Výtah

Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, ovšem pak mě to čaplo a nepustilo až do konce... Čtyři lidé ve výtahu, který se zaseknul, zvoneček nefunguje a oni zoufale hledají cestu ven.. Jednotlivé postavy jsou zajímavě napsané, výbuchy emocí v krizové situaci pochopitelné a pravdou je, že s touhle partou bych nechtěla uvíznout nikde.. Kritika systému (např. bezcitné zacházení se zaměstnanci) mi neunikla, mohla být klidně i ostřejší.. Posílám poděkování Willymu za tip.. (11.06.2024)

Tenhle film jsem viděl poprvé u nás na Jižní Moravě na ORF koncem 80. let takhle v noci, a přišlo mi tenkrát hodně napínavé, ačkoliv z rozhovorů jsem pobíral jen něco. Jakmile začaly v půlce 90. llet prorážet digitální média, snažil jsem se film sehnat, ale nedařilo se. A ejhle, on to Willy Kufault jen tak mírnix tírnix nasadí do Virtuálního kina. To mě dostalo. Musím s odstupem říct, že ten film je dokonalý. Třeba ze scenáristického hlediska jsem řičel blahem - dokonale dodržené veškeré postupy, poučené vedení děje, fázování informací o postavách, práce s divákem a jeho očekáváními, ale i s tím, co si musí domyslet za rámec filmu (a že k tomu veškerá a přesná vodítka dostal, ne jako v moderních opusech, kde sám autor netuší, jak to ukončit, tak nechá vyznění na divákovi samotném, ať si domyslí dle libosti). Pak se mi film líbil kamerou - jako bychom skutečně v té kabině výtahu byli, jako bychom sami lezli po těch lanech šachty, hereckými výkony a především realističností. Konec mne trochu zklamal, ale on nemohl být jiný, nedíval jsem se na pohádku. Ono ve filmu pár věcí zůstane jen naznačeno a nevyřčeno, ale hlavním tématem je skutečně nijak pozitivní přístup k lidem jako ke spotřebnímu zboží, bez ohledu na nějaké city. (Už proto nemohl film skončit jinak.) V tomto směru je dokonalé, jak ti čtyři přesně představují jednotlivé fáze vývoje - mladá nadějná, co půjde přes mrtvoly a různé postele, mladý a všeho schopný rebel, a pak starší verze takového dřívějšího rebela, a ještě starší verze toho na konci mladosti. Funguje zde velmi dobře psychologie postav, kdy nikdo není vyloženě hodný, ani zlý, každého dokážeme pochopit (a i to je scenáristický majstrštyk), ale i chvilkami nám může lézt na nervy - jako v životě. A když už to vypadá ve střední části, že nebude oč hrát, objeví se tzv. háčky (jak se tomu ve scenáristice říká), aby divák čekal, až se dozví konec jedné historky nebo řešení logické hádanky a tak. Fungují zde i druhé a třetí plány - když tak nad tím přemýšlím, samotná ta historka o chlapovi z mrazáku je vlastně symbolem toho, co se stane jednomu z hrdinů, aniž o tom má tušení. Možná časem ještě dopíšu edit s dalšími věcmi a přesahy, které jde ve filmu najít, ale je jich už teď mnoho. Podobně mnohovrstevný a ještě navíc profesionálně dokonale zpracovaný film jsem už dlouho neviděl. (04.06.2024)

"Výťah opäť nechodí, tak zdolať 13 poschodí, zostáva mi znovu po svojich." Pardon, byl jsem myšlenkami jinde! ;-)) Výtah... výtah... co mi to jen? Ano, už jsem doma! To je vlastně ta nahoru dolů jezdící kabina, které se vyhýbám jak čert kříži. Proč? Hoďte óčkem po tomto západoněmeckém akčním thrilleru (v hlavní roli s komisařem Schimanskim), a uvidíte! A některé lidi prostě nechápu, když mají sedět na prdeli, tak pospíchají, a když mají pospíchat (k psychoterapeutovi), tak sedí na prdeli. Pak to tak dopadá! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (04.06.2024)

„V skřípajícím výtahu, oprubujem odvahu.“ Zlodějský účetní a zlodějíček anarchista, sekretářka v rozpuku vs. Schimanski s kapitálními parohy. Obligátní otázka pro přistoupivší: „Nahoru nebo dolů?“ a nečekaná odpověď: „Rovnou.“ Na krchov. Poprvé viděno v pravěku, zopakováno v rámci VRK. I po letech je skřípot v šachtě stále sugestivní a praskání a rozplétání pramenů přepínaných lan stále děsivé. OKÉNKO STROJOVNY: [][] Kolega v recepci, líný plesnivý dědek: „Já bych je vyprostil, přesně dle návodu, kdyby se tam ten opičák Šimpanski nehoupal na urvaných kabelech!“ [] Jo jo, měli se spokojit s demolicí větráku, v klidu nasávat čerstvý šachetní vzduch a čekání na vyproštění si krátit swingers párty. Marion by ji organizovala. [] Místo toho v šachtě rvali kabely, házeli dolů nářadí, přepravku a ve finále i paroháče. A pak se divili, že vytahování drhne... [][] Zajímavost: V generaci Husákových dětí došlo po roce 1984 k nárůstu počtu klaustrofobiků. Kdo film viděl, ví proč. (16.06.2024)

Netuším, nakolik můžou aspoň trochu stát za to i některé další filmy Carla Schenkela, který na mě svou tvorbou působí od pohledu jako těžce béčkový tvůrce nejspíš i často (pod)průměrných žánrových filmů. Ale tenhle Výtah, k němuž jsem se nedávno dostal náhodou, se za mě hodně povedl. Napínavý thriller nebo-li lidově řečeno nervák se tady rozpoutá poměrně brzy na začátku (a osobně na mě neklidnou atmosférou přenášel už úvod plný záběrů na pozdně večerní velkoměsto či výtahovou šachtu) a pak s výbornou výstavbou, kterou v poslední třetině navrch příjemně odlehčí dva svérázně ukecaní dělníci-záchranáři, plynule graduje až do závěru a zdařile rozehrává i vedlejší (psychologické) konflikty mezi postavami uprostřed hlavního konfliktu. Kam se na tento Výtah hrabe nizozemský Výtah z předchozího roku! :o) Tenhle Schenkelův si cosi bere z klasických katastrofických filmů, zároveň mi hodně připomínal i pozdější „únikové“ thrillery / horrory à la Kostka. Hodně se mi líbila i kamera, která vizuální stránku obohacuje o spoustu působivých úhlů kamery (často výrazných nadhledů a podhledů), opakovaného snímání přes kulatou díru ve stropě či odrazu v brýlových sklíčkách. [80%] (02.06.2024)