v zemi vycházely a byla radost na ně koukat. (07.07.2010)