Čest a sláva

Podle knih či povídek Karla Michala vzniklo několik filmů či inscenací - vzpomeňme třeba Bílou paní s Irenou Kačírkovou v hlavní roli. Ironický postřeh nad věcmi doby konce 60. let najdeme i v tomto jinak historickém dramatu ze 17. století. Natočil jej v roce 1968 režisér Hynek Bočan s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli chudého zemana Václava Ryndy, k němuž přijíždějí protestantský emigrant a emisar francouzského krále pan Jindřich Donovalský (Karel Höger) a jeho družka v podání Blanky Bohdanové s nabídkou, aby se připojil k odpůrcům Habsburků. Když se Rynda konečně rozhodne, je už pozdě, byl uzavřen tzv. vestfálský mír, avšak jeho rozhodnutí se stejně obrátí proti němu. Historické reálie však hodně reflektovaly vývoj v Československu roku 1968, a tak se některé repliky staly slavnými vzhledem k tomu, že si je lidé vztahovali na aktuální politickou situaci. Není tedy také divu, že v roce 1969 byl film velmi rychle zakázán a znovu jej mohli diváci vidět až v obnovené premiéře v roce 1990. DVD nijak nevybočuje z tradiční produkce Bontonu - černobílý obraz má standardní kvality, zvuk je v pouhém stereo a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii a zhruba 5 - 8minutové rozhovory s režisérem Hynkem Bočanem a herečkami Blankou Bohdanovou a Ivov Janžurovou, kteří vzpomínají na natáčení a herecké kolegy a částečně se zmíní i o natáčení exteriérů. Publikováno: 27.05.2008 (17.08.2019)

Deprimující úvodní titulky, z nichž dobová atmosféra přímo sálá, a jedna na tehdejší poměry až nevybíravě násilná akční scéna představují bezpochyby jeden z vrcholů československé tvorby, avšak jsou v šíleném formálním kontrastu s celým zbytkem filmu, který je vlastně jen sledem více či méně zajímavých dialogů a excentrických hereckých kreací. Ne že bych si stěžoval - Hrušínský, Kemr i Höger jsou výborní, ale emocionální plochost a dost plytká dějovost mi nedovolily si snímek užít, nýbrž pouze docela pohodlně a bez následků přežít. A kvůli tomu jsem se na to přeci jenom nedíval.. 65% (05.03.2014)

O svědomí českého národa. 1) Kultivovaný, ale nevěrohodný rétor Jindřich Donovalský (Karel Hoger), kterému bych nevěřil nos mezi očima, rozehrává dramatickou partii se zprimitivělým, ale autentickým rytířem Ryndou (Rudolf Hrušínský)._____ 2) Film o svědomí českého národa nikoli nadarmo nese rok vzniku 1968, kdy otázky po smyslu národní existence byly na pořadu dne._____ 3) Vitex26***** vše ostatní napsal za mě, nemám k jeho komentáři co dodat. Snad jen v počtu hvězdiček se poněkud lišíme. (14.09.2009)

Myslím, že mezi všemi těmi rychlokvašenými historickými filmy, který se u nás točily v 60. letech jak na běžícím páse, ční Čest a sláva kvalitativně nebývale vysoko. Hlavně Hrušínský a Kemr hrají jako o život; oproti tomu takovej Lipský nebo Hanzlik zase byli skutečným zklamáním (zvlášť u Hanzlika, ztvárňujícího miniroli zlýho vojáka, nemohli tvůrci při obsazování postav zvolit míň vhodnej ksicht). Přestože je dílko vynikající a velmi mě potěšilo důvěryhodný zobrazení poměrů, který je třeba ocenit třeba ve vztahu rytíř - poddaní sedláci, samotná dějová linka je poněkud podivná a vůbec nepochopitelně na mě působí, proč se zemitý rytíř Randa nechá zfanfrnět k buntu od tradičně přemoudřelýho Högera. A když pak vytáhne se svými pěti sedláky do sebedestruktivní války s císařem pánem, působí to na mě už tak nějak debilně a parodicky. No a kdyby mi do tvrze přikodrcala sympatická Blanka Bohdanová, bičem bych jí hnal a ne jí vykrmoval celou zimu. (27.09.2012)

Film dobrý, to joo, ale slušelo by mu několik úprav. Předně bych uvítal trochu více lokací a ne dva exteriéry a dva interiéry. vůbec mi nevadí, že průčelí domnělé šlechtické tvrze je barokní sýpkou. Mnohem více by filmu prospělo více ticha a méně dlouhých dialogů, byť dobrých dialogů. Lepší zachycení dobové atmosféry a společenského rozvratu prostřednictvím širšího záběru by filmu pomohlo hodně. Hrušínského dramatická poloha, ne nepodobná Václavu IV., není špatná, ale sedí mi méně než bych si přál. Mnohem více mě zajímala postava Donovalského ztvárněná příjemným hereckým způsobem Karla Högera. Intenzivnější dějový posun by také nebyl od věci, nicméně zemitá atmosféra filmu je parádní a střídání vzletné archaické mluvy a vulgarit je příjemné. Rozuměj příjemné v tom, že v novodobých filmech vás do prdele nikdo nepošle. A drásající hudba Zdeňka Lišky vás ponoří do té správné depky. (07.11.2017)