Režie:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Pavel BlatnýHrají:
Rudolf Hrušínský, Radoslav Brzobohatý, Jiří Pleskot, Jaroslav Moučka, Zdeněk Kutil, Ferdinand Krůta, Lola Skrbková, Věra Tichánková, František Peterka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Základem příběhu Vrah skrývá tvář je skutečný případ sedminásobného vraha Mrázka, který svého času vzbudil u veřejnosti velkou pozornost. Major Kalaš a jeho pomocník nadporučík Varga řeší složitý případ série vražd mladých žen. Nakonec se rozhodnou k riskantnímu pokusu – provedou rekonstrukci přepadení dívky, která jako jediná unikla smrti. Dívka však trpí psychickou poruchou a hrozí nebezpečí, že se její stav po rekonstrukci ještě zhorší… O vystižení atmosféry a tísnivého pocitu lidí žijících v kraji, kde se pohybuje neznámý vrah, se postarala i citlivá kamera Jiřího Vojty. Vedle Rudolfa Hrušínského se setkáte s Radoslavem Brzobohatým, Jiřím Pleskotem, Ferdinandem Krůtou, ale i s MUDr. Miroslavem Plzákem, který zde vytvořil roli psychiatra. Snímek zanedlouho po premiéře získal Cenu za nejlepší film roku... Postava majora Kalaše v podání výborného Rudolfa Hrušínského se objevila ve čtyřech filmech režiséra Petra Schulhoffa: Strach (1963), Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979). (Česká televize)
(více)Recenze (237)
Velmi civilni krimi, ktera ale ma i vsechny nejvyraznejsi filmove krasy - bezchybne herce (minimalisticke hlavni duo Hrusinsky / Brzobohaty), suverenni rezii, krasnou kameru (v cinemascopu!), ale predevsim mrazivou hudbu Pavla Blatneho, ktera z filmu zdime maximalni kvality kazdou svou notou. __ 4,5* i za Plzaka na zaver. ()
Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. ()
„Předpokládám, pánové, že jste taky muži, ne?“ - „No to doufáme. A co?“ Tomu říkám detektivka! Podařilo se již obsazení hlavního páru sympatických a přitom pořádně dotěrných kriminalistů, zvláště Kalaš je tu ztvárněný s opravdovým gustem (svým způsobem vyslýchání a vtíravými jen-tak-mimochodem otázkami vzdáleně připomíná Columba). A právě toto duo čeká pořádně zapeklité vyšetřování na místě, kde příjezd policistů budí zvědavost, ale rozhodně ne nadšení. Místní lidé, povětšinou nepříjemní a příkří, nechtějí mluvit, podezřelých postupně přibývá (i ubývá), objevují se nové lži a zjištění, kruh se pozvolna uzavírá. To vše je provázeno solidní porcí napětí a parádní atmosférou (na které má lví podíl výborná hudba). A závěrečné odhalení vraha se mi moc líbilo (už méně pak následná „honička“). Velmi mile mě překvapila přítomnost nevtíravého humoru. Celkově to vidím na silné 4*. „To má kliku.“ - „Co kliku? To má paměť. Já si z čísel pamatuju akorát 097.“ - „Co to je?“ - „Jó, to už sem zapomněl.“ ()
Udělal to Krakonoš? Nebo snad hajnej? Major Kalaš a nadporučík Varga v nablýskané 603 pendlují mezi Prahou a nehostinným venkovem a mezi obvyklými podezřelými hledají pachatele. Tentokrát spíše sázejí jen na sérii poctivých výslechů než nějaké CSI metody šedesátek a dlouho je i diváky trápí nesoulad mezi shodným modus operandi a motivy mordů. A kdo ví, jestli by to vůbec rozlouskli, nebýt doktora Plzáka a jeho krapet drsné rekonstrukce. A to byl ještě tak laskavý, že pachateli následně neporadil to své „zatloukat, zatloukat, zatloukat“.. Působivý realismus, černobílou živená ponurost a brilantní scénář vodící si diváka jak slepého koně. Klenot české filmové detektivky, ve kterém už Hrušínský není takový Napoleon jako ve Strachu a občas dokonce sáhne i po vtipné glose, nicméně svým minimalismem pořád strhává maximum pozornosti. ()
Syrové a hutné. Paranoidní prostředí venkova, podráždění, podezřívaví lidé. Vraha cítíte na vlastní kůži, i když skrývá tvář. Dívá se na vás a vypadá, jako já, nebo vy, prostě docela normálně. Rekonstrukce vše řeší a na bílém sněhu vše působí jako dokonalý kontrast. Jeden z mála příkladů "trilogijních" filmů, které mají vzestupnou tendenci. ()
Galerie (17)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (7)
- Film bol natáčaný i na zámku Hrubý Rohozec pri meste Turnov. (dyfur)
- Film je inspirován případem sériového vraha Václava Mrázka, který byl v roce 1957 odsouzen k trestu smrti za celkem 150 deliktů, včetně sedmi vražd. (Dinsberg)
- Mimo Československa pronikl film také do jiných států Evropy, např. do Východního Německa (říjen 1966) či do Maďarska (listopad 1967). (Varan)
Reklama